| dbpprop:abstract
|
- An apocrisiarius, the latinized form of apokrisiarios, sometimes Anglicized as apocrisiary, was a high diplomatic representative during Late Antiquity and the early medieval period. The corresponding Latin term was responsalis ("he who answers"). The title was used by Byzantine ambassadors as well as by the representatives of bishops to the secular authorities. The closest modern equivalent is a papal nuncio; the title apocrisiarius is also still employed by the Anglican church.
- Apokrisiář (z řeckého ἀποκρῖσις apokrisis odpověď, latinsky responsalis < responsum odpověď) označuje obecně církevního vyslance ve starověku, a to buď stálého nebo dočasného, u vysokých církevních autorit nebo královských dvorů. Na Východě měli patriarchové své apokrisiáře při císařském dvoře a metropolité své apokrisiáře u patriarchů. Papež též často vysílal své kleriky jako vyslance, a to buď kvůli řešení diplomatických otázek s císařem anebo vnitrocírkevních kontroverzí. Po pádu západořímské říše byl vztah papeže s byzantským císařem klíčový a též z důvodu velkých christologických kontroverzí na Východě se úřad papežského legáta u dvora v Konstantinopoli stal trvalým. Prvním z těchto apokrisiářů byl zřejmě Julianus, biskup na Kósu, vyslanec papeže Lva I. u dvora cíaře Marciana. Tento úřad trval až do roku 745, kdy došlo k vyhrocení vztahů mezi Východem a Západem v otázce obrazoborectví. Často se stávalo, že římskými biskupy, tedy papeži, se stávali bývalí apokrisiáři, mezi ně patří též Řehoř I. , který sloužil jako jáhen několik let v Konstantinopoli jako apokrisiář. Papežové měli své apokrisiáře též na dvoře exarchy v Ravenně. Určitou dobu během pontifikátu Řehoře I. působil u papeže responsalis ravennského arcibiskupa. Počínaje vládou Karla Velikého nalézáme apokrisiáře též na dvoře franských králů, zde se však jednalo o královské arcikaplany s titulem starověkých papežských vyslanců.
- Un apocrisiario (del griego ἀποκρισιάριος) era un alto cargo diplomático durante la Alta Edad Media. Su equivalente moderno es embajador o nuncio. El apocrisiario era un clérigo que actuaba como representante de un Patriarca ante el emperador de Bizancio, aunque el título se utilizaba también para hacer referencia al representante de un arzobispo metropolitano en la corte de su correspondiente Patriarca, en Constantinopla, Alejandría, Antioquía o Jerusalén. Los apocrisiarios más célebres fueron los enviados desde 452 hasta 743 por el Papa, como Patriarca de Roma, a Constantinopla, la capital del Imperio Bizantino, o Imperio Romano de Oriente. Este puesto fue desempeñado por clérigos notables, como los futuros papas Gregorio I, Sabiniano, Bonifacio III y Martín I. También había un apocrisiario del Papa en la corte del exarca de Rávena. En contrapartida, al menos durante el papado de Gregorio I, el arzobispo de Rávena tuvo un "responsalis" especial en la corte papal. Desde los tiempos de Carlomagno en la corte de los reyes francos hubo apocrisiarios, pero eran sólo archicapellanes reales, aunque ostentaran el título de los antiguos enviados papales. Lista de apocrisiarios papales en Constantinopla (452-743): 579-585/6 : Gregorio — 593-595/7 : Sabiniano — 603-606/7 : Bonifacio — ? ? ? - 649 : Martín —
- Un apocrisiaire (en grec ancien Ἀποκρισιάριος / Apokrisiários, en latin responsalis) désigne dans l'Empire byzantin soit un ambassadeur impérial (on les désigne alors aussi sous le terme de πρέσϐειϛ / présbeis), soit, de façon plus spécifique, un messager ou un représentant ecclésiastique. Dans cette seconde acception, l'apocrisiaire est le représentant d'une autorité ecclésiastique locale ou régionale, comme les évêques et les higoumènes, au siège du ressort supérieur dont elle dépend, métropole ou patriarcat. Cette institution apparaît dès le V siècle avant d'être généralisée par Justinien. Les patriarcats, archevêchés et sièges métropolitaines les plus importants envoient à leur tour des apocrisiaires à la cour impériale, à Constantinople. Quelques personnages ecclésiastiques célèbres ont exercé cette fonction d'apocrisiaire, tel le pape Grégoire le Grand, qui représenta l'Église de Rome à la cour de Constantinople vers 578-586.
|
| rdfs:comment
|
- An apocrisiarius, the latinized form of apokrisiarios, sometimes Anglicized as apocrisiary, was a high diplomatic representative during Late Antiquity and the early medieval period. The corresponding Latin term was responsalis ("he who answers"). The title was used by Byzantine ambassadors as well as by the representatives of bishops to the secular authorities. The closest modern equivalent is a papal nuncio; the title apocrisiarius is also still employed by the Anglican church.
- Apokrisiář (z řeckého ἀποκρῖσις apokrisis odpověď, latinsky responsalis < responsum odpověď) označuje obecně církevního vyslance ve starověku, a to buď stálého nebo dočasného, u vysokých církevních autorit nebo královských dvorů. Na Východě měli patriarchové své apokrisiáře při císařském dvoře a metropolité své apokrisiáře u patriarchů.
- Un apocrisiario (del griego ἀποκρισιάριος) era un alto cargo diplomático durante la Alta Edad Media. Su equivalente moderno es embajador o nuncio. El apocrisiario era un clérigo que actuaba como representante de un Patriarca ante el emperador de Bizancio, aunque el título se utilizaba también para hacer referencia al representante de un arzobispo metropolitano en la corte de su correspondiente Patriarca, en Constantinopla, Alejandría, Antioquía o Jerusalén.
- Un apocrisiaire (en grec ancien Ἀποκρισιάριος / Apokrisiários, en latin responsalis) désigne dans l'Empire byzantin soit un ambassadeur impérial (on les désigne alors aussi sous le terme de πρέσϐειϛ / présbeis), soit, de façon plus spécifique, un messager ou un représentant ecclésiastique.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
