| dbpedia-owl:abstract
|
- Els alemanys del bàltic eren principalment alemanys ètnics que habitaven a l'est del mar Bàltic, que avui dia serien les terres on són Estònia, Letònia. La població dels alemanys bàltics mai no van superar el 10% del total. Durant diversos segles, van formar l'elit social, comercial, cultural d'aquestes regions. Alguns d'ells van arribar a tenir alts càrrecs militars a la Rússia Imperial, particularment a Sant Petersburg. El 1881, hi havia aproximadament 46,700 alemanys a Estònia (5,3% de la població). D'acord amb els cens de l'imperi rus de 1897, hi havia 120,191 alemanys a Letònia, és a dir, el 6,2% de la població. En els segles 12è i 13è, els daner van començar a arribar als territoris bàltics just abans de les croades del Nord, tot seguit van començar a arribar els alemanys, entre els que estaven els colons i els croats. Després de les Croades de Livònia, els alemanys, tot i seguir sent un grup ètnic minoritari, van controlar ràpidament totes les administracions de govern, la política, l'economia, l'educació i la cultura d'aquestes àrees durant més de 700 anys, fins al 1918. Encara que la gran majoria de les terres urbanes van ser colonitzades pels comerciants, les finques rurals aviat van ser controlades pels croats i els seus descendents. Exemples d'aquests últims són el castell de Kokenhusen a Livònia, i Schloss Doblen (derruïda al segle 19 quan es va construir una nova casa de camp, 'Villa Todleben'), i la mansió de Postenden a Curlàndia. Amb el declivi del llatí, l'alemany es va convertir ràpidament en l'idioma de tots els documents oficials, el comerç i els assumptes de govern durant segles, fins al 1919. Tot i estar subordinats políticament als reis de l'Imperi de Suècia fins al 1710 i als tsars de l'imperi de rus fins al 1917, tots els successius governs van permetre als alemanys bàltics mantenir els privilegis de classe i el poder especial a l'administració tot i estar dins de les províncies dels respectius països. A diferència dels alemanys bàltics, a la majoria dels estonians i dels letons se'ls havia restringit els drets i els privilegis, residien principalment a zones rurals en condició de serfs, comerciants o com a servents a les cases urbanes. Aquest sistema social va estar establert a la Rússia Imperial fins ben entrat el segle XIX, quan la servitud va ser abolida i varen poder guanyar drets i llibertats polítiques. Els alemanys del bàltic van perdre els privilegis de classe quan l'Imperi rus va arribar a la seva fi (a causa de la Revolució bolxevic de 1917), la independència d'Estònia i Letònia entre 1918 i 1919. Després d'aquest procés, molts alemanys bàltics es van sentir obligats a sortir cap a Alemanya, però, que per a ells era un país estrany com qualsevol altre, si exceptuem l'idioma que parlaven. Alguns es van quedar com a ciutadans dels nous països independents. La seva història i la seva presència als països bàltics va arribar al seu final a finals de 1939 després de la signatura del Pacte Molotov-Ribbentrop i les posteriors transferències de població que va produir que pràcticament tots els alemanys bàltics fossin reestablerts pel Govern alemany a les terres que Alemanya havia aconseguit a costa de Polònia, sobretot a l'oest del país.
- Die Deutsch-Balten (gleichrangig „Deutschbalten“ – früher wurde auch der Begriff „Baltendeutsche“ verwendet, bis er durch den NS-Staat diskreditiert wurde) sind eine ursprünglich im Bereich des heutigen Estland und Lettland ansässige deutschsprachige Minderheit, die ab dem späten 12. Jahrhundert als eingewanderte Oberschicht großen Einfluss auf Kultur und Sprache der ortsständigen Letten und Esten hatte. Außerdem spielte der baltendeutsche Adel eine bedeutende Rolle in der Geschichte Russlands. Aus seinen Reihen kamen zahlreiche russische Minister, Politiker, Generäle und Admiräle. Im 19. Jahrhundert spielte die damals deutschsprachige baltische Universität Dorpat (heute Tartu) eine Rolle im deutschen Kulturleben. Die Deutschbalten stellten den Adel und den Großteil des Bürgertums in den ursprünglichen baltischen Provinzen Kurland, Livland, Estland und Ösel, kaum hingegen in Litauen. Heute sind nur noch sehr wenige Deutschsprachige in den baltischen Ländern ansässig.
- Baltští Němci (německy Deutsch-Balten nebo Baltendeutsche) je označení užívané pro německé obyvatelstvo obývající od středověku do 40. let 20. století Livonsko, tj. východní pobřeží Baltského moře dnes patřící k Lotyšsku a Estonsku. Baltští Němci obývali hlavně větší města, na venkově pak byli většinou statkáři. Byli potomky rytířských kolonistů a městského obyvatelstva stěhujícího se ve 12. až 15. století do státu řádu mečových bratří (spojeného potom se státem řádů německých rytířů). Po jeho sekularizaci Němci založili Kuronské a zemgalské vévodství, v němž patřili k privilegovaným třídám. Po úpadku latiny se stala jazykem kultury, vzdělání, správy a vnějším znakem společenského vzestupu němčina. V době nadvlády Ruského impéria nad Livonskem se z baltských Němců rekrutovala podstatná část ruského správního personálu a důstojnického sboru. Mimo města však Němci nebyli početní – roku 1897 představovali 6,2 % obyvatelstva kuronské, livonské a estonské gubernie. Po uzavření německo-sovětské smlouvy o neutočení, v níž bylo stanoveno, že Pobaltí a Finsko se stane ruskou zónou vlivu a budoucím ruským územím, dostalo na podzim 1939 asi 70 000 baltských Němců pozvání od nacistického Německa k opuštění vlasti a usídlení se ve Velkopolsku (Wartheland) a Západním Prusku, odkud byli odsunuti Poláci. Na konci války většina těch, kteří zůstali, utekla na západ před Rudou armádou. Sovětská vláda už po ukončení války vysídlila několik set Němců z Estonska. Současně v pobaltských zemích zůstalo velmi málo Němců – sčítaní lidu v roce 2009 prokázalo v Estonsku 1 905 osob (0,1 %) s německou národností, v Lotyšsku se pak k ní roku 2011 hlásilo 4 567 osob (0,2 %). Občas se k baltským Němcům započítává i obyvatelstvo Litvy a Východního Pruska.
- The Baltic Germans (German: Deutsch-Balten, or Baltendeutsche) were mostly ethnically German inhabitants of the eastern shore of the Baltic Sea, which today form the countries of Estonia and Latvia. The Baltic German population never made up more than 10% of the total. They formed the social, commercial, political and cultural élite in that region for several centuries. Some of them also took high positions in the military and civilian life of the Russian Empire, particularly in Saint Petersburg. In 1881, there were approximately 46,700 Germans in Estonia (5.3% of the population). According to the Russian Empire Census of 1897, there were 120,191 Germans in Latvia, or 6.2% of the population. In the 12th and 13th centuries, Germans, both colonists and crusaders, settled in the Baltic. After the Livonian Crusades they quickly came to control all the administrations of government, politics, economics, education and culture of these areas for over 700 years until 1918, despite remaining a minority ethnic group. Whilst the vast majority of urban lands were colonised by traders, rural estates were soon formed by crusaders and their descendants. With the decline of Latin, German quickly became the language of all official documents, commerce and government business for hundreds of years until 1919. The region was politically subordinated to the rule of the monarchs of Sweden until 1710, and the tsars of the Russian Empire until 1917. Both these successive ruling kingdoms guaranteed the continuation of Baltic Germans' special class privileges and administration rights when they incorporated the provinces into their respective empires. In contrast to the Baltic Germans, the ethnic majority of Estonians and Latvians had restricted rights and privileges and resided mostly in rural areas as serfs, tradesmen, or as servants in urban homes. This was in keeping with the social scheme of things in Imperial Russia, and lasted well into the 19th century, when emancipation from serfdom brought those inhabitants increased political rights and freedoms. The Baltic Germans' effective rule and class privileges came to the end with the demise of the Russian Empire (due to the Bolshevik revolution of October 1917) and the independence of Estonia and Latvia in 1918–1919. After 1919, many Baltic Germans felt obliged to depart for Germany, which was as foreign to them as any other country, bar the language they spoke. Some stayed as ordinary citizens in the newly formed independent countries of Estonia, Latvia and Lithuania. Their history and presence in the Baltics came to an abrupt end at the beginning of the Second World War, in late 1939, following the signing of the Molotov-Ribbentrop Pact and the subsequent Nazi-Soviet population transfers. Almost all the Baltic Germans were resettled by the German Government under the Heim ins Reich program into the newly formed Reichsgaue Wartheland and Danzig-West Prussia (on the territory of occupied Poland). In 1945, most of them were expelled and resettled in the territory remaining to Germany under terms of the border changes promulgated at the Potsdam Conference, i.e. west of the Oder-Neisse Line. The present day descendants of the Baltic Germans can be found all over the world, with the largest groups being in Germany and Canada.
- Los alemanes del Báltico eran alemanes étnicos de la costa oriental del Mar Báltico, territorios que hoy conforman los países de Estonia y Letonia. Formaron la elite comercial, política y cultural de esa región por varios siglos, e incluso varios de ellos tuvieron altos cargos en la vida militar y civil del Imperio ruso, especialmente en San Petersburgo.
- Baltiansaksalaiset olivat etenkin Virossa ja Latviassa asunut etninen saksalaisvähemmistö. Saksalaisia asettui asumaan Baltiaan 1100-luvulta alkaen. Baltiaa hallinnut aristokratia koostui muinaisten ritarien jälkeläisten ja alueelle myöhemmin Saksasta muuttaneiden lisäksi myös muualta Euroopasta kotoisin olleista aatelisista (esimerkiksi Venäjän palkkaamista sotilaista), jotka olivat Baltiaan asetuttuaan omaksuneet saksan kielen. Saksalaisväestöön kuuluivat lisäksi kaupunkeihin asettuneet saksalaiset kauppiaat.
- Les Germano-Baltes (Deutschbalten ou Baltendeutsche en allemand) sont des populations de langue allemande, installées dans les pays baltiques et notamment en Estonie et en Lettonie. La plupart ont quitté cette région après le pacte germano-soviétique de 1939 et ont été déportés en Allemagne et la Pologne occupée. Ce fut alors la fin de 700 ans de présence germano-balte dans ces pays. Ils restent aujourd'hui Germano-Baltes en Lettonie (0,16 % de la population) et en Estonie (0,14 %). Bien que la Lituanie n'ait pas connu la domination des barons baltes, les Allemands lituaniens peuvent être considérés comme des Germano-Baltes. Depuis l'indépendance des deux pays, certains descendants des anciens propriétaires ont racheté leurs anciens patrimoines et s'y sont installés.
- I Tedeschi del Baltico (detti anche Baltico-tedeschi o Baroni baltici; in tedesco Deutschbalten o Baltendeutsche) furono una popolazione di etnia tedesca che visse nei Paesi baltici dal Medioevo agli anni trenta del XX secolo, quando Hitler li richiamò in patria. Non si fusero mai con la popolazione locale ma mantennero cultura, lingua, tradizioni e religioni germaniche tipiche della loro terra d'origine, trasmettendo la loro impostazione e cultura anche alle popolazioni locali.. I tedeschi si insediarono in Estonia e in Livonia in seguito a due movimenti migratori, contemporanei anche se in gran parte indipendenti: lo stabilirsi di reti commerciali tra le varie città mercantili che si affacciavano sul Baltico, legate nella Lega Anseatica, e le Crociate del Nord condotte dagli ordini monastico-militare. I mercanti si insediarono soprattutto nelle città, mentre i monaci-soldati costruirono fortezze nelle campagne. Il ceto tedesco costituì la classe dirigente - politicamente, economicamente, culturalmente e militarmente - di Estonia e Livonia fino alla fine del XIX secolo, quando sorse il nazionalismo estone e lettone. Contribuirono a lasciare nei due stati ospitanti una forte impronta germanica, percepita tutt'oggi.
- バルト・ドイツ人（バルト・ドイツじん、独：Deutsch-Balten）は、バルト海南岸と東岸に居住していた、さまざまな民族を先祖とする混血のドイツ人のことである。
- 발트 독일인들은 발트 해 연안에 거주하는 독일인들을 말한다.
- Baltiske tyskere var en tysktalende minoritet i Baltikum og mer spesifikt det området som nå utgjør statene Estland og Latvia. Denne folkegruppen hadde tilhold i, og utgjorde overveiende den lokale eliten i, Baltikum fra 1200-tallet og frem til første halvdel av 1900-tallet. Baltisktyskerne spilte i århundrer en sentral rolle i Sveriges og keisertidens Russlands historie og mange inntok viktige stillinger i disse landene, også utenfor Baltikum. Som følge av hendelsene etter første verdenskrig og frem til 1945 forsvant folkegruppen gradvis så å si fullstendig fra Baltikum, og etterkommerne er i dag overveiende bosatt i Tyskland og Sverige. Begrepet «baltiske tyskere» må forstås i lys av den historiske betydningen av «tyskere» (tysktalende folk) og har ikke noe med landet Tyskland å gjøre.
- Niemcy bałtyccy (niem. Deutsch-Balten lub Baltendeutsche) – mniejszość narodowa zamieszkała w Inflantach, głównie w Estonii i na Łotwie, niemal w całości wysiedlona do Niemiec w połowie XX wieku. Niemcy bałtyccy zamieszkiwali głównie w ośrodkach miejskich, na wsi byli najczęściej właścicielami ziemskimi. Niemcy bałtyccy byli potomkami osadników rycerskich, oraz ludności miejskiej napływającej do państwa Zakonu Inflanckiego w średniowieczu. Po sekularyzacji państwa zakonnego w Inflantach, Niemcy bałtyccy powołali Księstwo Kurlandii i Semigalii, w którym rządzili i byli członkami warstw uprzywilejowanych. W okresie przynależności Inflant do Imperium Rosyjskiego z Niemców bałtyckich - wciąż utrzymujących żywe kontakty z rdzennymi Niemcami - rekrutowała się znacząca część rosyjskiego aparatu administracyjnego i korpusu oficerskiego armii rosyjskiej.
- Os Germano-Bálticos (em língua alemã, Deutsch-Balten, Deutschbalten, por vezes Baltendeutsche), são uma etnia germânica que habita a costa oriental do Mar Báltico, na zona que hoje forma a Estónia e a Letónia.
- Балти́йские не́мцы или прибалти́йские немцы; также остзе́йские немцы (от немецкого Ostsee — Балтийское море, буквальный перевод «восточное море») — этническое немецкое (немецкоязычное) меньшинство, с XII века проживавшее на восточном побережье Балтийского моря, на территории современных Эстонии и Латвии. Балтийские немцы составляли верхние слои общества — аристократию и большую часть среднего сословия — свободных городских граждан в тогдашних провинциях Курляндия, Лифляндия и Эстляндия и оказали значительное влияние на культуру и язык местных жителей — современных эстонцев и латышей. В современной Германии, имеющей богатую историю репатриации этнических немцев из исторических эксклавов, термин «балтийские немцы» имеет такое же хождение и легитимное этнографо-историческое употребление, как и например, «судетские немцы», «силезские немцы», «карпатские немцы» и т. п.
- Balttyskar var en historisk tysk minoritet i Baltikum. Adeln i de baltiska provinserna Kurland, Livland, Estland och Ösel utgjordes av balttyskar, och balttyskar dominerade även städernas borgerskap.
- 波罗的海德国人（德语：Deutsch-Balten）指波罗的海东岸爱沙尼亚和拉脱维亚的德国人居民。尽管波罗的海的德国人占人口少数 ，但从十二世纪到二十世纪初，波罗的海的德国人控制着这两地的政治、经济、教育和文化。自从十二世纪初拉丁语在波罗的海东岸地区衰落，德语迅速取而代之，成为一切正式文件的官方语言，爱沙尼亚和拉脱维亚的所有城镇村庄，一律采用德文名字，为时达数百年之久直到19世纪90年代。 数百年来波罗的海的德国人是爱沙尼亚和拉脱维亚的地主，他们是这地区的实际统治阶层。政治上他们在1710年之前只听命于瑞典帝国， 在1917年之前听命于俄罗斯帝国。爱沙尼亚和拉脱维亚的本土原居民，大多数是居住在乡村的农奴，不享有同等的权利。这种情况延续到1917年俄罗斯覆灭，1918年爱沙尼亚和拉脱维亚脱离俄国独立为止。爱沙尼亚和拉脱维亚独立后推行土地改革，剥夺波罗的海德国人地主的土地。此后多数波罗的海的德国人成为爱沙尼亚国或拉脱维亚国的公民。 波罗的海德国人的历史在1939年骤然告终，希特勒将大批波罗的海德国人迁移到纳粹德国在二战中占领的波兰西部。1944年苏联占领爱沙尼亚和拉脱维亚国，波罗的海德国人再也没有返回爱沙尼亚和拉脱维亚的家园。 时至今日，波罗的海德国人的后裔，分布世界各地方，以德国和加拿大人数最多。
- The Baltic Germans were mostly ethnically German inhabitants of the eastern shore of the Baltic Sea, which today form the countries of Estonia and Latvia. The Baltic German population never made up more than 10% of the total. They formed the social, commercial, political and cultural élite in that region for several centuries. Some of them also took high positions in the military and civilian life of the Russian Empire, particularly in Saint Petersburg. In 1881, there were approximately 46,700 Germans in Estonia (5.3% of the population). According to the Russian Empire Census of 1897, there were 120,191 Germans in Latvia, or 6.2% of the population. In the 12th and 13th centuries, Germans, both colonists and crusaders, settled in the Baltic. After the Livonian Crusades they quickly came to control all the administrations of government, politics, economics, education and culture of these areas for over 700 years until 1918, despite remaining a minority ethnic group. Whilst the vast majority of urban lands were colonised by traders, rural estates were soon formed by crusaders and their descendants. With the decline of Latin, German quickly became the language of all official documents, commerce and government business for hundreds of years until 1919. The region was politically subordinated to the rule of the monarchs of Sweden until 1710, and the tsars of the Russian Empire until 1917. Both these successive ruling kingdoms guaranteed the continuation of Baltic Germans' special class privileges and administration rights when they incorporated the provinces into their respective empires. In contrast to the Baltic Germans, the ethnic majority of Estonians and Latvians had restricted rights and privileges and resided mostly in rural areas as serfs, tradesmen, or as servants in urban homes. This was in keeping with the social scheme of things in Imperial Russia, and lasted well into the 19th century, when emancipation from serfdom brought those inhabitants increased political rights and freedoms. The Baltic Germans' effective rule and class privileges came to the end with the demise of the Russian Empire (due to the Bolshevik revolution of October 1917) and the independence of Estonia and Latvia in 1918–1919. After 1919, many Baltic Germans felt obliged to depart for Germany, which was as foreign to them as any other country, bar the language they spoke. Some stayed as ordinary citizens in the newly formed independent countries of Estonia, Latvia and Lithuania. Their history and presence in the Baltics came to an abrupt end at the beginning of the Second World War, in late 1939, following the signing of the Molotov–Ribbentrop Pact and the subsequent Nazi-Soviet population transfers. Almost all the Baltic Germans were resettled by the German Government under the Heim ins Reich program into the newly formed Reichsgaue Wartheland and Danzig-West Prussia (on the territory of occupied Poland). In 1945, most of them were expelled and resettled in the territory remaining to Germany under terms of the border changes promulgated at the Potsdam Conference, i.e. west of the Oder–Neisse line. The present-day descendants of the Baltic Germans can be found all over the world, with the largest groups being in Germany and Canada. Since their resettling from Estonia and Latvia during the upheavals and aftermath of the Second World War, Baltic Germans no longer exist as a distinct ethnic group.
|
| rdfs:comment
|
- Els alemanys del bàltic eren principalment alemanys ètnics que habitaven a l'est del mar Bàltic, que avui dia serien les terres on són Estònia, Letònia. La població dels alemanys bàltics mai no van superar el 10% del total. Durant diversos segles, van formar l'elit social, comercial, cultural d'aquestes regions. Alguns d'ells van arribar a tenir alts càrrecs militars a la Rússia Imperial, particularment a Sant Petersburg.
- Die Deutsch-Balten (gleichrangig „Deutschbalten“ – früher wurde auch der Begriff „Baltendeutsche“ verwendet, bis er durch den NS-Staat diskreditiert wurde) sind eine ursprünglich im Bereich des heutigen Estland und Lettland ansässige deutschsprachige Minderheit, die ab dem späten 12. Jahrhundert als eingewanderte Oberschicht großen Einfluss auf Kultur und Sprache der ortsständigen Letten und Esten hatte. Außerdem spielte der baltendeutsche Adel eine bedeutende Rolle in der Geschichte Russlands.
- Baltští Němci (německy Deutsch-Balten nebo Baltendeutsche) je označení užívané pro německé obyvatelstvo obývající od středověku do 40. let 20. století Livonsko, tj. východní pobřeží Baltského moře dnes patřící k Lotyšsku a Estonsku. Baltští Němci obývali hlavně větší města, na venkově pak byli většinou statkáři. Byli potomky rytířských kolonistů a městského obyvatelstva stěhujícího se ve 12. až 15. století do státu řádu mečových bratří (spojeného potom se státem řádů německých rytířů).
- The Baltic Germans (German: Deutsch-Balten, or Baltendeutsche) were mostly ethnically German inhabitants of the eastern shore of the Baltic Sea, which today form the countries of Estonia and Latvia. The Baltic German population never made up more than 10% of the total. They formed the social, commercial, political and cultural élite in that region for several centuries.
- Los alemanes del Báltico eran alemanes étnicos de la costa oriental del Mar Báltico, territorios que hoy conforman los países de Estonia y Letonia. Formaron la elite comercial, política y cultural de esa región por varios siglos, e incluso varios de ellos tuvieron altos cargos en la vida militar y civil del Imperio ruso, especialmente en San Petersburgo.
- Baltiansaksalaiset olivat etenkin Virossa ja Latviassa asunut etninen saksalaisvähemmistö. Saksalaisia asettui asumaan Baltiaan 1100-luvulta alkaen. Baltiaa hallinnut aristokratia koostui muinaisten ritarien jälkeläisten ja alueelle myöhemmin Saksasta muuttaneiden lisäksi myös muualta Euroopasta kotoisin olleista aatelisista (esimerkiksi Venäjän palkkaamista sotilaista), jotka olivat Baltiaan asetuttuaan omaksuneet saksan kielen.
- Les Germano-Baltes (Deutschbalten ou Baltendeutsche en allemand) sont des populations de langue allemande, installées dans les pays baltiques et notamment en Estonie et en Lettonie. La plupart ont quitté cette région après le pacte germano-soviétique de 1939 et ont été déportés en Allemagne et la Pologne occupée. Ce fut alors la fin de 700 ans de présence germano-balte dans ces pays. Ils restent aujourd'hui Germano-Baltes en Lettonie (0,16 % de la population) et en Estonie (0,14 %).
- I Tedeschi del Baltico (detti anche Baltico-tedeschi o Baroni baltici; in tedesco Deutschbalten o Baltendeutsche) furono una popolazione di etnia tedesca che visse nei Paesi baltici dal Medioevo agli anni trenta del XX secolo, quando Hitler li richiamò in patria. Non si fusero mai con la popolazione locale ma mantennero cultura, lingua, tradizioni e religioni germaniche tipiche della loro terra d'origine, trasmettendo la loro impostazione e cultura anche alle popolazioni locali..
- バルト・ドイツ人（バルト・ドイツじん、独：Deutsch-Balten）は、バルト海南岸と東岸に居住していた、さまざまな民族を先祖とする混血のドイツ人のことである。
- 발트 독일인들은 발트 해 연안에 거주하는 독일인들을 말한다.
- Baltiske tyskere var en tysktalende minoritet i Baltikum og mer spesifikt det området som nå utgjør statene Estland og Latvia. Denne folkegruppen hadde tilhold i, og utgjorde overveiende den lokale eliten i, Baltikum fra 1200-tallet og frem til første halvdel av 1900-tallet. Baltisktyskerne spilte i århundrer en sentral rolle i Sveriges og keisertidens Russlands historie og mange inntok viktige stillinger i disse landene, også utenfor Baltikum.
- Niemcy bałtyccy (niem. Deutsch-Balten lub Baltendeutsche) – mniejszość narodowa zamieszkała w Inflantach, głównie w Estonii i na Łotwie, niemal w całości wysiedlona do Niemiec w połowie XX wieku. Niemcy bałtyccy zamieszkiwali głównie w ośrodkach miejskich, na wsi byli najczęściej właścicielami ziemskimi. Niemcy bałtyccy byli potomkami osadników rycerskich, oraz ludności miejskiej napływającej do państwa Zakonu Inflanckiego w średniowieczu.
- Os Germano-Bálticos (em língua alemã, Deutsch-Balten, Deutschbalten, por vezes Baltendeutsche), são uma etnia germânica que habita a costa oriental do Mar Báltico, na zona que hoje forma a Estónia e a Letónia.
- Балти́йские не́мцы или прибалти́йские немцы; также остзе́йские немцы (от немецкого Ostsee — Балтийское море, буквальный перевод «восточное море») — этническое немецкое (немецкоязычное) меньшинство, с XII века проживавшее на восточном побережье Балтийского моря, на территории современных Эстонии и Латвии.
- Balttyskar var en historisk tysk minoritet i Baltikum. Adeln i de baltiska provinserna Kurland, Livland, Estland och Ösel utgjordes av balttyskar, och balttyskar dominerade även städernas borgerskap.
- 波罗的海德国人（德语：Deutsch-Balten）指波罗的海东岸爱沙尼亚和拉脱维亚的德国人居民。尽管波罗的海的德国人占人口少数 ，但从十二世纪到二十世纪初，波罗的海的德国人控制着这两地的政治、经济、教育和文化。自从十二世纪初拉丁语在波罗的海东岸地区衰落，德语迅速取而代之，成为一切正式文件的官方语言，爱沙尼亚和拉脱维亚的所有城镇村庄，一律采用德文名字，为时达数百年之久直到19世纪90年代。 数百年来波罗的海的德国人是爱沙尼亚和拉脱维亚的地主，他们是这地区的实际统治阶层。政治上他们在1710年之前只听命于瑞典帝国， 在1917年之前听命于俄罗斯帝国。爱沙尼亚和拉脱维亚的本土原居民，大多数是居住在乡村的农奴，不享有同等的权利。这种情况延续到1917年俄罗斯覆灭，1918年爱沙尼亚和拉脱维亚脱离俄国独立为止。爱沙尼亚和拉脱维亚独立后推行土地改革，剥夺波罗的海德国人地主的土地。此后多数波罗的海的德国人成为爱沙尼亚国或拉脱维亚国的公民。 波罗的海德国人的历史在1939年骤然告终，希特勒将大批波罗的海德国人迁移到纳粹德国在二战中占领的波兰西部。1944年苏联占领爱沙尼亚和拉脱维亚国，波罗的海德国人再也没有返回爱沙尼亚和拉脱维亚的家园。 时至今日，波罗的海德国人的后裔，分布世界各地方，以德国和加拿大人数最多。
- The Baltic Germans were mostly ethnically German inhabitants of the eastern shore of the Baltic Sea, which today form the countries of Estonia and Latvia. The Baltic German population never made up more than 10% of the total. They formed the social, commercial, political and cultural élite in that region for several centuries. Some of them also took high positions in the military and civilian life of the Russian Empire, particularly in Saint Petersburg.
|
