Anti-clericalism is a historical movement that opposes religious (generally Catholic) institutional power and influence, real or alleged, in all aspects of public and political life, and the involvement of religion in the everyday life of the citizen. It suggests a more active and partisan role than mere laïcité, and has at times been violent, leading to attacks and seizure of church property.

PropertyValue
dbpprop:abstract
  • Anti-clericalism is a historical movement that opposes religious (generally Catholic) institutional power and influence, real or alleged, in all aspects of public and political life, and the involvement of religion in the everyday life of the citizen. It suggests a more active and partisan role than mere laïcité, and has at times been violent, leading to attacks and seizure of church property. Anti-clericalism in one form or another has existed through most of Christian history, and is considered to be one of the major popular forces underlying the 16th Century Reformation. Some philosophers of the Enlightenment, including Voltaire, attacked the Catholic Church, its leadership and priests claiming moral corruption of many of its clergy.
  • Antiklerikalismus bezeichnet innerhalb von Religionsgemeinschaften eine Position antielitärer Motivation, die sich gegen den Klerus richtet. Im Christentum, vor allem in den evangelischen und reformatorischen Kirchen basiert eine solche Position häufig auf Argumentationen, die sich auf das Priestertum aller Gläubigen berufen. Außerhalb von Religionsgemeinschaften richtet sich Antiklerikalismus gegen den Einfluss des Klerus auf die Gesellschaft. So lässt sich in der französischen Revolution ein Antiklerikalismus beobachten, der mit den Vertretern des Ersten und Zweiten Standes (i.e. Klerus) das Prinzip der gesellschaftlichen Ständeordnung selbst angriff. Dieses Prinzip wurde politisch mit den Zielen der katholischen Kirche identifiziert.
  • L'anticlericalisme és el movimement que propugna anar contra l'Església i el clergat.
  • Antiklerikalismus je historické hnutí, které se staví proti základní náboženské moci a vlivu, ať už skutečného či domnělého, ve všech oblastech veřejného a politického života a proti zapojení církve v běžném životě člověka. Příznivci tohoto hnutí vedou většinou aktivnější roli než zastánci laicismu. V mnoha případech vedl antiklerikalismus až k násilí, útokům na církev a k zabrání církevního majetku. Antiklerikalismus v mnoha podobách existoval během celé historie křesťanství a je považován za jeden z faktorů, které stály za protestantskou reformací v 16. století. Někteří filozofové doby osvícenství, například Voltaire, napadali katolickou církev, její vedení a kněží. Trnem v oku jim byla zejména morální zkaženost mnoha duchovních. Tyto útoky vedly částečně k zrušení řádu Jezuitů a hrály také rozhodující úlohu v hromadných napadáních samotné existence církve během Velké francouzské revoluce. V reakci na výstřelky revoluce začala postupem času (zejména po roce 1815) hrát katolická církev přijatelnější roli v evropském vývoji. Později byl i znovu v mnoha zemích obnoven řád Jezuitů.
  • El anticlericalismo es un movimiento histórico contrario al clericalismo, es decir, a la influencia excesiva de las instituciones religiosas en los asuntos políticos.
  • L'anticléricalisme est un positionnement idéologique qui refuse ou est très critique envers une forme d'autorité religieuse, le clergé, à son ingérence ou son influence sur la vie publique pour y imposer ses dogmes. L'anticléricalisme s'oppose au cléricalisme, principe qui prône la prédominance des idées religieuses dans la vie publique. L'anticléricalisme est souvent confondu avec les sentiments antireligieux, qui expriment un refus des religions. Les anticléricaux ne refusent pas la religion, ils sont simplement hostiles à son influence dans la vie publique. Dans Ainsi parlait Zarathoustra, Nietzsche parle des « prêcheurs d'arrière-monde ». Cependant, de fait, l'anticléricalisme est la plupart du temps très proche d'un véritable refus des religions, en particulier du christianisme. Les anticléricaux sont parfois qualifiés de « bouffeurs de curés » dans le jargon politique français. Parmi leurs slogans les plus célèbres, on peut citer « à bas la calotte ». Les anarchistes, les communistes et les francs-maçons du Grand Orient de France sont anticléricaux pour différentes raisons : les uns détestent l'État, les autres ont tendance à s'en servir et dans le dernier cas ont des référentiels religieux différents et prônent une société laïque. Récemment, les réactions au scandale des prêtres pédophiles ont peut-être suscité des généralisations anticléricales sur tout le clergé catholique. Par extension, le cléricalisme désigne la domination ou oppression sur les consciences par des personnes ayant un savoir et occupant une fonction dont ils abusent par emprise: cléricalisme médical, pédagogique, juridique, etc. Il existe des cléricalismes dans tous les domaines de la vie sociale et auxquelles s'oppose l'anticléricalisme basé sur la liberté absolue de conscience. Les protestants ont aussi vécu de l'anticléricalisme : les baptistes et les luthériens ont eu des problèmes semblables parmi leurs laïcs. Les Quakers ont choisi de s'organiser sans clergé.
  • L'anticlericalismo (nella sua accezione più comune) è una corrente di pensiero, sviluppatasi soprattutto in riferimento alla Chiesa cattolica, che si oppone al clericalismo, ossia all'ingerenza degli ecclesiastici e della loro dottrina, nella vita e negli affari dello Stato e della politica in generale. In quanto "tendenza", non convogliata in un manifesto o in qualche movimento principale, l'anticlericalismo ha subito una serie di evoluzioni storiche e si è sviluppato in molteplici sfaccettature, tanto che è difficile darne una definizione condivisa. Per alcuni esso è l'opposizione allo sconfinamento del clero in qualsiasi ambito diverso dalla pura spiritualità (quindi economia, politica, interessi materiali). Questa forma di pensiero si colloca ideologicamente sia nell'ambito del liberalismo, sia delle sinistre radicali ma anche in alcuni partiti socialisti moderati, ed in Italia, storicamente, nei partiti che traggono origine dal pensiero mazziniano, e nel Partito Radicale. L'anticlericalismo esplicito o velato da quella che Torquato Accetto chiamava la «dissimulazione onesta» è tanto più diffuso quanto più il clero, in particolare nei suoi vertici cardinalizi e vescovili, tende a sovrintendere alla vita e all'organizzazione politico-civile dello stato. In Europa, l'anticlericalismo si è sviluppato lungo parte della storia cristiana ed ha avuto come precursori figure di cristiani come Dante Alighieri, Erasmo da Rotterdam, Immanuel Kant, Paolo Sarpi, Gottfried Arnold e Thomas Woolston, che considerava quale vero unico autentico miracolo di Gesù la cacciata dei mercanti dal Tempio. L'anticlericalismo italiano, giungerà ad avere i suoi primi martiri nella prima metà del settecento con Pietro Giannone e Alberto Radicati. Vanno poi ricordati gli illuministi francesi - tra i quali Voltaire e Diderot - che si opposero a ogni forma di clericalismo. Elementi anticlericali, secondo alcuni, sono presenti nella prima fase della Riforma luterana che abolisce gli ordini regolari, non riconosce né il sacramento dell'ordine, né l'obbligo del celibato ecclesiastico, proclamando il sacerdozio universale di ogni cristiano che ha la sua guida nella sola Sacra Scrittura, la lettura di quest'ultima fu, per alcuni storici come Gigliola Fragnito, proibita ai cattolici . In particolare, gli anabattisti riconoscevano Cristo come unico capo della chiesa, e negavano il valore della gerarchia e del magistero, affidandosi all'insieme dei credenti e dalla loro quotidiana imitazione dell'esempio di Cristo. La Controriforma inaugurata dal Concilio di Trento è stata anche una risposta a tali istanze antigerarchiche presenti, sia pure con grandi diversità e con differenti gradi di intensità, nel mondo protestante e, per Paesi come l'Italia, la Spagna, il Portogallo, l'Austria, la Baviera, la Polonia, la Croazia, l'America latina un'istanza di rinnovata clericalizzazione non solo della vita religiosa, ma anche nella vita socio-politica, in particolare attraverso il controllo della formazione scolastica e del costume femminile.
  • Antiklerikalisme is de stroming die zich keert tegen de invloed of de machtspositie van de clerus op het vlak van het openbaar leven, het onderwijs of de politiek. Soms gaat het ook om een bepaald aspect van de handelwijze van katholieke priesters die afgekeurd wordt door de antiklerikalen. Hoewel antiklerikalen doorgaans zelf niet religieus zijn, is antiklerikalisme niet noodzakelijk hetzelfde als anti-godsdienstigheid. Antiklerikalen keren zich gewoonlijk tegen de maatschappelijke of politieke invloed van de Kerk, maar niet per se tegen de Kerk zelf. Antiklerikalen worden meestal gevonden in liberale en socialistische kringen. In radicalere vormen kan antiklerikalisme in botsing komen met godsdienstvrijheid. Antiklerikalen zijn vaak ook aanhangers van het secularisme.
  • Anti-klerikalisme er en historisk bevegelse som opponerer mot religiøs makt og innflytelse i institusjonelle former, i alle sider av det offentlige og politiske liv, og i religionens innblanding i borgernes hverdagsliv. Den spiller en mer aktiv politisk rolle enn den rene Laïcité, og har til tider vært voldelig og ført til angrep på og beslagleggelse av kirkelig eiendom. Anti-klerikalismen har eksistert i en eller annen form gjennom nesten hele kristendommens historie, og betraktes som en av drivkreftene bak reformasjonen. Enkelte av opplysningstidens filosofer, deriblant Voltaire, angrep den katolske kirke, dens lederskap og prester og anklaget mange av dens geistlige for moralsk korrupsjon. Disse angrepene var medvirkende til undertrykkelsen av Jesuittene, og spilte en stor rolle under angrepene på selve kirkens eksistens under den franske revolusjon. Sammen med reaksjonene på revolusjonens manglende måtehold, spesielt etter 1815, ble den katolske kirke møtt på mer velkommen i det europeiske offisielle liv, og i den ene nasjonen etter den andre ble jesuittenes lovlige eksistens anerkjent.
  • Antyklerykalizm - (od "anty" i gr. clericos, "mający władzę religijną") jest ideologią społeczno-polityczną przeciwstawną, wrogą, agresywną wobec klerykalizmu, krytyczną wobec autorytetu lub domniemanej władzy kleru i duchowieństwa (stąd nazwa) w przestrzeni publicznej poza miejscami kultu. Antyklerykalizm często mylnie utożsamiany jest z ateizmem. Podstawą antyklerykalizmu jest sprzeciw wobec niektórych przejawów działalności duchowieństwa, a szerzej - instytucji wyznaniowych religijnych (w odróżnieniu od wierzeń i idei świeckich); niezgoda na wpływ tych instytucji na poza-religijne życie społeczeństwa, napominanie lub ingerencję w sprawach dotyczących prawa. Antyklerykalizm nie jest jednak postawą niechętną wobec wiary czy religii jako takiej. Może istnieć w połączeniu z ateizmem, ale również ze specyficzną formą religijności - oznacza on jedynie stosunek do działalności obdarzonych autorytetem hierarchów danej religii. Jest postawą krytyczną wobec działalności hierarchów danego związku wyznaniowego, najczęściej dominującego w danym państwie. Sprzeciw dotyczy, subiektywnie interpretowanych jako negatywne, wpływów hierarchów religijnych na zbyt luźno związane z religią i teologią dziedziny życia, takie jak polityka, kultura, edukacja i jest związany przede wszystkim z filozoficznymi i moralnymi podstawami determinującymi określone działania w tych dziedzinach. Jedynie sfery działalności socjalnej i humanitarnej wyjątkowo rzadko podlegają antyklerykalnej krytyce. Antyklerykalizm może występować z różnym nasileniem, w zależności od tego na ile jest reprezentatywny dla społeczeństwa i nawiązywać do różnych źródeł ideowych. Odnosi się do dowolnej instytucji religijnej, choć najczęściej pod tym terminem rozumiana jest krytyka klerykalizmu chrześcijańskiego. Historia antyklerykalizmu wywodzi się z filozofii oświecenia i wiąże się z racjonalizmem oraz rozdziałem religii i sztuki od nauki. Krwawa Rewolucja francuska przyniosła sukces antyklerykalizmu i spowodowała powstanie świeckiej republiki we Francji wraz z nowymi prawami, w tym, do czego do dzisiaj nigdzie indziej nie doszło, wpisanie zasady laickości do Konstytucji. W czasie restauracji Kościół stopniowo wzmacniał swą pozycję sprzed rewolucji, potępiał marginalizowanie swej roli, a papież Pius IX w 1864 r. opublikował słynny Syllabus Errorum, co spowodowało gwałtowny wzrost antyklerykalizmu wśród masonerii i wolnomyślicieli we Francji, Belgii, Hiszpanii i Włoszech. Następne rządy republikańskie we Francji przyczyniły się do odsunięcia Kościoła od wpływu na sprawy państwa, ostateczny rozdział nastąpił w wyniku zerwania stosunków dyplomatycznych Francji z Watykanem. Ustawa z 9 grudnia 1905 wprowadziła rozdział Kościoła i państwa oraz państwowe szkolnictwo skrajnie laickie, a wzmocnienie regulacji i kontroli państwowej nad szkolnictwem katolickim. Od 1944 roku w wyniku swej klęski III Rzeszy w II wojnie światowej, Alzacja i Lotaryngia znalazły się w granicach Francji, lecz mimo tego nie są one objęte doktrynami laickimi. Od II połowy XIX wieku antyklerykalne nurty upowszechniały się także wśród niektórych warstw społecznych w pozostałych państwach katolickich (zwłaszcza w północnej i zachodniej Hiszpanii), a także w niektórych państwach latynoamerykańskich. W I połowie XX wieku w niektórych z nich doprowadziły one na wzór francuski do laickich ustrojów i rozdziału Kościoła od państwa, jak np. w Portugalii (1910), Rosji radzieckiej (1917), Meksyku (1917), Urugwaju (1917) czy Hiszpanii (1931). W krajach tych antyklerykalizm przyjął agresywną formę ateizacji sfery publicznej. W większości państw o tradycji protestanckiej antyklerykalizm nie występuje tak silnie jak w katolickiej niegdyś Francji, prawdopodobnie dlatego, że w tych krajach znacznie wcześniej rozpoczął się proces sekularyzacji. Postawa antyklerykalna występuje też jako wybór etyczny i moralny, ugruntowane argumentami filozoficznymi i światopoglądowymi. Padają tu argumenty na temat poszanowania godności osób innej wiary na równi z niewierzącymi. Jest to wyraz sprzeciwu wobec patologii, które często towarzyszą wszelkim formom faworyzowania wybranych grup społecznych czy instytucji. Antyklerykalizm krytykuje m. in. łączenie religii z polityką (np. rozpoczynanie oficjalnych uroczystości państwowych od nabożeństwa lub modlitwy, święcenie przez osoby duchowne gmachów urzędów i innych państwowych obiektów); obecność religii w państwowych instytucjach; nierówne (łagodniejsze) traktowanie instytucji wyznaniowych przez system prawny państwa (np. zwolnienia podatkowe, możliwość dostępu do mediów publicznych, prawo do umieszczania symboli religijnych w szkolnych salach lekcyjnych i środkach komunikacji publicznej); prezentowanie symboliki religijnej poza miejscami kultu (noszenie poświęconego medalu lub krzyża na szyi przez katolików, burki przez muzułmanki, jarmułki przez żydów, chodzenie osób duchownych w strojach religijnych) Z inicjatywy antyklerykalnego tygodnika Fakty i Mity oraz Antyklerykalnej Partii Postępu RACJA dzień 8 sierpnia obchodzony jest przez polskich antyklerykałów jako Dzień Antyklerykała. Dzień ten został wybrany przez APPR, na pamiątkę powstania tej partii.
  • Anticlericalismo é um movimento histórico que se caracteriza por condenar a influência dominante de instituições religiosas, especialmente do clero da Igreja Católica (padres, sacerdotes), sobre aspectos sociais e políticos da vida pública. Sua atitude denota uma crítica à instituição eclesiástica e à hierarquia católica em geral. Não implica necessariamente em anticristianismo. Pode-se ser anticlerical e cristão. O anticlericalismo propugna pela separação e não interferência entre as esferas do poder religioso e do civil. O ativista anticlerical critica a acção política das instituições religiosas. O anticlericalismo é mais frequente no cristianismo, mas há atitudes anticlericais nas demais religiões. O anticlericalismo foi um sentimento presente no iluminismo, revolução francesa, revoluções proletárias e/ou socialistas. Como consequencia, existem países laicos que barraram (ou reduziram) a influencia clerical em sua política (e até mesmo estatizando as propriedades clericais). Ex:França,Cuba,Venezuela,Itália, R. Tcheca...
  • Antiklerikalism är en benämning på rörelser som försöker minska prästerskapets inflytande i det offentliga livet, oftast med avseende på romersk-katolska länder. Företeelsen blev vanlig vid franska revolutionen, då man på sina håll gick ännu längre och även vände sig emot kristendomen som sådan. Begreppet myntades dock inte förrän på 1800-talet. Den franska antiklerikalismen riktade sig mot den katolska kyrkan och prästerskapet, vilket bland annat ledde till att kyrka och stat skildes åt i Frankrike 1905. Begreppet kan anta flera olika former och är alltså knappast enhälligt. Allt från de fredliga protesterna mot Kyrkostaten i Italien under 1870-talet, till regelrätta mord på bland annat präster, nunnor, munkar och annan kyrkopersonal under till exempel franska revolutionen eller inbördeskriget i Mexiko.
  • Антиклерикалізм— Рух скерований на ослаблення політичного впливу духовенства, що намагається використовувати релігійність світського громадянства та авторитет Церкви для своїх конфесійно-політичних та партійно-станових інтересів. Цей рух помітно головно в католицьких країнах, бо духовенство через намагання католицької цекрви перебрати державні функції, створюючи задля цього політичні католицькі (чи "клерикальні") партії для опанування державної влади. Зокрема, у середньовіччі поміж римськими папами й імператорами довгий час точилися криваві війни за вишу владу. І досі деякі представники католицького духвенства вважають Ватиканську Державу, що в ній всі державні пости зайняті особами з вищого духовенства, відвовідною ідеалові державної організації. Претензії католицького духовенства до якнайбільшого впливу на політичні й державні справи спричинилися до виникнення антиклерикалізму, що в своїй гострішій формі, — особливо в соціалістичних партіях і пресі, — набирає іноді й форм боротьби взагалі проти всяких впливів духовенства. Саме тому, що антиклерикалізм із боротьби проти духовенства, що політикує, перетворюється часто в боротьбу й проти Церкви, чимало побожних католиків вбачають в політичних амбіціях свого духовества велику небезпеку для самої Церкви і тому стають теж на більш помірковані, але все ж антиклерикальні, позиції. Так, наприклад, доктор Леопольд Коплер, один із католицьких авторитетів, писав у 1932 році в своїй праці — "Релігія і політика": Було б нешастям для релігії і для Церкви, коли б духовенство все і всюди, силою свого становища й уряду, виступало як провідник у чисто політичних справах. Через те в народі виникло б переконання, що Церква і католицька політична партія — це одне й те саме, і таке переконання могло б мати для Церкви згубні наслідки. Політичне життя все було й буде ховзьким льодом. Тут трапляються найбільш непередбачені й несподівані події. Партія, що через перемогу на виборах зробилася майже всемогутньою, на других виборах, може бути ділком розторошена... Було б нещастям, коли б долю Церкви хтось хотів довірити політичній партії, або взагалі тісно злучити з її розвитком, чи занепадом. За всі помилки (тої клерикальної партії) в політичному житті мала б покутувати Церква"... У московському православії Церква й духовенство зробилися віддавна знаряддям московської держави і її імперіалізму, в римському католицтві історія виявила безсумнівні намагання поставити національні держави на службу всесвітній церковній владі католицького духовенства.
dbpprop:hasPhotoCollection
dbpprop:p
  • 355 (xsd:integer)
dbpprop:pp
  • ???
dbpprop:reference
dbpprop:title
  • Masonry (Freemasonry)
dbpprop:url
dbpprop:wikiPageUsesTemplate
rdf:type
rdfs:comment
  • Anti-clericalism is a historical movement that opposes religious (generally Catholic) institutional power and influence, real or alleged, in all aspects of public and political life, and the involvement of religion in the everyday life of the citizen. It suggests a more active and partisan role than mere laïcité, and has at times been violent, leading to attacks and seizure of church property.
  • Antiklerikalismus bezeichnet innerhalb von Religionsgemeinschaften eine Position antielitärer Motivation, die sich gegen den Klerus richtet. Im Christentum, vor allem in den evangelischen und reformatorischen Kirchen basiert eine solche Position häufig auf Argumentationen, die sich auf das Priestertum aller Gläubigen berufen. Außerhalb von Religionsgemeinschaften richtet sich Antiklerikalismus gegen den Einfluss des Klerus auf die Gesellschaft.
  • L'anticlericalisme és el movimement que propugna anar contra l'Església i el clergat.
  • Antiklerikalismus je historické hnutí, které se staví proti základní náboženské moci a vlivu, ať už skutečného či domnělého, ve všech oblastech veřejného a politického života a proti zapojení církve v běžném životě člověka. Příznivci tohoto hnutí vedou většinou aktivnější roli než zastánci laicismu. V mnoha případech vedl antiklerikalismus až k násilí, útokům na církev a k zabrání církevního majetku.
  • El anticlericalismo es un movimiento histórico contrario al clericalismo, es decir, a la influencia excesiva de las instituciones religiosas en los asuntos políticos.
  • L'anticléricalisme est un positionnement idéologique qui refuse ou est très critique envers une forme d'autorité religieuse, le clergé, à son ingérence ou son influence sur la vie publique pour y imposer ses dogmes. L'anticléricalisme s'oppose au cléricalisme, principe qui prône la prédominance des idées religieuses dans la vie publique. L'anticléricalisme est souvent confondu avec les sentiments antireligieux, qui expriment un refus des religions.
  • L'anticlericalismo (nella sua accezione più comune) è una corrente di pensiero, sviluppatasi soprattutto in riferimento alla Chiesa cattolica, che si oppone al clericalismo, ossia all'ingerenza degli ecclesiastici e della loro dottrina, nella vita e negli affari dello Stato e della politica in generale.
  • Antiklerikalisme is de stroming die zich keert tegen de invloed of de machtspositie van de clerus op het vlak van het openbaar leven, het onderwijs of de politiek. Soms gaat het ook om een bepaald aspect van de handelwijze van katholieke priesters die afgekeurd wordt door de antiklerikalen. Hoewel antiklerikalen doorgaans zelf niet religieus zijn, is antiklerikalisme niet noodzakelijk hetzelfde als anti-godsdienstigheid.
  • Anti-klerikalisme er en historisk bevegelse som opponerer mot religiøs makt og innflytelse i institusjonelle former, i alle sider av det offentlige og politiske liv, og i religionens innblanding i borgernes hverdagsliv. Den spiller en mer aktiv politisk rolle enn den rene Laïcité, og har til tider vært voldelig og ført til angrep på og beslagleggelse av kirkelig eiendom.
  • Antyklerykalizm - (od "anty" i gr. clericos, "mający władzę religijną") jest ideologią społeczno-polityczną przeciwstawną, wrogą, agresywną wobec klerykalizmu, krytyczną wobec autorytetu lub domniemanej władzy kleru i duchowieństwa (stąd nazwa) w przestrzeni publicznej poza miejscami kultu. Antyklerykalizm często mylnie utożsamiany jest z ateizmem.
  • Anticlericalismo é um movimento histórico que se caracteriza por condenar a influência dominante de instituições religiosas, especialmente do clero da Igreja Católica (padres, sacerdotes), sobre aspectos sociais e políticos da vida pública. Sua atitude denota uma crítica à instituição eclesiástica e à hierarquia católica em geral. Não implica necessariamente em anticristianismo. Pode-se ser anticlerical e cristão.
  • Antiklerikalism är en benämning på rörelser som försöker minska prästerskapets inflytande i det offentliga livet, oftast med avseende på romersk-katolska länder. Företeelsen blev vanlig vid franska revolutionen, då man på sina håll gick ännu längre och även vände sig emot kristendomen som sådan. Begreppet myntades dock inte förrän på 1800-talet.
  • Антиклерикалізм— Рух скерований на ослаблення політичного впливу духовенства, що намагається використовувати релігійність світського громадянства та авторитет Церкви для своїх конфесійно-політичних та партійно-станових інтересів.
rdfs:label
  • Anti-clericalism
  • Antiklerikalismus
  • Anticlericalisme
  • Antiklerikalismus
  • Anticlericalismo
  • Anticléricalisme
  • Anticlericalismo
  • Antiklerikalisme
  • Anti-klerikalisme
  • Antyklerykalizm
  • Anticlericalismo
  • Antiklerikalism
  • Антиклерикалізм
owl:sameAs
skos:subject
foaf:page
is dbpprop:columnsListProperty of
is dbpprop:focus of
is dbpprop:ideology of
is dbpprop:redirect of
is owl:sameAs of