| dbpprop:abstract
|
- Barnard's Star, also known occasionally as Barnard's "Runaway" Star, is a very low-mass red dwarf star approximately 6 light-years away from Earth in the constellation of Ophiuchus (the Snake-holder). In 1916, American astronomer E. E. Barnard measured its proper motion as 10.3 arcseconds per year, which remains the largest known proper motion of any star relative to the Sun. At a distance of about 1.8 parsecs, or just under six light-years, Barnard's Star is the nearest known star in Ophiuchus, the second-closest known star system to the Sun, and the fourth-closest known individual star to the Sun, after the three components of the Alpha Centauri system. Despite its proximity, Barnard's Star at a dim magnitude 9 is not visible with the unaided eye. It is, however, much brighter in the infrared spectrum. Barnard's Star has been the subject of much study and has probably received more attention from astronomers than any other M dwarf star due to its proximity and favourable location for observation near the celestial equator. Research has focused on stellar characteristics, astrometry, and refining the limits of possible extrasolar planets. Although it is an ancient star, observations suggest that Barnard's Star still experiences flare events. The star has also been the subject of some controversy. For a decade, from the early 1960s, Peter van de Kamp's erroneous claim of a gas giant planet (or planets) in orbit around Barnard's Star was accepted by other astronomers; while the presence of small terrestrial planets remains a possibility, the existence of massive planets has been largely discounted, and Van de Kamp's specific claims overturned. The star is notable as the target for Project Daedalus, a study on the possibility of rapid, unmanned travel to nearby star systems.
- Barnards Pfeilstern (oder Barnards Stern, auch Munich 15040) ist ein kleiner Stern im Sternbild Schlangenträger, der die bislang größte bekannte Eigenbewegung von 10,34" (Bogensekunden) pro Jahr aufweist. Seine relative Geschwindigkeit zu unserem Sonnensystem beträgt rund 140 Kilometer pro Sekunde. Das Ausmaß seiner Eigenbewegung wurde 1916 von dem Astronom Edward Emerson Barnard entdeckt. Bis zu diesem Zeitpunkt hatte Kapteyns Stern im Pictor (Südhimmel) als der Stern mit der größten Eigenbewegung gegolten. Solche Sterne, deren Himmelsposition sich rasch verschiebt, werden in der Astronomie als Schnellläufer bezeichnet. Wie schnell sich Barnards Stern bewegt verdeutlicht die Animation. Sie besteht aus zwei Bildern, die im Abstand von ca. einem Jahr aufgenommen wurden. Vergleicht man die Animation mit der Aufnahme vom 21. Mai 2006 kann man die schnelle Bewegung noch deutlicher erkennen (man beachte die beiden Sterne rechts oberhalb von Barnards Stern). Mit einer Entfernung von etwa 6 Lichtjahren ist Barnards Pfeilstern unter den bekannten Sternen der dem Sonnensystem viertnächste. Nur die drei Komponenten des α-Centauri-Systems liegen näher. Der Pfeilstern ist allerdings ein roter Zwerg mit Spektraltyp M4 und scheinbarer Helligkeit 9,61, so dass er trotz seiner Nähe zu schwach leuchtet, um ohne Teleskop oder starkes Prismenfernglas beobachtet werden zu können. Er liegt nahe dem Stern 66 Oph. Im Jahr 11.800 wird er sich der Sonne bis auf 3,8 Lichtjahre nähern und danach wieder entfernen. Im Jahre 1938 begann man am Sproul-Observatorium eine Serie von Photoplatten des Sterns zu erstellen, um seine Parallaxe und säkulare Beschleunigung genauer zu messen sowie nach potenziellen Begleitern des Stern zu suchen. Von 1963 an akzeptierte eine große Zahl von Astronomen für viele Jahre die Behauptung von Peter van de Kamp, dass er eine Störung in der Eigenbewegung des Pfeilsterns entdeckt habe, aus der folge, dass der Stern von einem oder zwei Planeten mit einer dem Jupiter vergleichbaren Masse umkreist werde. G. Gatewood konnte den oder die Planeten bei Messungen am Allegheny Observatory (bis 1973) jedoch nicht nachweisen. Trotzdem hielt sich die Theorie von Planeten um Barnards Pfeilstern noch bis in die 1980er Jahre, bis van de Kamps Behauptung allgemein als fehlerhaft angesehen wurde. Der Grund für die angeblichen Ergebnisse van de Kamps waren zunächst unerkannte Instrumentenfehler an dem für die Messungen benutzten Instrument. Im Zeitraum ihrer Anerkennung trug die Behauptung allerdings zur Berühmtheit des Sterns in der Science-Fiction-Gemeinde bei (sie ist z. B. Teil der Handlung der Fernsehserie Mondbasis Alpha 1) und ließ Barnards Pfeilstern auch als aussichtsreiches Ziel für das Projekt Daedalus, die Planung einer interstellaren Raumsonde, erscheinen.
- L'estel de Barnard és un estel de la constel·lació d'Ophiuchus que té el moviment propi més gran de qualsevol estrella respecte al Sol (10,3" per any, que equivalen a 140 km/s). Aquest moviment propi fou descobert per l'astrònom Edward Barnard el 1916. Està situat a una distància de 5,96 anys llum de la Terra, el que el converteix en el quart estel més proper a al Sol, només per darrera de les tres components d'Alfa Centauri. L'estel de Barnard és una nana roja bastant vella (tipus espectral M4), de manera que, malgrat la seva proximitat, és massa feble per poder-lo observar a ull nu (la seva magnitud aparent és de 9,57). El seu veí més proper és Ross 154, a 5,41 anys llum. Durant la dècada de 1960 es va anunciar que certes pertorbacions en el moviment de l'estrella podien ser provocades per la presència de planetes, però aquest fet mai s'ha confirmat i les observacions del telescopi espacial Hubble semblen eliminar aquesta possibilitat.
- . Barnardova šipka (nebo Barnardova hvězda) je hvězda v souhvězdí Hadonoše, která se po obloze pohybuje nejrychleji ze všech známých hvězd. Vlastní pohyb je 10,34" ročně. Rychlost jejího pohybu byla v roce 1916 objevena astronomem Edwardem Emersonem Barnardem. Až do té doba měla nejrychlejší známý pohyb po obloze Kapteynova hvězda. Se svojí vzdáleností 5,96 světelných let je Zemi pátou nejbližší známou hvězdou. Jen Slunce a tři hvězdy systému Alfa Centauri jsou blíže Zemi. Barnardova šipka je červený trpaslík spektrální třídy M4 a hvězdné velikosti 9,61. Přes svoji blízkost září tak slabě, že jej bez dalekohledu nelze pozorovat. Leží poblíž hvězdy 66 Oph. V roce 11 800 se přiblíží Slunci na 3,8 světelných let a bude tou dobou nejbližší hvězdou. V roce 1963 akceptoval velký počet astronomů domněnku Petera van de Kampa, že objevil odchylku v pohybu Barnardovy šipky, ze které mělo vyplývat, že hvězdu obíhá jedna nebo více planet o hmotnosti Jupitera . Poté ale v sedmdesátých letech byla získána nezávislá data, která žádné odchylky pohybu nepotvrdila. Kampova domněnka se proto ukázala chybná. V době největší známosti domněnky byla hvězda oblíbená u autorů science fiction a byla cílem projektu Daedalus, což byl plán mezihvězdné sondy.
- La estrella de Barnard es una célebre estrella en la constelación de Ophiuchus, también catalogada como HIP 87937 y BD+04 3561a. Como estrella variable de tipo BY Draconis recibe también el nombre de V2500 Oph. Se trata de la estrella con mayor movimiento aparente vista desde la Tierra. Esta característica fue descubierta por el astrónomo norteamericano Edward Emerson Barnard en 1916. Posición: Ascensión Recta 17h 57,8m, declinación +04° 42', tipo espectral: M3,8V, masa: 0,15 masas solares, temperatura superficial: 2.900 K. Se aproxima a la Tierra a 106,8 km/s (algo más de 384.400 km/h), velocidad producto de la composición de su movimiento propio y el del Sol al girar éste alrededor del centro de la Vía Láctea. La estrella de Barnard se encuentra a 5,9 años luz de la Tierra: tan sólo el Sol y las tres componentes de Alfa Centauri están más cerca. Se trata de una débil enana roja, por lo que a pesar de su proximidad sólo puede ser vista con la ayuda de un telescopio; su magnitud en banda B (filtro azul) es igual a 11,28, la medida en banda V (filtro verde) es igual a la 9,54; su brillo real es unas 2.000 veces inferior al de Sol, con una magnitud absoluta de 13,22 frente a la solar de 4,7. Alrededor del año 11.800 se aproximará a unos 3,8 años luz de la Tierra, conviertiéndose en la estrella más cercana.
- Barnardin tähti on Käärmeenkantajan tähdistössä oleva himmeä punainen kääpiötähti, joka on eräs Aurinkoa lähimmistä tähdistä. Tähti tunnetaan suuresta liikenopeudestaan taustataivaan tähtiä vasten. Se löydettiin 1916, mistä lähtien se on tunnettu "pienenä tähtenä, jolla on suuri ominaisliike". Barnardin tähti on nimetty löytäjänsä, tähtitieteilijä Edward Barnardin mukaan ja onkin äärimmäisen harvinainen esimerkki tähdestä, joka on nimetty henkilön mukaan. Barnardin "nuolitähden" ominaisliike on suurin kaikista mitatuista tähdistä: 10,3 kaarisekuntia vuodessa. Tämä vastaa tähden poikittaisnopeutta 90 km/s ja radiaalinopeutta –110.8 km/s. Barnardin tähti sijaitsee 5,96 valovuoden eli 1,8 parsekin päässä Aurinkokunnasta. Tämä tekee siitä toiseksi lähimmän tähden Alfa Centaurin jälkeen. Koska α Centauri on kolmoistähti Barnardin tähti on oikeastaan viidenneksi lähin tähti Maasta katsoen (Aurinko mukaan luettuna). Tähden spektriluokka on M4V ja absoluuttinen kirkkaus 13,26 magnitudia. Näin sen näennäinen kirkkaus on vain 9,57 eikä se siis läheisyydestään huolimatta erotu paljain silmin missään olosuhteissa. Väri-indeksi B–V on 1,74 ja tähden pintalämpötila runsaat 3 000 kelviniä. Kyseessä on punainen kääpiö, jonka massa on 0,17 Auringon massaa ja säde 0,15–0,20 Auringon sädettä. Sen luminositeetti vastaa 0,0004 Aurinkoa eli jos se sijoitettaisiin Auringon paikalle, kirkkaus vastaisi vain sataa täysikuuta. Barnardin tähti pyörii hyvin hitaasti pyörähdysajan ollessa 130,4 vuorokautta. Myös metallipitoisuus on alhainen; vain 0,1–0,32. Ikää Barnardin tähdellä on arviolta 10 miljardia vuotta ja se on vanha, vähämetallinen populaatio II:n tähti. Vuonna 1998 tähdessä havaittiin voimakas soihtupurkaus, mikä osoitti sen olevan muuttuva tähti. Sen tunnus muuttuvien tähtien luettelossa on V2500 Opiuchi. 1900-luvulla hollantilainen tähtitieteilijä Peter van de Kamp arveli löytäneensä vanhoja valokuvauslevyjä tutkimalla Barnardin tähdeltä 1–3 planeettaa. Muut tutkijat eivät tätä tulosta ole kyenneet vahvistamaan ja ollaan yleisesti sitä mieltä, ettei Barnardin tähdeltä ole havaittu planeettaa.
- L'étoile de Barnard est une étoile de la constellation d'Ophiuchus. Cette naine rouge de type M est principalement connue pour être l'étoile possédant le mouvement propre le plus important (10,3" par an). L'étoile est nommée en l'honneur de l'astronome Edward Emerson Barnard qui découvrit cette propriété en 1916. Située à une distance de 1,828 parsec, c'est la cinquième étoile la plus proche de la Terre après le Soleil et les trois composantes d'Alpha Centauri. L'étoile est cependant invisible à l'œil nu en raison de sa faible luminosité. L'étoile de Barnard a fait l'objet de nombreux travaux et est probablement la naine M la plus étudiée en raison de sa proximité et de sa position proche de l'équateur céleste qui est favorable à l'observation. Les recherches se sont concentrées sur les propriétés de l'étoile et la détection d'éventuelles planètes extrasolaires. L'étoile fut ainsi l'objet d'une controverse scientifique lorsque Peter van de Kamp annonça en 1963 avoir détecté des perturbations dans le mouvement propre de l'étoile qui semblaient indiquer la présence d'une ou plusieurs planètes joviennes. Cette découverte se révéla finalement erronée. L'étoile de Barnard fut également une étoile cible lors d'une étude sur la faisabilité d'un voyage rapide inhabité vers des systèmes stellaires voisins du système solaire.
- A Barnard-csillag (Barnard csillaga, Nyílcsillag) a Kígyótartó (Ophiuchus) csillagkép egyik csillaga, mely arról nevezetes, hogy a Földről nézve a legnagyobb ismert sajátmozgású csillag. Nagyjából 6 fényéves távolságával az ötödik legközelebbi csillag. Csak a Nap és a háromtagú Alpha Centauri rendszer csillagai vannak közelebb. Ennek ellenére olyan halvány, hogy csak távcsővel látható, mivel egy vörös törpe. Látható fényessége 9,54 magnitúdó. A csillagot felfedezőjéről, Edward Emerson Barnardról (1857–1923) nevezték el, aki 1916-ban úgy találta, ennek a csillagnak van az összes ismert közül a legnagyobb sajátmozgása, 10,3 ívmásodperc évente. Ez a nagy látszólagos sebesség abból adódik, hogy viszonylag közel van a Naphoz. Valójában Barnard csillaga meglehetős gyorsan, 140 km/s sebességgel közeledik a Naphoz, és mintegy 3,8 fényévnyire meg fogja közelíteni. Bár a csillag mintegy 10 milliárd éves, magjában még mindig „ég” a hidrogén. Tömege nem éri el a Nap tömegének 17%-át. Ahogy a vörös törpék általában, szabad szemmel nem észlelhető. Ha a Nap helyére tennénk gondolatban, a telihold fényének alig százszorosával világítana az égen. A Barnard-csillag körül csillagászok két Jupiter méretű bolygót is feltételeztek, ezek azonban hamis észleléseknek bizonyultak.
- La Stella di Barnard è una stella nella costellazione dell'Ofiuco. Mostra il più grande moto proprio di ogni altra stella conosciuta (a parte il Sole), pari a 10,3 secondi d'arco all'anno. Questo grande moto proprio fu scoperto dall'astronomo Edward Emerson Barnard nel 1916. Trovandosi ad una distanza inferiore ai 6 anni luce, la Stella di Barnard è anche una delle stelle più vicine alla Terra: solo le tre componenti del sistema di Alpha Centauri sono più vicine (non contando il Sole). Essendo però una nana rossa, è una stella debolissima ed è invisibile senza un telescopio. La sua magnitudine apparente è solo di 9,54. Per molti anni a partire dal 1963, Peter van de Kamp sostenne di aver rilevato una perturbazione nel moto della stella di Barnard consistente con la presenza di uno o più pianeti di massa simile a quella di Giove, e molti astronomi lo accettarono come fatto. Ma quando negli anni '80 vennero eseguite delle misure indipendenti, questa conclusione venne messa in discussione, e si pensa oggi che van de Kamp fosse in errore. Durante il periodo in cui l'interpretazione erronea resse, la stella divenne famosa nella comunità della fantascienza, e la stella venne scelta come obbiettivo per il Progetto Dedalus (un piano per un prototipo di astronave interstellare). Per avere acqua allo stato liquido in superficie, un pianeta di tipo terrestre dovrebbe trovarsi ad una distanza compresa tra 6 e 12 milioni di chilometri. Ad una distanza così ridotta avrebbe un periodo orbitale tra i 5 e i 20 giorni e volgerebbe alla stella sempre lo stesso emisfero a causa delle intense forze di marea. Tuttavia difficilmente si potrebbero sviluppare forme di vita perché la stella di Barnard è, come molte nane rosse, una stella variabile. La stella di Barnard è anche conosciuta col numero di catalogo HIP 87937, e vari altri nomi di natura tecnica. Intorno all'anno 11.700 la Stella di Barnard raggiungerà la minima distanza dal sole (3,8 anni luce), ma risulterà comunque non visibile poiché la sua magnitudine apparente sarà di 8,5.
- バーナード星 (Barnard's star) とは、太陽系から約5.9光年の位置にある、スペクトル型M5型（赤色）の恒星。 へびつかい座にあり、1916年にアメリカの天文学者であるエドワード・エマーソン・バーナードにより発見された。地球からの見かけの明るさ（実視等級）は9.5等で、絶対等級は13.23等である。（伴星を考えに入れないならば）太陽、ケンタウルス座アルファ星に次いで、3番目に地球に近い恒星である。
- De Ster van Barnard is een rode dwerg in het sterrenbeeld Slangendrager (Ophiuchus). De ster is met magnitude 9,5 niet met het blote oog te zien. De ster is genoemd naar de astronoom Edward Emerson Barnard.
- Barnards stjerne er en liten rød stjerne som er Solens nest nærmeste nabo etter Alfa Centauri-systemet. Den befinner seg i stjernebildet Ophiuchus. Barnards stjerne er meget spesiell ved at den beveger seg raskere enn noen annen stjerne man kjenner til. Den er en slags «vandrer» i Melkeveien som ikke følger de vanlige banene rundt galaksens sentrum. Den er på vei mot oss, og vil på det nærmeste passere Solen i en avstand av 3,85 lysår om ca. 10 000 år. Den ble oppdaget i 1916 av astronomen Edward Emerson Barnard. Tilsynelatende størrelsesklasse: 9,5 Absolutt størrelsesklasse: 13,2 Avstand fra Jorden: 5,9 lysår Spektralklasse: M5 (rød) Hastighet i forhold til Solen: 140 km/s
- Gwiazda Barnarda (również Gwiazda Strzała) – niezwykle lekki czerwony karzeł położony w gwiazdozbiorze Wężownika oddalony o około 6 lat świetlnych od Ziemi. Została odkryta w 1916 przez amerykańskiego astronoma Edwarda Barnarda i nazwana na jego cześć, który obliczył także wartość jej ruchu własnego – 10,3 sekundy kątowej na rok. Jest to największa znana wartość tego parametru, co czyni Gwiazdę Barnarda najszybciej przesuwającą się po nieboskłonie
- A Estrela de Barnard é uma estrela de pouca massa que fica na constelação de Ophiuchus e foi descoberta em 1916 pelo astrônomo E. E. Barnard. A estrela se encontra a uma distância de quase 6 anos-luz, uma das estrelas mais próximas de nós, somente as três estrelas de Alfa Centauri estão mais perto.
- Звезда́ Барна́рда — звезда в созвездии Змееносца на расстоянии 1,828 пк от Земли. Красный карлик спектрального класса М5V; видимая звёздная величина 9,5, светимость — 1/2300 солнечной. Масса звезды Барнарда равна 17 % массы Солнца. Предполагаемый осевой период вращения 130,4 дня. Звезда проявляет некоторую активность (обнаружены пятна, вспышки).
- Barnards stjärna (Velox Barnardi / Barnards pilstjärna) är en stjärna i stjärnbilden Ormbäraren som uppvisar det största kända egenrörelsen (10,3″om året). Den upptäcktes 1916 av den amerikanske astronomen Edward Barnard. Barnards stjärna ligger på knappt 6 ljusårs avstånd, och är den femte närmaste stjärnan: bara solen och Alfa Centauri-systemets stjärnor ligger närmare Jorden. Men Barnards stjärna är en röd dvärg, vilket gör den osynlig för blotta ögat trots närheten; den skenbara magnituden är +9,57. På detta avstånd motsvarar stjärnans egenrörelse en relativ lateral hastighet på 90 km/s, och blåförskjutning i dess spektrum avslöjar en radiell hastighet på 110 km/s i solens riktning. Barnards stjärna närmar sig alltså solen med en betydande fart: den kommer att vara solen som närmast år 11,800, och därvid passera 3,8 ljusår från oss. Då kommer egenrörelsen att vara ungefär den dubbla jämfört med idag.
- Зоря Барнарда — зоря у сузір'ї Змієносця, зліва від зорі β (Цельбальрай). Зоря Бернарда також називають летючою, оскільки вона дуже швидко пересувається серед зір — на 10,30" (БСЭ) чи 10,27" (І. А. Климишин, 1981), тобто менше, ніж за 200 років — на величину діаметра Місяця (а це приблизно півґрадуса). Для порівняння, Арктур проходить такий шлях за 800 років. Власна зоряна величина З . Б. — 9,54 (система V, БСЭ) чи 9,7 (Климишин); спектральний клас — M5V; паралакс — 0,545"; відстань — 1,83 пс; абсолютна зоряна величина — +1,83.
- 巴納德星 是一顆質量非常低的紅矮星，距離地球僅約6光年遠，位置則在蛇夫座(執蛇的人)β星附近，第66星的西北側，赤經 17時58分，赤緯 4度41分處，星號為BD＋04°3561a。在1916年，美國天文學家 愛德華·愛默生·巴納德測量出他的自行為每年10.3角秒，迄今仍是相對於太陽已知自行最大的恆星。為紀念他的發現，後來才稱之為「巴納德星」。在大約1.8秒差距，或是說6光年的距離上，巴納德星是蛇夫座內距離我們最近，全天第二靠近太陽的恆星系統，在恆星距離列表中是第四接近太陽的恆星，而前三顆都是半人馬座 α系統的成員。儘管它是如此的接近我們，但裸眼仍然看不見這顆巴納德星。 由於它的接近程度和位於一於觀測的天球赤道附近的位置，巴納德星是比任何其他恆星受到更多天文學家研究和注意的M型矮星。研究曾經被聚焦在恆星的特徵、天體測量和推敲系外行星可能存在的極限。雖然這是一顆老年的恆星，觀測仍然建議巴納德星曾經歷過閃光星的事件。 這顆恆星也曾在一些主題上引起爭議。有十年之久，在1960年代初期，彼德·范德（Peter van de Kamp）曾錯誤的聲稱有一顆巨大的氣體行星在軌道上環繞著巴納德星，並且被一些天文學家所接受；當類似地球的小型行星可能存在時，巨大行星存在的接受度就被打了很大的折扣，彼德·范德的陳述也具體的被推翻了。這顆恆星令人注意，也是無人旅行到鄰近的恆星系統可以快速前往的一個研究目標。
|
| rdfs:comment
|
- Barnard's Star, also known occasionally as Barnard's "Runaway" Star, is a very low-mass red dwarf star approximately 6 light-years away from Earth in the constellation of Ophiuchus (the Snake-holder). In 1916, American astronomer E. E. Barnard measured its proper motion as 10.3 arcseconds per year, which remains the largest known proper motion of any star relative to the Sun.
- Barnards Pfeilstern (oder Barnards Stern, auch Munich 15040) ist ein kleiner Stern im Sternbild Schlangenträger, der die bislang größte bekannte Eigenbewegung von 10,34" (Bogensekunden) pro Jahr aufweist. Seine relative Geschwindigkeit zu unserem Sonnensystem beträgt rund 140 Kilometer pro Sekunde. Das Ausmaß seiner Eigenbewegung wurde 1916 von dem Astronom Edward Emerson Barnard entdeckt.
- L'estel de Barnard és un estel de la constel·lació d'Ophiuchus que té el moviment propi més gran de qualsevol estrella respecte al Sol (10,3" per any, que equivalen a 140 km/s). Aquest moviment propi fou descobert per l'astrònom Edward Barnard el 1916. Està situat a una distància de 5,96 anys llum de la Terra, el que el converteix en el quart estel més proper a al Sol, només per darrera de les tres components d'Alfa Centauri.
- . Barnardova šipka (nebo Barnardova hvězda) je hvězda v souhvězdí Hadonoše, která se po obloze pohybuje nejrychleji ze všech známých hvězd. Vlastní pohyb je 10,34" ročně. Rychlost jejího pohybu byla v roce 1916 objevena astronomem Edwardem Emersonem Barnardem. Až do té doba měla nejrychlejší známý pohyb po obloze Kapteynova hvězda. Se svojí vzdáleností 5,96 světelných let je Zemi pátou nejbližší známou hvězdou.
- La estrella de Barnard es una célebre estrella en la constelación de Ophiuchus, también catalogada como HIP 87937 y BD+04 3561a. Como estrella variable de tipo BY Draconis recibe también el nombre de V2500 Oph. Se trata de la estrella con mayor movimiento aparente vista desde la Tierra. Esta característica fue descubierta por el astrónomo norteamericano Edward Emerson Barnard en 1916.
- Barnardin tähti on Käärmeenkantajan tähdistössä oleva himmeä punainen kääpiötähti, joka on eräs Aurinkoa lähimmistä tähdistä. Tähti tunnetaan suuresta liikenopeudestaan taustataivaan tähtiä vasten. Se löydettiin 1916, mistä lähtien se on tunnettu "pienenä tähtenä, jolla on suuri ominaisliike". Barnardin tähti on nimetty löytäjänsä, tähtitieteilijä Edward Barnardin mukaan ja onkin äärimmäisen harvinainen esimerkki tähdestä, joka on nimetty henkilön mukaan.
- L'étoile de Barnard est une étoile de la constellation d'Ophiuchus. Cette naine rouge de type M est principalement connue pour être l'étoile possédant le mouvement propre le plus important (10,3" par an). L'étoile est nommée en l'honneur de l'astronome Edward Emerson Barnard qui découvrit cette propriété en 1916. Située à une distance de 1,828 parsec, c'est la cinquième étoile la plus proche de la Terre après le Soleil et les trois composantes d'Alpha Centauri.
- A Barnard-csillag (Barnard csillaga, Nyílcsillag) a Kígyótartó (Ophiuchus) csillagkép egyik csillaga, mely arról nevezetes, hogy a Földről nézve a legnagyobb ismert sajátmozgású csillag. Nagyjából 6 fényéves távolságával az ötödik legközelebbi csillag. Csak a Nap és a háromtagú Alpha Centauri rendszer csillagai vannak közelebb. Ennek ellenére olyan halvány, hogy csak távcsővel látható, mivel egy vörös törpe. Látható fényessége 9,54 magnitúdó.
- La Stella di Barnard è una stella nella costellazione dell'Ofiuco. Mostra il più grande moto proprio di ogni altra stella conosciuta (a parte il Sole), pari a 10,3 secondi d'arco all'anno. Questo grande moto proprio fu scoperto dall'astronomo Edward Emerson Barnard nel 1916. Trovandosi ad una distanza inferiore ai 6 anni luce, la Stella di Barnard è anche una delle stelle più vicine alla Terra: solo le tre componenti del sistema di Alpha Centauri sono più vicine (non contando il Sole).
- De Ster van Barnard is een rode dwerg in het sterrenbeeld Slangendrager (Ophiuchus). De ster is met magnitude 9,5 niet met het blote oog te zien. De ster is genoemd naar de astronoom Edward Emerson Barnard.
- Barnards stjerne er en liten rød stjerne som er Solens nest nærmeste nabo etter Alfa Centauri-systemet. Den befinner seg i stjernebildet Ophiuchus. Barnards stjerne er meget spesiell ved at den beveger seg raskere enn noen annen stjerne man kjenner til. Den er en slags «vandrer» i Melkeveien som ikke følger de vanlige banene rundt galaksens sentrum. Den er på vei mot oss, og vil på det nærmeste passere Solen i en avstand av 3,85 lysår om ca. 10 000 år.
- Gwiazda Barnarda (również Gwiazda Strzała) – niezwykle lekki czerwony karzeł położony w gwiazdozbiorze Wężownika oddalony o około 6 lat świetlnych od Ziemi. Została odkryta w 1916 przez amerykańskiego astronoma Edwarda Barnarda i nazwana na jego cześć, który obliczył także wartość jej ruchu własnego – 10,3 sekundy kątowej na rok. Jest to największa znana wartość tego parametru, co czyni Gwiazdę Barnarda najszybciej przesuwającą się po nieboskłonie
- A Estrela de Barnard é uma estrela de pouca massa que fica na constelação de Ophiuchus e foi descoberta em 1916 pelo astrônomo E. E. Barnard. A estrela se encontra a uma distância de quase 6 anos-luz, uma das estrelas mais próximas de nós, somente as três estrelas de Alfa Centauri estão mais perto.
- Звезда́ Барна́рда — звезда в созвездии Змееносца на расстоянии 1,828 пк от Земли. Красный карлик спектрального класса М5V; видимая звёздная величина 9,5, светимость — 1/2300 солнечной. Масса звезды Барнарда равна 17 % массы Солнца. Предполагаемый осевой период вращения 130,4 дня.
- Barnards stjärna (Velox Barnardi / Barnards pilstjärna) är en stjärna i stjärnbilden Ormbäraren som uppvisar det största kända egenrörelsen (10,3″om året). Den upptäcktes 1916 av den amerikanske astronomen Edward Barnard. Barnards stjärna ligger på knappt 6 ljusårs avstånd, och är den femte närmaste stjärnan: bara solen och Alfa Centauri-systemets stjärnor ligger närmare Jorden.
- Зоря Барнарда — зоря у сузір'ї Змієносця, зліва від зорі β (Цельбальрай). Зоря Бернарда також називають летючою, оскільки вона дуже швидко пересувається серед зір — на 10,30" (БСЭ) чи 10,27" (І. А.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
