The Byzantine–Arab Wars were a series of wars between the mostly Arab Muslims and the East Roman or Byzantine Empire between the 7th and 11th centuries AD. These started during the initial Muslim conquests under the expansionist Rashidun and Umayyad caliphs in the 7th century and continued by their successors until the mid-11th century. The eruption of the Arabs from the Arab Peninsula in the 630s resulted in the rapid loss of Byzantium's southern provinces to the Muslims.

PropertyValue
dbpedia-owl:abstract
  • Les Guerres arabobizantines van ser una sèrie de guerres entre l'Imperi islàmic i l'Imperi Bizantí entre els segles VII i XII. Aquestes van començar durant l'expansió musulmana inicial sota els califes i el Califat Omeia, i van continuar en forma d'estira i arronsa constant en les fronteres fins a l'inici de les Croades. Com a resultat d'això, els bizantins (els romans o "Rum" en les cròniques musulmanes) van tenir una considerable pèrdua de territori. El conflicte inicial va durar del 634 fins al 718 i va finalitzar amb el setge de Constantinoble (717-718) que va aturar la ràpida expansió de l'Imperi àrab a Anatòlia; emperò, els conflictes van continuar entre els anys 800 i 1169. L'ocupació musulmana dels territoris italians del sud per les forces del Califat abbàssida en els segles IX i X no va ser tan reeixida com a l'Emirat de Sicília. No obstant això, sota la dinastia macedònica, els bizantins van recuperar el territori del llevant mediterrani amb l'avanç dels exèrcits bizantins que van arribar a amenaçar fins i tot Jerusalem pel sud. Per l'est, l'emirat d'Alep i els seus veïns es van convertir en vassalls dels bizantins, on la major amenaça va ser el califat fatimita egipci fins que l'ascens de l'Imperi Seljúcida va revertir tots els avenços i va empènyer els guanys territorials del Califat abbàssida cap a l'interior d'Anatòlia. En conseqüència, l'emperador bizantí Aleix I Comnè va demanar ajuda militar del Papa Urbà II al Concili de Plasència; un dels esdeveniments sovint atribuïts com a precursors de la Primera Croada.
  • Byzantsko-arabské války byly sérií vojenských konfliktů mezi arabským chalífátem a Byzantskou říší v období 7–12. století. Počáteční střety se odehrály během prvních arabských tažení pod vedením volených chalífů a Umajjovců a pokračovaly v podobě trvalých pohraničních střetů a nájezdů v podstatě až do počátku křížových výprav. V důsledku toho Byzantinci, sami se považující za Římany (Byzantská říše měla státoprávní kontinuitu s východní částí Římské říše; v muslimských kronikách označovaná jako „Rûm“) utrpěli značné územní ztráty. Počáteční konflikt se odehrával v letech 634–717 a skončil druhým arabským obléháním Konstantinopole, které zastavilo mohutný arabský postup do Anatolie. Konflikty pokračovaly v období od 9. století až do roku 1169. Arabská invaze Abbásovců v jižní Itálii nebyla úspěšná, nicméně na Sicílii se Arabové udrželi a zřídili zde Sicilský emirát. Nicméně císařové Makedonské dynastie se vzmohli na ofenzivu proti arabské moci na východě a vojenskou silou znovudobyli rozsáhlé oblasti Sýrie a nakonec smlouvou k říši připojili i Jeruzalém. Emirát s centrem v Aleppu a jeho sousedé se staly vazaly Byzantské říše na východní hranici, kde největší hrozbu představoval stát šíitských Fátimovců a to až do vzestupu seldžuckých Turků, kteří vtrhli na Blízký východ v 11. století, získali zde moc a vytlačili Abbásovce z jejich pozic v Anatolii. Po porážce byzantských armád v bitvě u Mantzikertu roku 1071 pozdější císař Alexios I. požádal o pomocné sbory papeže Urbana II. , který tak roku 1095 na Clermontském koncilu vyhlásil první křížovou výpravu.
  • The Byzantine–Arab Wars were a series of wars between the mostly Arab Muslims and the East Roman or Byzantine Empire between the 7th and 11th centuries AD. These started during the initial Muslim conquests under the expansionist Rashidun and Umayyad caliphs in the 7th century and continued by their successors until the mid-11th century. The eruption of the Arabs from the Arab Peninsula in the 630s resulted in the rapid loss of Byzantium's southern provinces to the Muslims. Over the next fifty years, under the aggressive Umayyads caliphs, the Muslims would launch repeated raids into still-Byzantine Asia Minor, twice threaten the Byzantine capital, Constantinople, with conquest, and outright conquer the Byzantine Exarchate of Africa. The situation did not stabilize until after the failure of the Second Arab Siege of Constantinople in 718, when the Taurus Mountains on the eastern rim of Asia Minor became established as the mutual, heavily fortified and largely depopulated frontier. Under the Abbasid Empire, relations became more normal, with embassies exchanged and even periods of truce, but conflict remained the norm, with almost annual raids and counter-raids, sponsored either by the Abbasid government or by local rulers, well into the 10th century. During the first centuries, the Byzantines were usually in the defensive, and avoided open field battles, preferring to retreat to their fortified strongholds. Only after 740 did they begin to launch counterstrikes of their own, but still the Abbasid Empire was able to retaliate by often massive and destructive invasions of Asia Minor. With the decline and fragmentation of the Abbasid state after 861 and the concurrent strengthening of the Byzantine Empire under the Macedonian dynasty, the tide gradually turned. Over a period of fifty years from ca. 920 to 976, the Byzantines finally broke through the Muslim defences and restored their control over northern Syria and Greater Armenia. The last century of the Byzantine-Arab wars was dominated by frontier conflicts with the Fatimids in Syria, but the border remained stable until the appearance of a new people, the Seljuk Turks, after 1060. The Muslims also took to the sea, and from the 650s on, the entire Mediterranean Sea became a battleground, with raids and counter-raids being launched against islands and the coastal settlements. Muslim raids reached a peak in the 9th and early 10th centuries, after their conquest of Crete and Sicily, with their fleets reaching the coasts of France, Dalmatia and even the suburbs of Constantinople.
  • Bysantin–arabien sodat olivat sarja sotia, jotka käytiin islaminuskoisten arabikalifaattien ja Bysantin valtakunnan välillä. Sodat käytiin vuosien 634 ja 1180 välillä. Sodan tuloksena Levantti, Mesopotamia ja Pohjois-Afrikka siirtyivät arabeille. Bysantin–muslimien sota (634–646), arabit valloittavat Syyrian, Palestiinan, Mesopotamian ja Egyptin. Jarmukin taistelu vuonna 636. Vuodesta 644 eteenpäin arabit tekivät useita ryöstöretkiä Bysantin alueelle Vähässä-Aasiassa. Vuosina 674-678 arabit saartoivat ja piirittivät vuosittain Konstantinopolia. Ensimmäinen kerta kun kreikkalaista tulta käytettään. Vuosina 685-693 Bysantin ja kalifaatin välinen rauha. Arabit valtasivat Karthagon vuonna 698. Konstantinos V teki useita hyökkäyksiä muslimien alueille 750-, 760- ja 770-luvuilla. Vuodesta 824 eteenpäin arabit valloittivat Sisilian ja Kreetan. Sisilia menetettiin lopullisesti vuoden 900 jälkeen. Vuonna 838 arabit hyökkäsivät Vähään-Aasiaan. Amorionin ryöstö. Vuonna 863 bysanttilaiset saavuttivat suuren voiton arabeista Posonin taistelussa Vähässä-Aasiassa. Vuosina 923-944 Johannes Kourkouas valtasi takaisin alueita idässä. Vuosina 960-961 Nikeforos Fokas valtasi takaisin Kreetan. Vuodesta 963 eteenpäin Bysantti valtasi alueita idässä. Vuonna 965 keisari Nikeforos II Fokasin joukot valtasivat Tarsoksen ja Kyproksen. Vuonna 969 hän valtasi Aleppon ja Antiokian. Laajentuminen jatkui Johannes I Tzimiskesin ollessa keisarina vuosian 969-976.
  • Les guerres entre les Arabes et les Byzantins sont une série de guerres entre les califats arabes et l'Empire byzantin entre le VII et le XII siècle. Celles-ci débutent en même temps que les premières conquêtes musulmanes des califes rashiduns et omeyyades et se poursuivent sous la forme d'un bras de fer frontalier permanent jusqu'au début des croisades. À la suite de celles-ci, les Byzantins (les Romains ou Rûm dans les chroniques historiques musulmanes), perdent une importante partie de leur territoire. Les conflits initiaux se déroulent de l'année 634 à 718, finissant avec le second siège par les Arabes de Constantinople qui arrête la progression rapide de l'empire arabe à travers l'Anatolie. Cependant, les batailles continuent entre les années 800 et 1169. L'occupation des territoires d'Italie du Sud par les armées abbassides aux IX et X siècles ne rencontre pas le même succès qu'en Sicile. Mais sous la dynastie macédonienne, les Byzantins reprennent les territoires du Levant et progressent avec leur armée dans le sud, menaçant même Jérusalem. L'émirat d'Alep ainsi que ses voisins deviennent des vassaux des Byzantins en Orient, où émerge la menace encore plus grande du royaume de l'Égypte fatimide. Ils restent la préoccupation majeure de l'Empire jusqu'à la montée en puissance des Seldjoukides qui prennent possession de la plupart des terres et refoulent les Abbassides à l'intérieur des terres de l'Anatolie. Aussi, l'empereur byzantin Alexis Comnène se voit obligé de demander une aide militaire au pape Urbain II lors du concile de Plaisance; ces évènements sont souvent considérés comme des signes avant-coureurs de la première croisade.
  • Le guerre arabo-bizantine furono una serie di guerre tra i Califfati arabi e l'Impero bizantino tra il VII e il XII secolo. Esse cominciarono durante la fase iniziale delle conquiste islamiche sotto i califfi al-Rāshidūn e i Califfi omayyadi, e continuarono in forma di guerre frontaliere fino all'inizio dell'età delle Crociate. Come conseguenza delle guerre, i Bizantini - anche chiamati Romani ("Rūm" nelle cronache musulmane, dal momento che l'Impero bizantino era formalmente la parte orientale dell'Impero romano) - persero molti territori. Il conflitto iniziale durò dal 634 al 717, terminando con il secondo assedio arabo di Costantinopoli che frenò la rapida espansione degli Arabi in Asia Minore. I conflitti tuttavia continuarono fino al 1169. L'occupazione del Sud Italia da parte degli Abbasidi nel IX e X secolo non ebbe successo come in Sicilia. Tuttavia, sotto la dinastia macedone, i Bizantini riconquistarono molti territori in Oriente arrivando addirittura a minacciare Gerusalemme a sud. L'Emirato di Aleppo divenne vassallo dei Bizantini a oriente, dove la minaccia più grossa era l'Imamato dei Fatimidi, fino alla venuta dei Selgiuchidi che si espanse a danno di Bisanzio. Ciò costrinse l'Imperatore bizantino Alessio I Comneno a chiedere aiuti militari al Papa Urbano II al Concilio di Piacenza; ciò causò la Prima Crociata.
  • アラブ・東ローマ戦争（―ひがし―せんそう）とはアラブ人のイスラム王朝（ウマイヤ朝、ファーティマ朝）と東ローマ帝国との間に行われた戦争のことである。
  • De Byzantijnse-Arabische oorlogen waren de oorlogen die de Byzantijnse legers moesten voeren tegen de oprukkende Arabische legers tussen de 7e en de 11e eeuw. De oorlogen startten met de opkomst van de islam in de 7e eeuw en gingen door totdat de Arabieren zelf verslagen werden door de Turkse volkeren, zoals de Seltsjoeken. Uiteindelijk versloegen de Turkse Ottomanen het Byzantijnse Rijk definitief in 1453. Het gemak waarmee de Arabieren de gebieden in Syrië en Egypte veroverden kan deels verklaard worden door de steun die zij kregen van de christelijke monofysieten, die door Byzantium tot ketters waren verklaard en door hen vervolgd en onderdrukt werden . De monofysietische bevolking van het midden-oosten verwelkomde daarom de Arabische legers als 'bevrijders' van het byzantijnse juk.
  • As guerras bizantino-árabes foram uma série de conflitos armados entre os califados árabes e o Império Bizantino (ou Império Romano do Oriente) que ocorreram entre os séculos VII e XII. Foram iniciadas durante as primeiras conquistas muçulmanas do expansionismo dos califados Rashidun e Omíada e continuaram na forma de disputas fronteiriças persistentes até ao início das Cruzadas. Em consequência destas guerras, os bizantinos, a quem os árabes chamavam rûm ou rumes (romanos), perderam uma parte considerável do seu império, nomeadamente todos os territórios do Levante e Norte de África e inclusivamente uma parte considerável da Anatólia. A capital bizantina, Constantinopla chegou a ser cercada em duas ocasiões, a primeira em 674 e a segunda em 718. O conflito inicial ocorreu entre 634 e 718, terminando no segundo cerco árabe a Constantinopla, que marcou a rápida expansão árabe na Anatólia. No entanto, a região continuou a ser ocasionalmente fustigada por razias árabes e os conflitos reacenderam-se no final do século VIII, continuando nos séculos seguintes e só terminando em 1169. A ocupação do sul de Itália pelos abássidas no século IX e X não teve tanto êxito como a da ocupação da Sicília. Durante a dinastia macedónica, entre os séculos IX e XI, os bizantinos recuperaram territórios no Levante, chegando os exércitos bizantinos a ameaçar a reconquista de Jerusalém. O Emirado de Alepo e os estados vizinhos tornaram-se nessa altura vassalos dos bizantinos. A maior ameaça a leste era então o reino fatímida do Egito, o que só mudaria com a ascensão dos turcos seljúcidas e da criação do Sultanato de Rum por estes, que conquistou os territórios que tinham sido recuperados e expandiu os territórios abássidas até interior da Anatólia. A expansão islâmica do final do século XI, então protagonizada pelos turcos levou o imperador bizantino Aleixo I Comneno a pedir desesperadamente ajuda militar ao Papa Urbano II no Concílio de Placência que decorreu em 1095, um dos eventos frequentemente apontado como precursor da Primeira Cruzada.
  • Арабо-византийские войны — ряд военных конфликтов между Арабским халифатом и Византийской империей в течение VII—XII веков. Начало войн ознаменовало вторжение арабов в Византию в 630-е годы и начало территориальных захватов с их стороны. В результате этих войн Византия лишилась большого количества своих территорий на востоке и юге: Палестины, Сирии, Египта, Северной Африки, Кипра, Крита, Сицилии, части Малой Азии. Начальная часть конфликта продолжалась в 634—717 и закончилась второй арабской осадой Константинополя, после чего арабы были разбиты и была предотвращена угроза захвата Малой Азии ими. В период с 800-х и до 1169 года война, хоть и вялотекущяя, продолжилась. В начале арабы захватывают южные итальянские территории Византии в IX и X столетиях. Однако, при императорах македонской династии в конце X века Византия переходит в контрнаступление и завоёвывает у арабов часть Леванта, а в частности такой важный форпост, как Антиохию. Византийская армия в те времена даже поставила в непосредственную опасность Иерусалим. Арабский султанат Алеппо признал себя вассалом Византии. В то время также были отвоёваны Крит и Кипр. После завоеваний сельджуков положение полностью изменилось. Византия была выбита из Малой Азии, значительно был ослаблен и Аббасидский халифат. Более важных конфликтов между арабами и Византией не было.
dbpedia-owl:combatant
  • Crusader states
  • Principality of Antioch
  • County of Edessa
  • Principality of Galilee
  • County of Jaffa and Ascalon
  • Lordship of Sidon
  • Arab Christians
  • Bulgarian Empire
  • Ghassanids
  • Italian city-states
  • 15px Kingdom of Cyprus
  • Lordship of Oultrejordain
  • Aghlabids,
  • Hamdanids of Aleppo,
  • 15px Byzantine Empire
  • 15px County of Tripoli
  • 24px Abbasid Empire,
  • Emirate of Bari,
  • Emirate of Crete,
  • 23px Rashidun Caliphate,
  • 14px Kingdom of Jerusalem
  • 24px Umayyad Dynasty,
  • 22px Fatimid Caliphate
dbpedia-owl:commander
dbpedia-owl:isPartOfMilitaryConflict
dbpedia-owl:place
dbpedia-owl:result
  • Overall Arab gains, despite Byzantine resurgence
dbpedia-owl:territory
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
dbpprop:align
  • right
dbpprop:bgcolor
  • #c6dbf7
dbpprop:caption
  • Greek fire, first used by the Byzantine Navy during the Byzantine-Arab Wars.
dbpprop:combatant
dbpprop:commander
dbpprop:conflict
  • Byzantine-Arab Wars
dbpprop:date
  • 634 (xsd:integer)
dbpprop:hasPhotoCollection
dbpprop:partof
  • the Muslim conquests
dbpprop:place
  • Levant, Syria, Egypt, North Africa, Anatolia, Crete, Sicily, Southern Italy
dbpprop:quote
  • he has an army before which armies scatter.
  • All the kings of the Rūm give him jizya
  • "The thughūr are blocked by Hārūn, and through him
  • His banner is forever tied with victory;
  • the ropes of the Muslim state are firmly plaited
  • unwillingly, perforce, out of hand in humiliation."
dbpprop:result
  • Overall Arab gains, despite Byzantine resurgence
dbpprop:source
  • Poem in praise of Harun al-Rashid's 806 campaign against Byzantium
dbpprop:territory
  • Levant, Mesopotamia and North Africa annexed by Arabs
dbpprop:width
  • 260 (xsd:integer)
dbpprop:wikiPageUsesTemplate
dbpprop:wordnet_type
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • Les Guerres arabobizantines van ser una sèrie de guerres entre l'Imperi islàmic i l'Imperi Bizantí entre els segles VII i XII. Aquestes van començar durant l'expansió musulmana inicial sota els califes i el Califat Omeia, i van continuar en forma d'estira i arronsa constant en les fronteres fins a l'inici de les Croades. Com a resultat d'això, els bizantins (els romans o "Rum" en les cròniques musulmanes) van tenir una considerable pèrdua de territori.
  • Byzantsko-arabské války byly sérií vojenských konfliktů mezi arabským chalífátem a Byzantskou říší v období 7–12. století. Počáteční střety se odehrály během prvních arabských tažení pod vedením volených chalífů a Umajjovců a pokračovaly v podobě trvalých pohraničních střetů a nájezdů v podstatě až do počátku křížových výprav.
  • The Byzantine–Arab Wars were a series of wars between the mostly Arab Muslims and the East Roman or Byzantine Empire between the 7th and 11th centuries AD. These started during the initial Muslim conquests under the expansionist Rashidun and Umayyad caliphs in the 7th century and continued by their successors until the mid-11th century. The eruption of the Arabs from the Arab Peninsula in the 630s resulted in the rapid loss of Byzantium's southern provinces to the Muslims.
  • Bysantin–arabien sodat olivat sarja sotia, jotka käytiin islaminuskoisten arabikalifaattien ja Bysantin valtakunnan välillä. Sodat käytiin vuosien 634 ja 1180 välillä. Sodan tuloksena Levantti, Mesopotamia ja Pohjois-Afrikka siirtyivät arabeille. Bysantin–muslimien sota (634–646), arabit valloittavat Syyrian, Palestiinan, Mesopotamian ja Egyptin. Jarmukin taistelu vuonna 636. Vuodesta 644 eteenpäin arabit tekivät useita ryöstöretkiä Bysantin alueelle Vähässä-Aasiassa.
  • Les guerres entre les Arabes et les Byzantins sont une série de guerres entre les califats arabes et l'Empire byzantin entre le VII et le XII siècle. Celles-ci débutent en même temps que les premières conquêtes musulmanes des califes rashiduns et omeyyades et se poursuivent sous la forme d'un bras de fer frontalier permanent jusqu'au début des croisades.
  • Le guerre arabo-bizantine furono una serie di guerre tra i Califfati arabi e l'Impero bizantino tra il VII e il XII secolo. Esse cominciarono durante la fase iniziale delle conquiste islamiche sotto i califfi al-Rāshidūn e i Califfi omayyadi, e continuarono in forma di guerre frontaliere fino all'inizio dell'età delle Crociate.
  • アラブ・東ローマ戦争（―ひがし―せんそう）とはアラブ人のイスラム王朝（ウマイヤ朝、ファーティマ朝）と東ローマ帝国との間に行われた戦争のことである。
  • De Byzantijnse-Arabische oorlogen waren de oorlogen die de Byzantijnse legers moesten voeren tegen de oprukkende Arabische legers tussen de 7e en de 11e eeuw. De oorlogen startten met de opkomst van de islam in de 7e eeuw en gingen door totdat de Arabieren zelf verslagen werden door de Turkse volkeren, zoals de Seltsjoeken. Uiteindelijk versloegen de Turkse Ottomanen het Byzantijnse Rijk definitief in 1453.
  • As guerras bizantino-árabes foram uma série de conflitos armados entre os califados árabes e o Império Bizantino (ou Império Romano do Oriente) que ocorreram entre os séculos VII e XII. Foram iniciadas durante as primeiras conquistas muçulmanas do expansionismo dos califados Rashidun e Omíada e continuaram na forma de disputas fronteiriças persistentes até ao início das Cruzadas.
  • Арабо-византийские войны — ряд военных конфликтов между Арабским халифатом и Византийской империей в течение VII—XII веков. Начало войн ознаменовало вторжение арабов в Византию в 630-е годы и начало территориальных захватов с их стороны. В результате этих войн Византия лишилась большого количества своих территорий на востоке и юге: Палестины, Сирии, Египта, Северной Африки, Кипра, Крита, Сицилии, части Малой Азии.
rdfs:label
  • Guerres arabobizantines
  • Byzantsko-arabské války
  • Byzantine–Arab Wars
  • Bysantin–arabien sodat
  • Guerres arabo-byzantines
  • Guerre arabo-bizantine
  • アラブ・東ローマ戦争
  • Byzantijns-Arabische oorlogen
  • Guerras bizantino-árabes
  • Арабо-византийские войны
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
wdrs:describedby
http://www.w3.org/ns/prov#wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Byzantine-Arab Wars
is dbpedia-owl:battle of
is dbpedia-owl:isPartOfMilitaryConflict of
is dbpedia-owl:knownFor of
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpprop:battles of
is dbpprop:knownFor of
is dbpprop:partof of
is owl:sameAs of
is foaf:primaryTopic of