| dbpedia-owl:abstract
|
- Modelování rozptylu znečišťujících látek v ovzduší je základním způsobem analýzy znečištění vzduchu za použití různých matematických modelů, umožňujících předpovídání přesunu částic znečištění vzduchu v přízemní vrstvě atmosféry. Mezi nejdůležitější metodiky patří: rozšiřování z bodového zdroje, používané pro lokalizované průmyslové zdroje rozšiřování z linie, používáno pro modelování rozšiřování znečištění v okolí letišť a pozemních komunikací rozšiřování z plošného zdroje, používáno pro lesní požáry nebo prachové bouře fotochemické modely, používané pro analýzu reaktivních znečišťujících prvků, jako je smog Problém bodových zdrojů je nejlépe prozkoumán, neboť zahrnuje jednodušší matematické postupy a byl zkoumán již od počátku 20. století. Používá se Gaussovský model rozptylu. Předpovídají se izopléty znečištění] vzduchu, při zvážení vlivu rychlosti větru, výšky stohu, míry uvolňování a třídy stability. Tento model byl značně prozkoušen a zpřesněn použitím pokusných dat za různé druhy atmosférických podmínek. Model rozptylu znečištění do okolí pozemních komunikací začal být vyvíjen na konci 50. a na počátku 60. let 20. století v návaznosti na požadavky Státního zákona o ochraně životního prostředí USA a Ministerstva dopravy USA (později známého jako Federální správa dálnic). Cílem bylo pochopení dopadu výstavby nových dálnic na kvalitu vzduchu, zejména v urbanizovaných oblastech. Na vývoji tohoto modelu se podílelo mnoho výzkumných skupin z USA. Vývoj byl urychlen poté, co byl jedné z těchto skupin zadán úkol od Agentury ochrany životního prostředí USA, požadující potvrzení platnosti liniového modelu, používajícího fluorid sírový jako detekční plyn. Tento test byl úspěšný. Jedny z prvních případů použití modelu byly soudní spory o problémech znečištění vzduchu provozem na dálnicích v USA. Modely plošných zdrojů byly vyvinuty v první polovině 70. let 20. století stejnými skupinami jako modely liniové. Dosáhly ale menšího využití, neboť plošné zdroje tvoří menší část celkového znečištění. Podobně byly v 60. a 70. letech 20. století vyvinuty také fotochemické modely, jejichž použití je regionálnější. Příkladem může být pochopení tvorby smogu v Livermore Valley, Kalifornie, USA.
- Als Ausbreitungsrechnung bezeichnet man Berechnungsverfahren zur Kalkulation der Ausbreitung von Luftschadstoffen in der unteren Troposphäre. In Deutschland ist sie durch die TA Luft gesetzlich vorgeschrieben. Die wesentlichsten Einflussfaktoren auf die Schadstoffausbreitung stellen Wind und Schichtung der Erdatmosphäre dar. Letztere ist jedoch nur unter hohem Aufwand zu messen und wird daher in der Praxis über Tages- und Jahreszeit sowie Bewölkung und Windgeschwindigkeit abgeschätzt. Als Ergebnis erhält man eine der sechs Ausbreitungsklassen „sehr stabil“, „stabil“, „neutral-stabil“, „neutral-labil“, „labil“ oder „sehr labil“. Auf dieser Basis erfolgt die weitere Berechnung unter quasistationären Bedingungen. Als Ergebnis erhält man einen funktionalen Zusammenhang zwischen der Konzentration des Schadstoffs und der Entfernung zum Emittenten. Dabei ergeben labile Verhältnisse höhere Belastungen in näherer Umgebung und stabile Verhältnisse eine nur langsam mit der Entfernung zunehmende Belastung, die jedoch auch eine wesentlich großräumigere Verbreitung besitzt.
- Atmospheric dispersion modeling is the mathematical simulation of how air pollutants disperse in the ambient atmosphere. It is performed with computer programs that solve the mathematical equations and algorithms which simulate the pollutant dispersion. The dispersion models are used to estimate or to predict the downwind concentration of air pollutants or toxins emitted from sources such as industrial plants, vehicular traffic or accidental chemical releases. Such models are important to governmental agencies tasked with protecting and managing the ambient air quality. The models are typically employed to determine whether existing or proposed new industrial facilities are or will be in compliance with the National Ambient Air Quality Standards (NAAQS) in the United States and other nations. The models also serve to assist in the design of effective control strategies to reduce emissions of harmful air pollutants. Air dispersion models are also used by public safety responders and emergency management personnel for emergency planning of accidental chemical releases. Models are used to determine the consequences of accidental releases of hazardous or toxic materials, Accidental releases may result fires, spills or explosions that involve hazardous materials, such as chemicals or radionuclides. The results of dispersion modeling, using worst case accidental release source terms and meteorological conditions, can provide an estimate of location impacted areas, ambient concentrations, and be used to determine protective actions appropriate in the event a release occurs. Appropriate protective actions may include evacuation or shelter-in-place for persons in the downwind direction. At industrial facilities, this type of consequence assessment or emergency planning is required under the Clean Air Act (United States) (CAA) codified in part 60 of Title 40 of the Code of Federal Regulations. The dispersion models vary depending on the mathematics used to develop the model, but all require the input of data that may include: Meteorological conditions such as wind speed and direction, the amount of atmospheric turbulence (as characterized by what is called the "stability class"), the ambient air temperature, the height to the bottom of any inversion aloft that may be present, cloud cover and solar radiation. Source term (the concentration or quantity of toxins in emission or accidental release source terms) and temperature of the material Emissions or release parameters such as source location and height, type of source (i.e. , fire, pool or vent stack)and exit velocity, exit temperature and mass flow rate or release rate. Terrain elevations at the source location and at the receptor location(s), such as nearby homes, schools, businesses and hospitals. The location, height and width of any obstructions (such as buildings or other structures) in the path of the emitted gaseous plume, surface roughness or the use of a more generic parameter “rural” or “city” terrain. Many of the modern, advanced dispersion modeling programs include a pre-processor module for the input of meteorological and other data, and many also include a post-processor module for graphing the output data and/or plotting the area impacted by the air pollutants on maps. The plots of areas impacted may also include isopleths showing areas of minimal to high concentrations that define areas of the highest health risk. The isopleths plots are useful in determining protective actions for the public and responders. The atmospheric dispersion models are also known as atmospheric diffusion models, air dispersion models, air quality models, and air pollution dispersion models.
- La modélisation de la dispersion atmosphérique est un moyen de produire une simulation de la dispersion de panaches de pollution dans un contexte et une temporalité donnée. Les modèles cherchent à prendre en compte les conséquences directes et indirectes, dans l'espace et dans le temps des rejets accidentels de matières dangereuses ou toxiques, en évaluant par exemple les risques d'incendies, de déversements ou d'explosions impliquant des matières dangereuses, comme les intoxications dues aux produits chimiques ou les problèmes liés aux radionucléides. Par conséquent la modélisation de la dispersion atmosphérique dépasse le cadre de la simple prévision météorologique.
- Viene trattata la dispersione di una nuvola di fumo (inglese plume) emessa da una sorgente che può essere considerata di tipo puntiforme e elevata a una certa quota in atmosfera.
- A Modelização de dispersão atmosférica consiste numa simulação de como os poluentes atmosféricos se propagam e dispersão. Nos dias de hoje, recorre-se a sistemas computorizados que através da resolução de equações matemáticas, numéricas e algoritmos simulam o comportamento dos mesmos, de acordo com os conhecimentos actuais. Os modelos de dispersão permitem estimar ou prever o comportamento de poluentes atmosféricos emitidos por uma determinada fonte, como uma unidade industrial, ou a poluição gerada pelo tráfego automóvel. Os sistemas de modelização permitem não só prever a direcção, sentido ou velocidade, como as reacções químicas que podem surgir. Tornam-se úteis não só na identificação dos emissores de focos de poluição, como na gestão de efluentes gasosos e de qualidade do ar, sendo por essas razões uma ferramenta importante nas agências governamentais de protecção e gestão da qualidade do ar. Para a elaboração de um modelo de dispersão atmosférica, são tidos em conta os seguintes dados: Condições meteorológicas, como a direcção e velocidade do vento, temperatura atmosférica e condições de turbulência. Parâmetros de emissões, como a localização da fonte de emissão, a sua altitude, velocidade, temperatura e caudal mássico Condições topográficas. Localização e volume de obstruções, como pontes ou edifícios, que podem afectar o percurso das emissões poluentes. Os sistemas modernos de modelização avançada podem incluir um módulo de pré-processamento de dados, meteorológicos ou de outro tipo, para adaptar os dados de entrada ao sistema, assim como um módulo de pós-processamento para permitir a visualização dos resultados sob a forma gráfica, dispostos em mapas ou exportar para programas SIG. Referências
- 大氣擴散模式 是一種用電腦模擬空氣污染物如何擴散到附近的大氣中。並且知道污染源附近的空氣品質，是否會危害人體。這對許多工業區的規劃非常重要，因為必須要評估工廠所排出的廢氣是否會引響附近人民的健康。 再用電腦模擬大氣擴散模式之前，必須要輸入一些變數: 目前天氣的概況，像風速和風向等。 污染源的地理方位，像是污染源的海拔，和附近的地形等。 排放廢棄物的速率。 附近的障礙物，一些污染源的附近的建築物也會引響。 30px Title=大氣擴散模式;ns=0/Main/;language:wiki=zh,locale=zh是一个與天气和特别的天气事件相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
|
