An Entity of Type: organisation, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Dialectical materialism is a philosophy of science, history, and nature developed in Europe and based on the writings of Karl Marx and Friedrich Engels. Marxist dialectics, as a materialist philosophy, emphasizes the importance of real-world conditions and the presence of contradictions within things, in relation to but not limited to class, labor, and socioeconomic interactions. This is in contrast to the idealist Hegelian dialectic, which emphasizes the observation that contradictions in material phenomena could be resolved by analyzing them and synthesizing a solution whilst retaining their essence. Marx supposed that the most effective solution to the problems caused by said contradictory phenomena was to address and rearrange the systems of social organization at the root of the probl

Property Value
dbo:abstract
  • المادية الديالكتيكية هي فلسفة العلم والتاريخ والطبيعة التي تطورت في أوروبا واستندت إلى كتابات كارل ماركس وفريدريك إنجلز. يؤكد الديالكتيك الماركسي على أهمية ظروف العالم الواقعي، من حيث الطبقة والعمل والتفاعلات الاجتماعية والاقتصادية. هذا على عكس الديالكتيك الهيغلي، الذي يؤكد على ملاحظة أن التناقضات في الظواهر المادية يمكن حلها من خلال تحليلها وتوليف حل مع الاحتفاظ بجوهرها. افترض ماركس أن الحل الأكثر فعالية للمشاكل التي تسببها الظواهر المتناقضة المذكورة هو معالجة وإعادة ترتيب الأنظمة الإجتماعية من الجذور. تعتمد المادية الديالكتيكية في منظورها لتتطور العالم الطبيعي وظهور صفات جديدة للوجود على مراحل جديدة من التطور. وبحسب الباحث جوردان (بالإنجليزية: Zbigniew A. Jordan)‏ «لقد استخدم إنجلز باستمرار الرؤية الميتافيزيقية بأن المستوى الأعلى للوجود ينبثق من المستوى الأدنى وله جذوره؛ وأن المستوى الأعلى يشكل نظامًا جديداً للوجود بقوانينه غير القابلة للاختزال؛ وأن هذه العملية التقدم التطوري محكوم بقوانين التطور التي تعكس الخصائص الأساسية "للمادة المتحركة ككل".» أصبحت صياغة النسخة السوفيتية للمادية الديالكتيكية والتاريخية في الثلاثينيات من قبل جوزيف ستالين ورفاقه (كما في كتاب ستالين المادية الجدلية والتاريخية) التفسير السوفيتي الرسمي للماركسية. (ar)
  • Dialektický materialismus (diamat) je filosofický směr založený na učení Karla Marxe a Friedricha Engelse, který je postaven na organické jednotě materialistického pojetí světa a dialektiky a je součástí marxismu. Jeho aplikací na dějiny lidstva vznikl historický materialismus. V bývalém Sovětském svazu byl použit jako součást jeho oficiální filozofie. V je materialismus spjat organicky s dialektikou, stal se materialismem dialektickým. Marx a Engels se při vytváření svého učení opírali o Hegelovu dialektiku, jež byla zásadně přetvořena. Jestliže u Hegela je vývoj vlastní absolutní idei, jejímž ztělesněním je okolní svět, pak materialismus chápe dialektiku našeho myšlení jako obraz materialního světa. V Hegelově filosofii je vývoj světa omezen (za vrchol společenského vývoje považoval konstituční monarchii, za nejvyšší etapu vědy — svůj vlastní filozofický systém apod.), naproti tomu v marxistické filozofii je vývoj k novému pojat jako neomezený a nikdy neukončený, jako neoddělitelná vlastnost všech jevů skutečnosti. Dialektický materialismus nabízí řešení některých základních filozofických otázek: vztah bytí a vědomí, otázka pohybu, problém hmoty. Přitom chápe hmotu za prvotní: Teprve na určitém vyspělém stupni organizace hmoty může dojít ke vzniku vědomí – totiž lidského mozku. A tak všechno duchovno lze zredukovat (převést) na materiálno. Takovýto monismus (výklad světa z jedné substance – zde z hmoty) modifikuje i otázku poznání. Dialektický materialismus odmítá veškerý agnosticismus či gnozeologický skepticismus a tvrdí, že svět je poznatelný proto, že bytí i vědomí jsou stejné substance (materie, hmota). Proto podle něj mizí problém poznatelnosti světa a – protože se jedná o dějinný proces – zbývá jen otázka, kolik je toho už poznaného a kolik je ještě třeba poznat. Svět však nelze chápat jako hotový, který by lidské vědomí mělo pouze poznat v jeho neměnnosti. Naopak svět je neustálá změna, neboť člověk je ve světě jako činný subjekt. Praxe je dalším ústředním pojmem diamatu. Svět je sice řízen přírodními zákonitostmi, ale člověk je v rámci oněch zákonitostí schopen realitu měnit. Pravda se nenachází hotová, ale musí se vydobývat praxí (prací). Praxe (otázka „K čemu?“) je pro dialektické materialisty jediným kritériem pro otázku pravdivosti. Pravdivé bylo pro ně to, co slouží společenskému růstu. Spojením bytí a vědomí (vzájemné působení hmoty na vědomí a zároveň vědomí na hmotu), které jsou v podstatě tímtéž, se podle dialektického materialismu překonává Kantovo dělení na a , protože skutečný svět v dialektickém marxismu je zde pro vědomí. (Mluví-li se o dialektice, myslí se právě na onen vztah mezi bytím a vědomím, kdy dochází k neustálému vzájemnému střetávání a působení.) (cs)
  • Materialisme dialèctic és el corrent del materialisme filosòfic d'acord amb els plantejaments originals de Friedrich Engels i Karl Marx que posteriorment van ser enriquits per Vladímir Ilitx Ulànov Lenin i després sistematitzats per membres de l'Acadèmia de les Ciències de la Unió Soviètica principalment. Aquest corrent filosòfic defineix la matèria com el substrat de tota realitat sigui concreta o abstracta (pensaments), s'emancipa la primacia i independència de la matèria davant la consciència i l'espiritual, declara la cognoscibilitat del món en virtut de la seva naturalesa material, i aplica la dialèctica -basada en les lleis dialèctiques proposades per Georg Wilhelm Friedrich Hegel - per interpretar el món, amb la qual cosa supera el materialisme mecanicista. El materialisme dialèctic és un dels tres components -la base filosòfica- del comunisme marxista-leninista. Denominat diamat, el materialisme dialèctic va ser la filosofia oficial de l'antiga Unió Soviètica. El materialisme dialèctic, com a sistema filosòfic, és oposat a l'idealisme filosòfic que concep l'esperit com a principi de la realitat. Per al materialisme dialèctic les idees tenen un origen físic, és a dir, el primer és la matèria i la consciència el derivat. Com a tal, el materialisme dialèctic es basa en les dades, resultats i avenços de les ciències, i la seva essència es manté en correspondència i vigència amb la tradicional orientació progressista del pensament racional científic. Així mateix, està oposat al corrent filosòfic de l'agnosticisme, ja que declara la cognoscibilitat del món en virtut de la seva materialitat i de la seva existència objectiva en el temps i en l'espai. Engels ho va manifestar d'aquesta manera: «Les formes fonamentals de tot ser són l'espai i el temps, i un ésser concebut fora del temps és tan absurd com ho seria un ésser concebut fora de l'espai». Engels i Marx van sintetitzar el seu materialisme dialèctic a partir de la seva demolidora crítica del materialisme mecànic de Ludwig Feuerbach i a la dialèctica idealista de Hegel. Al materialisme de Feuerbach el van considerar com un materialisme influït pels corrents del pensament filosòfic metafísic i idealista. Famoses són les 11 tesis sobre Feuerbach de Marx i Engels, en particular l'onzena que diu així: «Els filòsofs no han fet més que interpretar de diverses maneres el món, però del que es tracta és de transformar-lo». De la dialèctica hegeliana, Engels diu que aquesta es trobava cap per avall i que va ser Marx qui la va col·locar sobre els seus peus. Posteriorment, Engels va descriure les lleis de la dialèctica en el seu Anti-Dühring (obra polèmica contra les teories propugnades pel filòsof i economista alemany Karl Eugen Dühring). Després, en el segle XX a Rússia, Lenin va contribuir a les idees materialistes dialèctiques en desenvolupar polèmiques amb els seus adversaris, particularment amb filòsofs (idealistes) positivistes com l'austríac Ernst Mach i els russos Aleksandr Bogdànov i (nom real: Vladimir A. Rudnev), i, sobretot, el seu empiromonisme. La principal raó de la disputa entre Lenin i aquests filòsofs era llur afirmació que el positivisme idealista estava per damunt del debat filosòfic entre idealisme i materialisme. Lenin va fer la següent consideració: "Materialisme és reconèixer els «objectes a si mateixos» o fora de la ment; les idees i les sensacions són còpies o imatges d'aquests objectes. La doctrina oposada (idealisme) afirma que els objectes no existeixen «sense la ment»; els objectes són «combinacions de sensacions»". (ca)
  • Ο διαλεκτικός υλισμός είναι μια φιλοσοφία της επιστήμης και της φύσης, που βασίζεται στα γραπτά του Καρλ Μαρξ και του Φρίντριχ Ένγκελς και αναπτύχθηκε πολύ στη Ρωσία και την ΕΣΣΔ. Εμπνεύστηκε από τις φιλοσοφικές παραδόσεις της διαλεκτικής και του υλισμού. Η κύρια ιδέα του διαλεκτικού υλισμού βρίσκεται στην αντίληψη της εξέλιξης του φυσικού κόσμου και την εμφάνιση νέων ιδιοτήτων που βρίσκονται στα νέα στάδια της εξέλιξης. Η μαρξική διαλεκτική, ως υλιστική φιλοσοφία, τονίζει τη σημασία των συνθηκών του πραγματικού κόσμου και την παρουσία αντιφάσεων μέσα στα πράγματα και σε σχέση με τις ταξικές, εργασιακές και κοινωνικοοικονομικές αλληλεπιδράσεις. Αυτό έρχεται σε αντίθεση με την ιδεαλιστική χεγκελιανή διαλεκτική, η οποία δίνει έμφαση στην παρατήρηση ότι οι αντιφάσεις στα υλικά φαινόμενα μπορούν να επιλυθούν με την ανάλυσή τους και τη σύνθεση μιας λύσης διατηρώντας την ουσία τους. Ο Μαρξ θεώρησε ότι η πιο αποτελεσματική λύση στα προβλήματα που προκαλούνταν από τα εν λόγω αντιφατικά φαινόμενα ήταν η αναδιάταξη ή ανασχεδιασμός των συστημάτων κοινωνικής οργάνωσης. Τα συστήματα αυτά είναι η ρίζα των προβλημάτων. Ο διαλεκτικός υλισμός αποδέχεται την εξέλιξη του φυσικού κόσμου και την ανάδυση νέων ποιοτήτων ύπαρξης σε νέα στάδια εξέλιξης. Όπως επισημαίνει ο , "ο Ένγκελς έκανε συνεχή χρήση της μεταφυσικής επίγνωσης ότι το υψηλότερο επίπεδο της ύπαρξης πηγάζει από και έχει τις ρίζες του στο χαμηλότερο·ότι το υψηλότερο επίπεδο αποτελεί μια νέα τάξη πραγμάτων με τους ανεπίδεκτους αλλοιώσεως κανόνες της·και αυτή η συγκεκριμένη διαδικασία εξελικτικής προόδου διέπεται από νόμους ανάπτυξης οι οποίοι αντικατοπτρίζουν βασικές ιδιότητες του ζητήματος της κίνησης γενικά". (el)
  • Der dialektische Materialismus ist eine philosophische Weltanschauung. Sie verwendet die Methode der Dialektik – des Denkens in Widersprüchen –, um die Welt auf materialistischer Grundlage zu erklären. Sie grenzt sich damit deutlich vom dialektischen Idealismus des Philosophen G. W. F. Hegel ab, aber auch von vorangegangenen materialistischen Philosophien wie z. B. der von Ludwig Feuerbach. Der dialektische Materialismus wurde von Karl Marx und Friedrich Engels in der gemeinsamen Schrift Die deutsche Ideologie (1845) begründet und später in zahlreichen Schriften angewandt, verteidigt und weiterentwickelt. Demnach besteht die Einheit der Welt in der sich stets bewegenden Materie, die ewig und unendlich ist und den Menschen in ihrer praktischen Lebenstätigkeit gegeben ist, indem sie dort Lebensgrundlage und Erkenntnisquelle der menschlichen Gesellschaft darstellt. Mit dieser philosophischen Weltanschauung ist es möglich, die Unterschiede von Bewusstsein und Sein, von belebten und unbelebten Dingen anzuerkennen und trotzdem an einem materiellen Ursprung aller Dinge festzuhalten. Die marxistische Philosophie wurde in den sozialistischen Ländern an Lehrstühlen gelehrt, die dem dialektischen Materialismus und dem historischen Materialismus gewidmet waren. Diese beiden Teildisziplinen legten den Schwerpunkt auf unterschiedliche Seiten jener Weltanschauung, die dem Unterschied von Logischem und Historischem entsprachen. Dialektischer und historischer Materialismus bilden zusammen die philosophische Grundlage und damit einen der drei Bestandteile des Marxismus (Philosophie, politische Ökonomie, wissenschaftlicher Kommunismus). Die Aufgabe des dialektischen Materialismus bestand darin, einen Beitrag zur Erklärung der Entwicklungsgesetzmäßigkeiten in Natur, Gesellschaft und Denken zu leisten und damit die wissenschaftliche Begründung sozialistischer Politik philosophisch abzusichern. (de)
  • Dialektika materiismo estas filozofio de scienco kaj naturo disvolvigita en Eŭropo kaj bazita sur la verkoj de Karl Marx kaj Friedrich Engels. Kontraste al la Hegela dialektiko, kiu emfazis la idealisman observon ke homa sperto estas dependa el la mensaj perceptoj, Marksisma dialektiko emfazas la gravon de la realmondaj kondiĉoj, laŭ terminoj de klaso, laboro, kaj sociekonomikaj interagoj. Marx supozis, ke tiuj materiaj kondiĉoj enhavas kontraŭdirojn kiuj celas solvon en novaj formoj de socia organizado. Dialektika materiismo akceptas la evoluon de la natura mondo kaj la apero de novaj kvalitoj de la Esto je novaj stadioj de evoluo. Kiel Z. A. Jordan notis, "Engels faris konstantan uzadon de metafizika rigardo ke la alta nivelo de ekzisto aperas el kaj havas siajn radikojn en la malsupra nivelo; ke la plej alta nivelo konstituas novan ordon esti en ties neeviteblaj leĝoj; kaj ket tiu procezo de evolua antaŭeniro estas regata per leĝoj de disvolvigo kiuj reflektas bazajn proprecojn de 'materio en movo kiel tuto'." La formulo de la soveta versio de dialektika kaj historia materiismo (kiel en la Stalina libro О диалектическом и историческом материализме, Dialektika kaj historia materiismo) en la 1930-aj jaroj fare de Jozefo Stalino kaj liaj asociitoj, iĝis la "oficiala" soveta interpreto de Marksismo. Ĝi estis kodigita kaj popularigita en lernolibroj kiuj devis esti legitaj en Sovetunio same kiel en kelkaj aliaj landoj de Orienta Eŭropo. (eo)
  • Dialectical materialism is a philosophy of science, history, and nature developed in Europe and based on the writings of Karl Marx and Friedrich Engels. Marxist dialectics, as a materialist philosophy, emphasizes the importance of real-world conditions and the presence of contradictions within things, in relation to but not limited to class, labor, and socioeconomic interactions. This is in contrast to the idealist Hegelian dialectic, which emphasizes the observation that contradictions in material phenomena could be resolved by analyzing them and synthesizing a solution whilst retaining their essence. Marx supposed that the most effective solution to the problems caused by said contradictory phenomena was to address and rearrange the systems of social organization at the root of the problems. Dialectical materialism accepts the evolution of the natural world and the emergence of new qualities of being at new stages of evolution. As Z. A. Jordan noted, "Engels made constant use of the metaphysical insight that the higher level of existence emerges from and has its roots in the lower; that the higher level constitutes a new order of being with its irreducible laws; and that this process of evolutionary advance is governed by laws of development which reflect basic properties of 'matter in motion as a whole'." The formulation of the Soviet version of dialectical and historical materialism in the 1930s by Joseph Stalin (such as in Stalin's book Dialectical and Historical Materialism) became the official interpretation taught in Soviet education, while other interpretations and conceptions of dialectical materialism, such as Mao's On Contradiction, exist across the world. (en)
  • Materialismo dialektikoa (batzuetan diamat bezala laburtuta), zientzia eta naturaren filosofia bat da, Karl Marx eta Friedrich Engels filosofoen idazkietan oinarritzen dena, Europan garatutakoa. Materialismo dialektikoak, materialismo tradizionalean egokitzen du. Horrek esan nahi du munduaren gaiak bata bestearen artean erlazionatzen dituela eremu dinamiko eta ebolutibo batean, materialismo metafisikoa ez bezala, horrek munduaren gaiak eremu estatiko eta isolatu batean aztertzen baititu. Materialismo dialektikoak mundu naturalaren eboluzioak eta eboluzio gorren fase berrien sorrera onartzen ditu. Z. A. Jordan-ek azaltzen duen moduan, “Engels-ek existentzia maila handiagoa sortzen duen ikuspegi metafisiko askotan erabili zuen, eta barrutiko gauzetan ditu bere erroak; goi-mailakoak izatearen ordena berri bat bat osatzen du lege menderazineekin; eta aurrerapen ebolutibo prozesu horrek garapenaren legengandik gobernatuta dago.” 1930ko hamarkadan, Joseph Stalin eta bere bazkideek (Stalinen “Materialismo historiko eta dialektiko” liburuan bezala), materialismo dialektiko eta historikoaren bertsio sobietikoa formulatu zuten, marxismoaren interpretazio “ofizial” gisa bihurtu zena. Sobietar Batasunean irakurtzeko beharrezkoak ziren liburuetan idatzi egin zen, Europako ekialdeko beste herrialde batzuetan bezala. Txinara marxismoaren interpretazio “ofizial” gisa esportatu zen, baina herrialde horrek ez du onartu. 1960ko hamarkadako sobietar filosofia entziklopedia batek naturaren eboluzioaren konplexutasunaz mintzo da: “Forma serie guzti hauek (mekanika, fisika, kimika, biologia eta gizartea) bere konplexutasunaren arabera banandu egiten dira, txikitasunetik handitasunera. Serializazio horrek historia arloan zein estruktura arloan loturak adierazten ditu. Materiaren mugimenduaren azpiko formen lege orokorrek forma handiago guztien baliozkotasuna mantentzen dute, baina goi-mailakoen menpe daude, eta ez daukate paper esanguratsu bat. Euren jarduera aldatzen da, kanpoko egoera aldatzen delako. Legeak orokorrak zein espezifikoak izan daitezke, haien aplikagarritasun eremuaren arabera.” Materiaren maila bakoitza erakunde bat bezala existitzen da, non elementuan sistema bat osatzen duten, interkonexio mota jakin baten bidez markatuta daudenak. (eu)
  • El materialismo dialéctico —expresión acuñada por Gueorgui Plejánov—​ es la corriente del materialismo de acuerdo con los planteamientos originales de Friedrich Engels y Karl Marx que posteriormente fueron enriquecidos por Lenin y sistematizados, principalmente, por miembros de la Academia de Ciencias de la Unión Soviética.​ Esta corriente filosófica define la materia como el sustrato de toda realidad, sea concreta o abstracta (pensamientos),​ emancipa la primacía e independencia de la materia ante la conciencia y lo espiritual, declara la cognoscibilidad del mundo en virtud de su naturaleza material, y aplica la dialéctica —basada en las leyes dialécticas propuestas por Georg Wilhelm Friedrich Hegel— para interpretar el mundo, superando así al materialismo mecanicista. El materialismo dialéctico es uno de los tres componentes —la base filosófica— del comunismo marxista-leninista.​ Denominado Diamat, el materialismo dialéctico fue también la filosofía oficial de la antigua Unión Soviética.​ (es)
  • Le matérialisme dialectique, ou dialectique matérialiste, ou diamat, est l'emploi, dans la pensée marxiste, de la méthode dialectique pour analyser la réalité à travers le prisme du matérialisme. L'élaboration matérialiste de la dialectique se situe dans le prolongement du matérialisme historique, conçu par Marx et Engels sous le nom de conception matérialiste de l'histoire pour aboutir à une « connaissance scientifique de l'histoire », soit une évaluation objective des formations de la conscience en les rapportant à leur fondement réel et social. La dialectique marxiste unifie deux éléments que Marx trouve séparés dans la vie intellectuelle de son époque : le matérialisme philosophique fondé sur la science de la nature d'une part, et la dialectique de Hegel, soit la théorie des contradictions[Quoi ?], d'autre part. Appliquant au processus historique les lois de la nature, le matérialisme dialectique vise à analyser les évolutions des sociétés humaines, y compris les périodes révolutionnaires où l'évolution naturelle s'accélère. L'expression « matérialisme dialectique » n'apparaît cependant jamais chez Marx ; Engels lui-même n'utilise le terme qu'en 1886. Le concept de matérialisme dialectique semble avoir été ensuite forgé par Joseph Dietzgen et Gueorgui Plekhanov, afin de développer l'idée d'un matérialisme ayant su assimiler et intégrer les enseignements de la dialectique idéaliste de Hegel. A posteriori, l'expression a parfois été utilisée pour désigner dans son ensemble la dimension philosophique du marxisme. Dans l'optique du matérialisme historique, les conditions matérielles déterminent les relations de production — soit la technologie, les inventions, les formes de propriété — lesquelles déterminent à leur tour les philosophies, les formes de gouvernement, les lois, la culture et les principes moraux des organisations sociales. L'évolution quantitative des conditions matérielles conduit à des évolutions qualitatives : le matérialisme dialectique, se présentant comme prolongation du matérialisme historique, consiste à étendre la méthode dialectique au-delà de l'étude de la société, pour l'appliquer à celle de la nature. La pensée matérialiste de Marx et Engels s'approprierait la « forme » de la dialectique de Hegel, mais en la dépouillant de son « idéalisme » : alors que la dialectique hégélienne consistait en une dialectique de la pure pensée, Marx et Engels aspirent à une connaissance scientifique de la réalité, leur conception de la dialectique devant représenter le mouvement du réel dans son développement immanent. Pour le philosophe Henri Lefebvre, le terme de matérialisme dialectique englobe la conception marxiste du monde prise dans toute son ampleur. Récupéré par le stalinisme et érigé en philosophie fondamentale et obligatoire pour tout communiste, le matérialisme dialectique est ensuite utilisé dans les régimes communistes, non plus comme une méthode d'analyse, mais comme une doctrine à laquelle sont subordonnées les sciences dans leur ensemble. La déstalinisation, puis le déclin de l'idéologie communiste, entraînent un discrédit progressif du matérialisme dialectique, remis en cause jusque dans les écrits d'intellectuels marxistes ou marxiens contemporains. (fr)
  • Materialisme dialektis adalah sebuah filsafat ilmu dan alam, yang didasarkan pada tulisan-tulisan Karl Marx dan Friedrich Engels. Materialisme dialektis mengadaptasi dialektika Hegel terhadap materialisme tradisional, yang menyelidiki hubungan antar subjek di dunia di dalam lingkungan yang dinamis dan evolusioner, sementara materialisme metafisis menyelidiki dunia di dalam lingkungan yang statis dan terisolasi. Materialisme dialektis meyakini keberadaan perubahan di dunia dan kemunculan sifat-sifat baru di setiap tahap perkembangan. Seperti yang dikatakan oleh Z. A. Jordan, "Engels sering kali menggunakan sudut pandang metafisis bahwa tingkatan keberadaan yang lebih tinggi muncul dari dan mengakar dari yang lebih rendah; bahwa tingkatan yang lebih tinggi merupakan tatanan baru dengan hukum-hukum yang tidak dapat direduksikan; dan proses kemajuan evolusioner ini diperintah oleh hukum-hukum perkembangan yang melambangkan sifat-sifat dasar 'materi dalam pergerakan secara keseluruhan'." Perumusan materialisme dialektis dan historis versi Soviet (seperti di buku Josef Stalin yang berjudul ) pada tahun 1930-an menjadi penafsiran "resmi" Marxisme ala Soviet. Penafsiran ini dipopulerkan di dalam buku-buku teks yang menjadi bacaan wajib di Uni Soviet dan beberapa negara Eropa Timur. Penafsiran ini juga menyebar ke Tiongkok. (in)
  • Dialectisch materialisme (afgekort diamat) is een natuur- en wetenschapsfilosofie gebaseerd op de denkwijzen van Hegel, Marx en (vooral) Friedrich Engels, die vooral in Rusland, later de Sovjet-Unie, ontwikkeld werd. Het stelt natuurlijke ontwikkelingen voor als evolutionaire processen, die altijd in samenhang bezien moeten worden. Onder Stalin werd het onderdeel van de staatsideologie van de Sovjet-Unie en de Russische interpretatie van het marxisme. (nl)
  • 변증법적 유물론(독일어: Dialektischer Materialismus, 러시아어: диалектический материализм, 영어: dialectical materialism)은 카를 마르크스, 프리드리히 엥겔스, 블라디미르 레닌, 이오시프 스탈린의 순으로 이어진 마르크스주의 변증법 체계를 의미하며, 의식이 물질의 반영이라는 유물론과 우리가 대상을 인식(Intuition)할 때 대상의 고정적인 면을 보는 것이 아니라, 대상의 전체적인 연관과 함께 그 끊임없는 발전을 본다는 변증법이라는 두 축을 중심으로 세계를 해석하는 이론이다. 1938년에 볼셰비키당의 철학 교조로 받아들여진 이 광범위한 인식 이론은 국제 공산주의 운동 이론 형성에 강렬한 영향을 주었다. (ko)
  • 唯物弁証法(ゆいぶつべんしょうほう、materialistische Dialektik)または、弁証法的唯物論(べんしょうほうてきゆいぶつろん、dialektischer Materialismus)は、弁証法的に運動する物質が精神の根源であるという考え方。カール・マルクスによって定式化された歴史発展の法則である唯物史観の哲学的根拠となった。「階級闘争」の理論でもある。 (ja)
  • Il materialismo dialettico è una teoria dialettica della natura e della storia, fondata sul metodo dialettico di Hegel, utilizzato però in chiave materialista. Essa è la "concezione filosofica" del marxismo così come sviluppata soprattutto da Engels e Lenin, ed era considerata la "filosofia ufficiale" dell'Unione Sovietica e di altri Paesi. Essa può definirsi come dottrina della materia in movimento e logica della contraddizione. Il termine "dialettico" esprime l'inclusione nel punto di vista materialista della consapevolezza della dinamica interconnessione tra i processi e dell'universalità del mutamento: qualsiasi ente è, secondo questa dottrina, soggetto ad un processo di autotrasformazione, dovuto al fatto che il suo contenuto è costituito da forze in opposizione (o "contraddittorie" nel gergo hegeliano); ciascuna cosa si muta costantemente in qualcosa di diverso da sé. In tale contesto, pertanto, si ripudiano il meccanicismo inteso come materialismo non dialettico e la metafisica nel senso dell'ontologia idealista. Il materialismo storico da questo punto vista non è altro che l'applicazione del materialismo dialettico alla storia delle società umane. Sebbene i marxisti, e specialmente Marx stesso, si siano occupati soprattutto del materialismo storico, è possibile rintracciare un'importante elaborazione teorica di carattere marxista anche riguardo alla storia naturale (di cui, secondo la filosofia materialista, la storia dell'umanità è una parte). (it)
  • Materializm dialektyczny, diamat – kierunek filozoficzny zapoczątkowany w II poł. XIX wieku przez Karola Marksa i Fryderyka Engelsa, a następnie rozwinięty przez W.I. Lenina, Lwa Trockiego, Różę Luksemburg i in. W XX wieku stał się podstawą filozoficzną stalinizmu, trockizmu i maoizmu. Forma „diamat” (ros. диамат) to skrótowiec pochodzenia rosyjskiego (rusycyzm). (pl)
  • O Materialismo dialético é uma concepção filosófica e método científico que defende que o ambiente, o organismo e os fenômenos físicos tanto modelam animais irracionais e racionais, sua sociedade e cultura quanto são modelados por eles, ou seja, que a matéria está em uma relação dialética com o psicológico e o social. Se opõe ao idealismo, cujos pensadores acreditam que o ambiente e a sociedade, com base no mundo das ideias, são criações divinas seguindo as vontades das divindades ou por outra força sobrenatural. Expressa, pois, um necessário e mais elevado patamar de reflexão; liberto, portanto, das amarras dogmáticas e anticientíficas da concepção teológica do mundo, e mais conforme com os desenvolvimentos intelectuais e científicos proporcionados pela astronomia, biologia, física, química e, especial, com a teoria darwinista de origem do homem. No século XIX, houve a efetivação da burguesia e a implantação do capitalismo industrial. Da crítica à sociedade capitalista, suscitada pelas contradições decorrentes, de um lado, do privilégio existencial de poucos e, de outro, do sofrimento e carência das massas proletárias, destacam-se dois pensadores, quais sejam: Karl Marx e Friedrich Engels. Ambos elaboram uma nova concepção filosófica do mundo, o “materialismo histórico e o materialismo dialético”, e, ao fazerem a crítica da sociedade em que vivem, apresentam propostas para sua transformação, a saber: o socialismo científico, implantável por meio da revolução do proletariado. (pt)
  • Dialektisk materialism är en filosofi som berör vetenskapen och naturen; termen myntades av den tyske filosofen Joseph Dietzgen 1869. Termen användes sedan sporadiskt av Karl Kautsky, när han refererade till Karl Marx och Friedrich Engels, men Marx och Engels använde aldrig termen "dialektisk materialism". Istället talade de om historiematerialism – en världsåskådning baserad på Hegels idealistiska dialektik och materialistisk filosofi. Engels vidareutvecklade detta i sina böcker Anti-Dühring och Naturens dialektik, där han menar att dialektiken omfattade allt i naturen, inte bara samhällets utveckling. Dialektiken indelar världen i motsättningar, eller agonismer och antagonismer. Den som populariserade begreppet efter Kautsky var Georgij Plechanov. Termen levde vidare inom den ryska socialdemokratin och Lenins Materialismen och empiriokriticismen blev ytterligare en milstolpe. Stalins Om den dialektiska och den historiska materialismen omformade sedan "dialektiska materialismen" till att bli Sovjetunionens officiella världsåskådning, och i denna tappning har begreppet fått sin största spridning. (sv)
  • 辩证唯物主义(德語:Dialektischer Materialismus),是以卡尔·马克思和弗里德里希·恩格斯的著作为基础在欧洲发展起来的一门科学哲学、历史哲学和。马克思主义辩证法强调物质的重要性及物质内部矛盾的存在,其包含但不限于阶级、劳动和社會經濟學及相关理论的结合。马克思主义辩证法与唯心主义的黑格尔辩证法有一定不同,后者强调观察物质现象中的矛盾,并通过分析这些矛盾,在保留其本质的基础上找出一套解决方案。马克思主义辩证法则认为,为解决上述矛盾现象,最有效的办法是解决和重新安排问题根源的社会组织系统。 辩证唯物主义接受自然界的演进和演进过程中出现的新物质。兹比格涅夫·约尔丹指出“恩格斯不断利用形而上学的洞察力,即更高层次的存在自低层次中出现并植根于低层次;而更高层次构成了一个新的存在秩序,其不可约化的规律;以及这个存在的过程演进的过程受发展规律的支配,这些规律反映了‘整体运动的物质’的基本特性”。 约瑟夫·斯大林在1930年代提出的苏联版辩证唯物主义和历史唯物主义(如斯大林的《论辩证唯物主义和历史唯物主义》)成为苏联教育中的官方解释,而其他对辩证唯物主义的解释和概念存在于世界各地,如毛泽东的《矛盾论》。 (zh)
  • Диалекти́ческий материали́зм — философское направление, базирующееся на материализме и материалистическом понимании диалектики Гегеля. Основными идеями этого направления являются: первичность материального (объективного мира) и вторичность идеального (субъективного, мыслимого); всесторонняя связь и постоянное движение различных систем на основе внутренних механизмов движения и развития — постоянного преодоления неизбежных противоречий. Основой учения послужили идеи К. Маркса и Ф. Энгельса, развитые Лениным и другими философами-марксистами. Энгельс называл эту систему мировоззрением и противопоставлял её как идеалистической философии, так и всей предшествующей материалистической философии. Это мировоззрение отрицает всякое философское учение, имеющее претензию быть «наукой наук» над частными науками и существовать отдельно от практических задач. В СССР понятие обозначало теоретический аспект марксизма и использовалось КПСС для официального наименования советской философии в 1930−80-х годах. (ru)
  • Матеріалісти́чна діалéктика (діалекти́чний матеріалі́зм) — одна зі складових частин філософського вчення Карла Маркса та Фрідріха Енгельса — марксизму. Маркс та Енгельс опираючись на німецьку класичну філософію (матеріалізм Людвіга Феєрбаха), англійську класичну політичну економію (Адама Сміта, Рікарда), французький утопічний соціалізм (Фур'є, Сен-Сімона) та діалектичну філософію Гегеля, створили вчення, яке поєднало діалектику та матеріалізм. Термін «діалектичний матеріалізм» не використовувався ані Марксом (який говорив про свій «матеріалістичний метод»), ані Енгельсом (останній вживав термін «матеріалістична діалектика»). Уперше, ймовірно, був уведений в науковий обіг у 1887 році Йосифом Діцгеном, робітником-соціалістом, дописувачем Маркса. Подальше застосування терміна належить Леніну («», 1908). Відштовхуючись від ідей Енгельса, він розвиває три головні теми: «матеріалістичне перевертання» гегелівської діалектики; історицизм етичних принципів, встановлених у боротьбі класів; збіг «законів розвитку» в фізиці (Гельмгольц), біології (Дарвін) та політичної економії (Маркс). Таким чином, Ленін займає позицію поміж марксизмом історицистським та детерміністським, наближеним до «соціал-дарвінізму» (Каутський). Після Жовтневої Революції радянська філософія поділяється між «діалектиками» та «механістами» (Бухарін). Суперечку припинила влада. Генеральний секретар ЦК КПРС Сталін опублікував у 1931 р. декрет, який ототожнював «діалектичний матеріалізм» з марксизмом-ленінізмом (див. книгу Рене Запати (René Zapata, «Філософські суперечки в СРСР 1922—1931 рр.», Париж, 1983). Ще через сім років у невеличкій книжечці (1938) Сталін кодифікує його зміст, перераховуючи «закони діалектики», «основу» певних наук і, зокрема, науки про історію, висуває апріорну гарантію їх узгодженості з «поняттям пролетарського світу». Ця система, яка отримала назву підручника з «діамату», буде встановлена в інтелектуальному житті всіх соціалістичних країн, а також розповсюджена серед західних компартій (з більшою чи меншою згодою). Вона стане цементом для ідеології партії-держави та контролю за вченими (напр. справа Лисенка, досліджена Домініком Лекуром у кн. «Лисенко, справжня історія пролетарської науки», вид-во Масперо, 1976). Слід також внести деякі корективи у монолітний образ «діалектичного матеріалізму». По-перше, з 1937 р. в праці «Про протиріччя» (видруковану в «Чотирьох філософських есеях», Пекін) Мао Цзедун, відкидаючи ідею про «закони діалектики», запропонував альтернативну концепцію, наполягаючи на ідеї складності протиріччя (згодом Альтюсер підхопить цю ідею у статті «Протиріччя та наддетермінація», у книзі «За Маркса» (1965)). По-друге, з «діалектичного матеріалізму» було утворене підґрунтя для розвитку історичної епістемології, далеко не позбавленої наукового значення: школа Геймонта в Італії (див. дослідження Андре Тозеля (André Tosel), «Людовико Геймонат (Geymonat) або боротьба за новий діалектичний матеріалізм» в кн. «Праксис. Нові засновки у марксистській філософії», Париж, 1984). (uk)
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 44379567 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 52179 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1118600944 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:date
  • 2020-11-28 (xsd:date)
dbp:url
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • Dialectisch materialisme (afgekort diamat) is een natuur- en wetenschapsfilosofie gebaseerd op de denkwijzen van Hegel, Marx en (vooral) Friedrich Engels, die vooral in Rusland, later de Sovjet-Unie, ontwikkeld werd. Het stelt natuurlijke ontwikkelingen voor als evolutionaire processen, die altijd in samenhang bezien moeten worden. Onder Stalin werd het onderdeel van de staatsideologie van de Sovjet-Unie en de Russische interpretatie van het marxisme. (nl)
  • 변증법적 유물론(독일어: Dialektischer Materialismus, 러시아어: диалектический материализм, 영어: dialectical materialism)은 카를 마르크스, 프리드리히 엥겔스, 블라디미르 레닌, 이오시프 스탈린의 순으로 이어진 마르크스주의 변증법 체계를 의미하며, 의식이 물질의 반영이라는 유물론과 우리가 대상을 인식(Intuition)할 때 대상의 고정적인 면을 보는 것이 아니라, 대상의 전체적인 연관과 함께 그 끊임없는 발전을 본다는 변증법이라는 두 축을 중심으로 세계를 해석하는 이론이다. 1938년에 볼셰비키당의 철학 교조로 받아들여진 이 광범위한 인식 이론은 국제 공산주의 운동 이론 형성에 강렬한 영향을 주었다. (ko)
  • 唯物弁証法(ゆいぶつべんしょうほう、materialistische Dialektik)または、弁証法的唯物論(べんしょうほうてきゆいぶつろん、dialektischer Materialismus)は、弁証法的に運動する物質が精神の根源であるという考え方。カール・マルクスによって定式化された歴史発展の法則である唯物史観の哲学的根拠となった。「階級闘争」の理論でもある。 (ja)
  • Materializm dialektyczny, diamat – kierunek filozoficzny zapoczątkowany w II poł. XIX wieku przez Karola Marksa i Fryderyka Engelsa, a następnie rozwinięty przez W.I. Lenina, Lwa Trockiego, Różę Luksemburg i in. W XX wieku stał się podstawą filozoficzną stalinizmu, trockizmu i maoizmu. Forma „diamat” (ros. диамат) to skrótowiec pochodzenia rosyjskiego (rusycyzm). (pl)
  • 辩证唯物主义(德語:Dialektischer Materialismus),是以卡尔·马克思和弗里德里希·恩格斯的著作为基础在欧洲发展起来的一门科学哲学、历史哲学和。马克思主义辩证法强调物质的重要性及物质内部矛盾的存在,其包含但不限于阶级、劳动和社會經濟學及相关理论的结合。马克思主义辩证法与唯心主义的黑格尔辩证法有一定不同,后者强调观察物质现象中的矛盾,并通过分析这些矛盾,在保留其本质的基础上找出一套解决方案。马克思主义辩证法则认为,为解决上述矛盾现象,最有效的办法是解决和重新安排问题根源的社会组织系统。 辩证唯物主义接受自然界的演进和演进过程中出现的新物质。兹比格涅夫·约尔丹指出“恩格斯不断利用形而上学的洞察力,即更高层次的存在自低层次中出现并植根于低层次;而更高层次构成了一个新的存在秩序,其不可约化的规律;以及这个存在的过程演进的过程受发展规律的支配,这些规律反映了‘整体运动的物质’的基本特性”。 约瑟夫·斯大林在1930年代提出的苏联版辩证唯物主义和历史唯物主义(如斯大林的《论辩证唯物主义和历史唯物主义》)成为苏联教育中的官方解释,而其他对辩证唯物主义的解释和概念存在于世界各地,如毛泽东的《矛盾论》。 (zh)
  • المادية الديالكتيكية هي فلسفة العلم والتاريخ والطبيعة التي تطورت في أوروبا واستندت إلى كتابات كارل ماركس وفريدريك إنجلز. يؤكد الديالكتيك الماركسي على أهمية ظروف العالم الواقعي، من حيث الطبقة والعمل والتفاعلات الاجتماعية والاقتصادية. هذا على عكس الديالكتيك الهيغلي، الذي يؤكد على ملاحظة أن التناقضات في الظواهر المادية يمكن حلها من خلال تحليلها وتوليف حل مع الاحتفاظ بجوهرها. افترض ماركس أن الحل الأكثر فعالية للمشاكل التي تسببها الظواهر المتناقضة المذكورة هو معالجة وإعادة ترتيب الأنظمة الإجتماعية من الجذور. (ar)
  • Materialisme dialèctic és el corrent del materialisme filosòfic d'acord amb els plantejaments originals de Friedrich Engels i Karl Marx que posteriorment van ser enriquits per Vladímir Ilitx Ulànov Lenin i després sistematitzats per membres de l'Acadèmia de les Ciències de la Unió Soviètica principalment. Aquest corrent filosòfic defineix la matèria com el substrat de tota realitat sigui concreta o abstracta (pensaments), s'emancipa la primacia i independència de la matèria davant la consciència i l'espiritual, declara la cognoscibilitat del món en virtut de la seva naturalesa material, i aplica la dialèctica -basada en les lleis dialèctiques proposades per Georg Wilhelm Friedrich Hegel - per interpretar el món, amb la qual cosa supera el materialisme mecanicista. El materialisme dialèctic (ca)
  • Dialektický materialismus (diamat) je filosofický směr založený na učení Karla Marxe a Friedricha Engelse, který je postaven na organické jednotě materialistického pojetí světa a dialektiky a je součástí marxismu. Jeho aplikací na dějiny lidstva vznikl historický materialismus. V bývalém Sovětském svazu byl použit jako součást jeho oficiální filozofie. (cs)
  • Der dialektische Materialismus ist eine philosophische Weltanschauung. Sie verwendet die Methode der Dialektik – des Denkens in Widersprüchen –, um die Welt auf materialistischer Grundlage zu erklären. Sie grenzt sich damit deutlich vom dialektischen Idealismus des Philosophen G. W. F. Hegel ab, aber auch von vorangegangenen materialistischen Philosophien wie z. B. der von Ludwig Feuerbach. Der dialektische Materialismus wurde von Karl Marx und Friedrich Engels in der gemeinsamen Schrift Die deutsche Ideologie (1845) begründet und später in zahlreichen Schriften angewandt, verteidigt und weiterentwickelt. Demnach besteht die Einheit der Welt in der sich stets bewegenden Materie, die ewig und unendlich ist und den Menschen in ihrer praktischen Lebenstätigkeit gegeben ist, indem sie dort Leb (de)
  • Ο διαλεκτικός υλισμός είναι μια φιλοσοφία της επιστήμης και της φύσης, που βασίζεται στα γραπτά του Καρλ Μαρξ και του Φρίντριχ Ένγκελς και αναπτύχθηκε πολύ στη Ρωσία και την ΕΣΣΔ. Εμπνεύστηκε από τις φιλοσοφικές παραδόσεις της διαλεκτικής και του υλισμού. Η κύρια ιδέα του διαλεκτικού υλισμού βρίσκεται στην αντίληψη της εξέλιξης του φυσικού κόσμου και την εμφάνιση νέων ιδιοτήτων που βρίσκονται στα νέα στάδια της εξέλιξης. Η μαρξική διαλεκτική, ως υλιστική φιλοσοφία, τονίζει τη σημασία των συνθηκών του πραγματικού κόσμου και την παρουσία αντιφάσεων μέσα στα πράγματα και σε σχέση με τις ταξικές, εργασιακές και κοινωνικοοικονομικές αλληλεπιδράσεις. Αυτό έρχεται σε αντίθεση με την ιδεαλιστική χεγκελιανή διαλεκτική, η οποία δίνει έμφαση στην παρατήρηση ότι οι αντιφάσεις στα υλικά φαινόμενα μπορο (el)
  • Dialektika materiismo estas filozofio de scienco kaj naturo disvolvigita en Eŭropo kaj bazita sur la verkoj de Karl Marx kaj Friedrich Engels. Kontraste al la Hegela dialektiko, kiu emfazis la idealisman observon ke homa sperto estas dependa el la mensaj perceptoj, Marksisma dialektiko emfazas la gravon de la realmondaj kondiĉoj, laŭ terminoj de klaso, laboro, kaj sociekonomikaj interagoj. Marx supozis, ke tiuj materiaj kondiĉoj enhavas kontraŭdirojn kiuj celas solvon en novaj formoj de socia organizado. (eo)
  • Dialectical materialism is a philosophy of science, history, and nature developed in Europe and based on the writings of Karl Marx and Friedrich Engels. Marxist dialectics, as a materialist philosophy, emphasizes the importance of real-world conditions and the presence of contradictions within things, in relation to but not limited to class, labor, and socioeconomic interactions. This is in contrast to the idealist Hegelian dialectic, which emphasizes the observation that contradictions in material phenomena could be resolved by analyzing them and synthesizing a solution whilst retaining their essence. Marx supposed that the most effective solution to the problems caused by said contradictory phenomena was to address and rearrange the systems of social organization at the root of the probl (en)
  • Materialismo dialektikoa (batzuetan diamat bezala laburtuta), zientzia eta naturaren filosofia bat da, Karl Marx eta Friedrich Engels filosofoen idazkietan oinarritzen dena, Europan garatutakoa. Materialismo dialektikoak, materialismo tradizionalean egokitzen du. Horrek esan nahi du munduaren gaiak bata bestearen artean erlazionatzen dituela eremu dinamiko eta ebolutibo batean, materialismo metafisikoa ez bezala, horrek munduaren gaiak eremu estatiko eta isolatu batean aztertzen baititu. (eu)
  • El materialismo dialéctico —expresión acuñada por Gueorgui Plejánov—​ es la corriente del materialismo de acuerdo con los planteamientos originales de Friedrich Engels y Karl Marx que posteriormente fueron enriquecidos por Lenin y sistematizados, principalmente, por miembros de la Academia de Ciencias de la Unión Soviética.​ Esta corriente filosófica define la materia como el sustrato de toda realidad, sea concreta o abstracta (pensamientos),​ emancipa la primacía e independencia de la materia ante la conciencia y lo espiritual, declara la cognoscibilidad del mundo en virtud de su naturaleza material, y aplica la dialéctica —basada en las leyes dialécticas propuestas por Georg Wilhelm Friedrich Hegel— para interpretar el mundo, superando así al materialismo mecanicista. El materialismo dia (es)
  • Materialisme dialektis adalah sebuah filsafat ilmu dan alam, yang didasarkan pada tulisan-tulisan Karl Marx dan Friedrich Engels. Materialisme dialektis mengadaptasi dialektika Hegel terhadap materialisme tradisional, yang menyelidiki hubungan antar subjek di dunia di dalam lingkungan yang dinamis dan evolusioner, sementara materialisme metafisis menyelidiki dunia di dalam lingkungan yang statis dan terisolasi. (in)
  • Le matérialisme dialectique, ou dialectique matérialiste, ou diamat, est l'emploi, dans la pensée marxiste, de la méthode dialectique pour analyser la réalité à travers le prisme du matérialisme. L'élaboration matérialiste de la dialectique se situe dans le prolongement du matérialisme historique, conçu par Marx et Engels sous le nom de conception matérialiste de l'histoire pour aboutir à une « connaissance scientifique de l'histoire », soit une évaluation objective des formations de la conscience en les rapportant à leur fondement réel et social. La dialectique marxiste unifie deux éléments que Marx trouve séparés dans la vie intellectuelle de son époque : le matérialisme philosophique fondé sur la science de la nature d'une part, et la dialectique de Hegel, soit la théorie des contradict (fr)
  • Il materialismo dialettico è una teoria dialettica della natura e della storia, fondata sul metodo dialettico di Hegel, utilizzato però in chiave materialista. Essa è la "concezione filosofica" del marxismo così come sviluppata soprattutto da Engels e Lenin, ed era considerata la "filosofia ufficiale" dell'Unione Sovietica e di altri Paesi. Essa può definirsi come dottrina della materia in movimento e logica della contraddizione. (it)
  • Диалекти́ческий материали́зм — философское направление, базирующееся на материализме и материалистическом понимании диалектики Гегеля. Основными идеями этого направления являются: первичность материального (объективного мира) и вторичность идеального (субъективного, мыслимого); всесторонняя связь и постоянное движение различных систем на основе внутренних механизмов движения и развития — постоянного преодоления неизбежных противоречий. Основой учения послужили идеи К. Маркса и Ф. Энгельса, развитые Лениным и другими философами-марксистами. (ru)
  • O Materialismo dialético é uma concepção filosófica e método científico que defende que o ambiente, o organismo e os fenômenos físicos tanto modelam animais irracionais e racionais, sua sociedade e cultura quanto são modelados por eles, ou seja, que a matéria está em uma relação dialética com o psicológico e o social. Se opõe ao idealismo, cujos pensadores acreditam que o ambiente e a sociedade, com base no mundo das ideias, são criações divinas seguindo as vontades das divindades ou por outra força sobrenatural. Expressa, pois, um necessário e mais elevado patamar de reflexão; liberto, portanto, das amarras dogmáticas e anticientíficas da concepção teológica do mundo, e mais conforme com os desenvolvimentos intelectuais e científicos proporcionados pela astronomia, biologia, física, quími (pt)
  • Dialektisk materialism är en filosofi som berör vetenskapen och naturen; termen myntades av den tyske filosofen Joseph Dietzgen 1869. Termen användes sedan sporadiskt av Karl Kautsky, när han refererade till Karl Marx och Friedrich Engels, men Marx och Engels använde aldrig termen "dialektisk materialism". Istället talade de om historiematerialism – en världsåskådning baserad på Hegels idealistiska dialektik och materialistisk filosofi. Engels vidareutvecklade detta i sina böcker Anti-Dühring och Naturens dialektik, där han menar att dialektiken omfattade allt i naturen, inte bara samhällets utveckling. Dialektiken indelar världen i motsättningar, eller agonismer och antagonismer. Den som populariserade begreppet efter Kautsky var Georgij Plechanov. Termen levde vidare inom den ryska socia (sv)
  • Матеріалісти́чна діалéктика (діалекти́чний матеріалі́зм) — одна зі складових частин філософського вчення Карла Маркса та Фрідріха Енгельса — марксизму. Маркс та Енгельс опираючись на німецьку класичну філософію (матеріалізм Людвіга Феєрбаха), англійську класичну політичну економію (Адама Сміта, Рікарда), французький утопічний соціалізм (Фур'є, Сен-Сімона) та діалектичну філософію Гегеля, створили вчення, яке поєднало діалектику та матеріалізм. (uk)
rdfs:label
  • Dialectical materialism (en)
  • مادية جدلية (ar)
  • Materialisme dialèctic (ca)
  • Dialektický materialismus (cs)
  • Dialektischer Materialismus (de)
  • Διαλεκτικός υλισμός (el)
  • Dialektika materiismo (eo)
  • Materialismo dialéctico (es)
  • Materialismo dialektiko (eu)
  • Matérialisme dialectique (fr)
  • Materialisme dialektis (in)
  • Materialismo dialettico (it)
  • 唯物弁証法 (ja)
  • 변증법적 유물론 (ko)
  • Materializm dialektyczny (pl)
  • Dialectisch materialisme (nl)
  • Materialismo dialético (pt)
  • Диалектический материализм (ru)
  • Dialektisk materialism (sv)
  • Діалектичний матеріалізм (uk)
  • 辩证唯物主义 (zh)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:mainInterest of
is dbo:nonFictionSubject of
is dbo:notableIdea of
is dbo:philosophicalSchool of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:mainInterests of
is dbp:notableIdeas of
is dbp:schoolTradition of
is dbp:subject of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License