| dbpprop:abstract
|
- Barthélemy Prosper Enfantin was a French social reformer, one of the founders of Saint-Simonianism.
- Barthélemy Prosper Enfantin war ein französischer Philosoph und Sozialist. Barthélemy Prosper Enfantin (spr. angfangtang), der Lieblingsschüler des Sozialisten Saint-Simon und einer der Begründer des Saint-Simonismus, wurde in einem Lyceum, später (1813) in der polytechnischen Schule gebildet und besuchte dann als Weinreisender Belgien, Deutschland und Russland. 1821 trat er in ein Bankhaus zu St. Petersburg, kehrte jedoch schon 1823 nach Paris zurück, wo er Kassierer bei der Hypothekenbank wurde. Ein enges Freundschaftsbündnis mit Olinde Rodrigues führte ihn zum Studium der Schriften Saint-Simons, dessen eifrige Schüler beide wurden. Sie gründeten 1825 eine Kommanditgesellschaft zur Unterhaltung des Journals Le Protecteur, in dem Enfantin. Saint-Simons Ideen entwickelte. Nach und nach bildete sich um ihn und Saint-Amand Bazard, namentlich seit den öffentlichen Vorlesungen des letztern (1829), ein Kreis von Anhängern, die Schule der Saint-Simonisten wurde begründet, und in dem Collège, der Vereinigung der Eingeweihten, wurden Enfantin und Bazard zu hohen Vätern (pères suprèmes) geweiht. Jeder von ihnen zog aber aus den Lehren ihres toten Meisters andre Folgerungen. Bazard hielt sich an die philosophisch-politische Seite derselben, während Enfantin die philosophisch-soziale Richtung weiter verfolgte. Er verwandelte die Prinzipien in Dogmen, die Schule in eine Kirche und das Lehrerkorps in einen Priesterstand, eine Hierarchie. Die Menschheit teilte er in zwei Klassen, die philosophische oder die ruhige und die sensitive oder bewegliche; er erklärte die von der Gesellschaft aufgestellten Gesetze für ungerecht gegen die letztere, namentlich in Bezug auf die Ehe. Er forderte die Emanzipation der Frauen, die völlige Gleichheit des Weibes mit dem Mann und verteidigte auch in der Entwickelung der cynischen Theorie von einem Doppelpriester die Freiheit des geschlechtlichen Verkehrs. Über diesen Punkt brach 1831 Zwist unter den Häuptern der Schule aus, und der politische Teil der Sekte mit Bazard trennte sich von dem Mann des Fleisches, während die soziale Fraktion mit Enfantin zusammenhielt, der von nun an Le Père hieß und sich von seinen Predigern für das lebendige Gesetz, eine Art Messias, erklären ließ. Als die Gesellschaft sich mit Ekel von seinen neuen Lehren abwandte, zog sich Enfantin mit einigen 40 ihm treu gebliebenen Anhängern auf seine Besitzung in Ménilmontant zurück und organisierte dort eine patriarchalisch-sozialistische Gesellschaft nach seinen neuen Lehren. Die Staatsgewalt sah in der Verbindung eine Verletzung des Vereinsgesetzes, zugleich aber auch der öffentlichen Moral und guten Sitten und stellte Enfantin mit seinen Genossen (darunter Rodrigues, Michel Chevalier, Duveyrier, Barrault etc. ) vor die Assisen. Enfantin wurde zu einem Jahr Gefängnis und 100 Frank Geldstrafe verurteilt. Die Verbindung wurde aufgelöst, der Saint-Simonismus war damit vernichtet. Enfantin ging, nach einigen Monaten seiner Haft wieder entlassen, mit mehreren seiner Anhänger nach Ägypten und wurde dort als Ingenieur des Paschas an den Nildämmen beschäftigt. Wieder nach Frankreich zurückgekehrt, erhielt er eine Anstellung als Postmeister und ging dann als Mitglied der wissenschaftlichen Kommission, welche mit der Untersuchung der Kolonisationsfrage beauftragt war, nach Algerien. In seiner Schrift Colonisation de l'Algérie (Paris 1843) gab er eine klare Erörterung der Frage. Nach der Februarrevolution redigierte er wieder ein Journal, Le Crédit public, das viel von dem alten Saint-Simonistischen Geist in sich hatte, aber bald aus Geldmangel einging. Später ward er bei der Verwaltung der Lyoner Bahn angestellt. Seine Werke erschienen gesammelt mit denen von Saint-Simon in 17 Bänden (Paris 1865 ff.). Enfantin ist auf dem Friedhof Père Lachaise begraben.
- Barthélemy Prosper Enfantin (řečený Otec Enfantin),, byl francouzský inženýr a ekonom, který opustil své zaměstnání bankéře, aby se mohl plně věnovat podpoře saint-simonismu. Zakládal jakási výrobní družstva, či manufaktury, kde nemělo docházet k pohlavní segregaci, tedy ani případné diskriminaci na základě pohlaví. Enfantin měl prý velké nadání při studiu, které ovšem nedokončil, protože byl vyloučen za politickou činnost. A tak se stal obchodníkem s vínem, a později zaměstnancem banky. Na jeho přednášky chodilo tisíce lidí, nazývali ho také Otec Enfantin, měl také hodně stoupenkyň, neboť propagoval emancipaci. Uskupení těchto posluchačů a vyznavačů Saint-Simonova učení se však zformovalo v jakousi sektu, k čemuž přispíval sám Enfantin hlásáním že, jedním ze způsobů ženské emancipace je volná láska. Zanedlouho se celé hnutí zvrátilo v morálně pokřivenou sektu, mající vlastní rituály a oddávající se sexuálním orgiím. Což mělo za následek uvěznění Enfantina a rozklad sekty. Enfantin byl odsouzen pro urážku mravů asi na 1 rok, po propuštění opouští Paříž a vydává se spolu s inženýrem Linantem do Egypta, kde uvažuje o možnosti postavení Suezského průplavu, respektive účastnit se jeho budování a především možnosti na tom vydělat. Je však odmítnut, s tím že je potřeba nejdříve vybudovat přehradu na řece Nil. V roce 1863 se vrací Enfantin se skupinkou druhů do Paříže. Vzdává se i myšlenky učasti na budování Nilské přehrady kvůli špatným poměrům v Egyptě. Část (nebo části) rozpadlé sekty se však sdružila do nového uskupení, které si říkalo Nové ženy. Jeho členky, které se také nazývali saintsimonistky se dožadovali práva na svobodné rozhodování o svém sexuálním životě, jedna z těchto saintsimonistek měla každé ze svých čtyř dětí s jiným mužem a za žádného se neprovdala, což v tehdejší době budilo odpor a pohoršení. Mnohé z postojů „Nových žen“ našly svůj odraz ve feminismu 20. století. Toto společenství také vydávalo časopis, do kterého mohly přispívat pouze ženy. Organizace ale neměla dlouhého trvání, svou někdy až trapnou činností však stačila zdiskreditovat francouzské feministické hnutí až do konce devatenáctého století.
- Barthélemy Prosper Enfantin fue un reformador social francés. Nació en París, como hijo de un banquero natural del Delfinado. Tras recibir su instrucción primaria en un liceo, fue enviado en 1813 a la École polytechnique. En marzo de 1814 formó parte del grupo de estudiantes que, en los altos de Montmartre y Saint-Chaumont, intentaron luchar contra los ejércitos de la Sexta Coalición que invadieron París. Como consecuencia la escuela fue pronto clausurada por Luis XVIII, de modo que Enfantin tuvo que buscar otra carrera. Comenzó trabajando para un comerciante de vinos, y viajó a Alemania, Rusia y el Reino Unido de los Países Bajos. En 1821 ingresó como trabajador a un banco recién establecido en San Petersburgo, pero regresó dos años después a París, donde se le asignó la función de cajero en la Caisse Hypothécaire. Paralelamente, se hizo miembro de la sociedad secreta de los Carboneros. En 1825 conoció a Olinde Rodrigues, quien lo presentó ante el Conde de Saint-Simon. Enfantin se adhirió a la corriente de socialismo utópico de Saint-Simon, y para 1829, se había convertido en uno de los líderes de la secta, enfatizando el carácter religioso de la doctrina sansimoniana. Tras la Revolución de 1830 Enfantin renunció a su puesto de cajero y dedicó toda su energía al Saint-simonismo. Además de contribuir al diario Le Globe, se aproximó al pueblo predicando sistemáticamente, y organizó centros de acción en algunas de las principales ciudades de Francia. La sede de la secta en París se trasladó de las modestas instalaciones de la Rue Taranne a los grandes aposentos del Boulevard des Italiens. Enfantin y Saint-Amand Bazard fueron proclamados Pères Suprêmes (Padres Supremos), aunque esta unión apenas fue nominal, pues entre los dos se manifestaron divergencias. Bazard, quien se concentraba en organizar el grupo, se dedicó a la reforma política, mientras que Enfantin, quien se inclinaba a enseñar y predicar, dedicó su tiempo al cambio moral y social. Estas divergencias derivaron en un marcado antagonismo cuando Enfantin expresó en 1831 su teoría sobre las relaciones entre el hombre y la mujer, según la cual la "tiranía del matrimonio" debía sustituirse por un sistema de "amor libre". Esta reivindicación de la "emancipación de la mujer" se produjo a partir de la lectura que hizo Enfantin de las obras de Charles Fourier. Bazard y sus discípulos se separaron de Enfantin, quien orientó el grupo hacia lo religioso y logró la adhesión de nuevos fieles. Empezó a utilizar en el pecho una insignia con la inscripción de su título de Père, declaró que era el elegido de Dios y sus predicadores se referían a él como "la ley viviente". Por último envió emisarios en búsqueda de la mujer predestinada en convertirse en "Mesías" y ser madre de un nuevo "Salvador", búsqueda que resultó costosa e infructuosa. Mientras tanto, su nueva religión reunió creyentes en varios lugares de Europa: sur de Francia, Bélgica, Alemania. Sus extravagancias y éxito llamaron la atención de las autoridades, quienes consideraron que se estaba convirtiendo en una amenaza para la moral pública. En mayo de 1832 las instalaciones de la secta fueron clausuradas por el gobierno, Enfantin y algunos de sus seguidores fueron citados para comparecer ante los tribunales. Luego de esto, se retiró a su propiedad en Menilmontant, cerca de París, donde con cuarenta de sus discípulos, todos hombres, continuó con su modo de vida socialista. En agosto del mismo año fue de nuevo arrestado, y pidió que su defensa estuviera a cargo de dos mujeres que estaban con él, alegando que el asunto era de especial interés de las mujeres; el requerimiento fue rápidamente negado. El juicio se desarrolló durante dos días y tuvo como resultado el veredicto de culpable, con la sentencia de un año de prisión y una pequeña multa. Aunque Enfantin fue liberado en pocos meses, la secta se había desacreditado. Luego de obtener su libertad, se hizo acompañar por veinte de sus seguidores y algunos ingenieros a Egipto, con la intención de crear el Canal de Suez, de acuerdo a "extrañas ideas simbólicas según las cuales el proyecto era un matrimonio entre Oriente y Occidente". Esto irritó al virrey egipcio, Mehmet Alí, quien pronto quiso expulsar a los saint-simonistas, aunque Ferdinand de Lesseps, quien finalmente constuiría el canal, simpatizaba con ellos e intervino a su favor. Enfantin permaneció en Egipto dos años, y pudo haber pasado al servicio de Alí si se hubiera convertido al Islam, como lo hicieron algunos de sus seguidores. A su regreso a Francia, ocupó cargos pequeños. En 1841, a través de la influencia de algunos de sus amigos que lograron cargos importantes, fue designado miembro de una comisión científica a Argelia, razón por la cual se involucró en investigaciones sobre África del Norte y la colonización en general. En 1845, fue nombrado director del ferrocarril París-Lyons. Tres años después, junto con Duveyrier, fundó un diario llamado Le Credit. discontinuado en 1850. Luego fue agregado a la administración del ferrocarril de Lyons al Mediterráneo. Falleció repentinamente en París, el 1 de septiembre de 1864. Por disposición testamentaria, sus discípulos publicaron entre 1865 y 1878 las obras de Enfantin y de Saint-Simon, en 47 volúmenes.
- Barthélemy Prosper Enfantin, dit aussi Père Enfantin, est né à Paris le 8 février 1796 et mort à Paris le 31 août 1864. Il est l'un des principaux chefs de file du mouvement saint-simonien, mais est aussi, un entrepreneur, notamment à l'origine du Canal de Suez et du développement du chemin de fer, un écrivain, et un publiciste.
- Barthélemy Prosper Enfantin detto Père Enfantin è stato un importante esponente della scuola di Saint Simon che aveva tentato di fare proselitismo (cercando seguaci nelle diverse classi sociali). Fu l'apostolo del Sansimonismo. Sostiene che i lavoratori dovevano essere liberati e che le donne dovevano essere emancipate. Nel 1825 dopo aver incontrato Claude Henri de Rouvroy, de Saint-Simon, assiste alla sua sepoltura, abbandona il mestiere di banchiere per dedicarsi interamente alla diffusione delle sue idee. Continua, però ad utilizzare le sue conoscenze tecniche apprese durante gli studi al Politecnico, per diventare direttore della società che cura la costruzione della linea ferroviaria da Parigi al Mediterraneo e della Società delle Acque. Trasferitosi in Egitto, fu fra i fondatori della società per il Canale di Suez riuscendo ad unire il forte impegno come propugnatore del socialismo utopistico con importanti ruoli nella società civile. Entrato all'École polytechnique nel 1813, Enfantin si dimette dall'incarico al ritorno dei Borbone. A partire dal 1815, fece viaggi d'affari in Europa e ritornò a Parigi nel 1823. Incontrerà Claude Henri de Rouvroy, conte di Saint-Simon una sola volta, grazie a Olindes Rodrigues. Nel 1825, Enfantin assiste alla sepoltura di Saint-Simon. Abbandonerà quindi il suo estiere di banchiere per promuovere le teorie di Saint-Simon, soprattutto Il nuovo Cristianesimo. Scrisse per le Globe e per le Producteur. Nel 1829, Enfantin e Saint-Amand Bazard pubblicarono l' Exposition de la doctrine de Saint-Simon. Dal 1829 al 1832, Enfantin e Saint-Amand Bazard fecero del san-simonismo una vera e propria chiesa, di cui divennero i «padri supremi ». Enfantin si faceva chiamare « Padre » dai « fratelli » della comunità. Quando viene incarcerato nel 1832 per i suoi attacchi contro la proprietà privata e la sua difesa dell'amore libero, il gruppo dei suoi seguaci si scioglie. Enfantin fu direttore della società delle ferrovie Parigi-Lione-Mediterraneo. Raggiunse l'Egitto nel 1833, e vi fondò una compagnia per l'apertura del canale di Suez. Vi resterà per 3 anni. Partecipò attivamente alla colonizzazione dell'Algeria. Enfantin fu direttore della Compagnia generale delle acque. Fu seppellito al cimitero di Père-Lachaise.
- Бартелеми Проспер Анфантен — французский социалист-утопист (сенсимонист).
- Barthélemy Prosper Enfantin, född 8 februari 1796 i Paris, död 31 augusti 1864, var en fransk ingenjör, ekonom och utopisk socialist. Han var en av de ledande företrädarna av saintsimonismen. Han lärde 1825 känna Olinde Rodrigues som introducerade honom till Henri de Saint-Simon. Enfantin hann träffa Saint-Simon, som avled senare samma år, bara en gång. Enfantin blev en utopisk socialist och var redan 1829 en av rörelsens ledare i Frankrike. Han predikade fri kärlek och ville befria människorna från "äktenskapets tyranni". Tillsammans med Saint-Amand Bazard ledde han en saintsimoniansk sekt. Sektens ledare kallades Pères Suprêmes. Bazard bröt med Enfantin 1831. Den tyngsta stridsfrågan mellan dem var kvinnoemancipationen, något som Bazard var emot och Enfantin förespråkade. Efter att Bazard med sina anhängare lämnade sekten, blev Enfantin ensam ledare i rörelsen. Bland anhängarna kallades han Père Enfantin ("Fader Enfantin"). Enfantin sade sig vara utvald av Gud och hans sekt letade efter en kvinnlig messias men hittade ingen lämplig kandidat. Enfantins grav finns på den berömda begravningsplatsen Père-Lachaise.
|
| rdfs:comment
|
- Barthélemy Prosper Enfantin was a French social reformer, one of the founders of Saint-Simonianism.
- Barthélemy Prosper Enfantin war ein französischer Philosoph und Sozialist. Barthélemy Prosper Enfantin (spr. angfangtang), der Lieblingsschüler des Sozialisten Saint-Simon und einer der Begründer des Saint-Simonismus, wurde in einem Lyceum, später (1813) in der polytechnischen Schule gebildet und besuchte dann als Weinreisender Belgien, Deutschland und Russland. 1821 trat er in ein Bankhaus zu St.
- Barthélemy Prosper Enfantin (řečený Otec Enfantin),, byl francouzský inženýr a ekonom, který opustil své zaměstnání bankéře, aby se mohl plně věnovat podpoře saint-simonismu. Zakládal jakási výrobní družstva, či manufaktury, kde nemělo docházet k pohlavní segregaci, tedy ani případné diskriminaci na základě pohlaví. Enfantin měl prý velké nadání při studiu, které ovšem nedokončil, protože byl vyloučen za politickou činnost.
- Barthélemy Prosper Enfantin fue un reformador social francés. Nació en París, como hijo de un banquero natural del Delfinado. Tras recibir su instrucción primaria en un liceo, fue enviado en 1813 a la École polytechnique. En marzo de 1814 formó parte del grupo de estudiantes que, en los altos de Montmartre y Saint-Chaumont, intentaron luchar contra los ejércitos de la Sexta Coalición que invadieron París.
- Barthélemy Prosper Enfantin, dit aussi Père Enfantin, est né à Paris le 8 février 1796 et mort à Paris le 31 août 1864. Il est l'un des principaux chefs de file du mouvement saint-simonien, mais est aussi, un entrepreneur, notamment à l'origine du Canal de Suez et du développement du chemin de fer, un écrivain, et un publiciste.
- Barthélemy Prosper Enfantin detto Père Enfantin è stato un importante esponente della scuola di Saint Simon che aveva tentato di fare proselitismo (cercando seguaci nelle diverse classi sociali). Fu l'apostolo del Sansimonismo. Sostiene che i lavoratori dovevano essere liberati e che le donne dovevano essere emancipate.
- Бартелеми Проспер Анфантен — французский социалист-утопист (сенсимонист).
- Barthélemy Prosper Enfantin, född 8 februari 1796 i Paris, död 31 augusti 1864, var en fransk ingenjör, ekonom och utopisk socialist. Han var en av de ledande företrädarna av saintsimonismen. Han lärde 1825 känna Olinde Rodrigues som introducerade honom till Henri de Saint-Simon. Enfantin hann träffa Saint-Simon, som avled senare samma år, bara en gång. Enfantin blev en utopisk socialist och var redan 1829 en av rörelsens ledare i Frankrike.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
