| dbpprop:abstract
|
- Andrei Dmitrievich Sakharov (May 21, 1921 – December 14, 1989) was an eminent Soviet nuclear physicist, dissident and human rights activist. Sakharov was an advocate of civil liberties and reforms in the Soviet Union. He was awarded the Nobel Peace Prize in 1975.
- Andrei Dmitrijewitsch Sacharow war ein russischer Kernphysiker, Dissident und Nobelpreisträger. Er verteidigte die Menschenrechte und unterstützte die Zivilgesellschaft.
- Andrei Dmítrievitx Sàkharov, en rus: Андре́й Дми́триевич Са́харов, fou un eminent físic nuclear soviètic, dissident per determinats aspectes de la política soviètica, i activista pels drets humans i les llibertats guardonat amb el Premi Nobel de la Pau l'any 1975.
- Andrej Dmitrijevič Sacharov byl přední sovětský fyzik, disident a obránce lidských práv. Držitel Nobelovy ceny míru Narodil se v Moskvě v rodině ruské inteligence. Jeho otec, Dmitrij Sacharov, přednášel fyziku na vysoké škole a psal učebnice a populárně vědecké knihy. Jeho matka, Jekaterina Sacharovova, se plně věnovala rodině. Do školy nastoupil až v sedmé třídě. Když mu bylo 14 let, rozhodl se, že bude stejně jako jeho otec ateistou. Svou nešikovnost a neústupnost, jak uvedl, zdědil po své matce a babičce. Byl to introvert soustředěný na své pocity a myšlenky. Mimo jiné měl též zájem o poezii a život Alexandra Puškina. Zvláštní schopností bylo, že dokázal psát oběma rukama najednou. V roce 1938, když začal studovat na Moskevské státní univerzitě na fakultě fyziky, probíhaly stalinské čistky, které postihly nejlepší učitele. Poté, co nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, lékaři zjistili, že Sacharov není schopen vojenské služby. Díky tomu byl s ostatními univerzitními studenty a učiteli evakuován do Ašchabadu v Turkmenistánu, kde v roce 1942 dokončil studium s vyznamenáním. Během války Sacharova zařadili k laboratorní práci v muničním skladě. Roku 1945 po skončení války na území Ruska se Sacharov vrátil ke studiu teoretické fyziky. V roce 1946 byl Sacharov přizván k účasti na projektu sovětské atomové bomby, ale tuto nabídku odmítl. V témže roce obdržel doktorát za svou práci v oboru fyziky částic. V roce 1948 byl v pomocné skupině Jakova Zeldoviče, která se zabývala výzkumem termojaderné fúze, a spolupracoval na vývoji vodíkové bomby. Tento projekt vodíkové bomby byl označován jako „truba“. Sacharov odhalil závažné nedostatky projektu „truba“ a navrhl zcela odlišné schéma pod názvem „slojka“. Vývoj probíhal v utajeném městečku, kde se zabývali vývojem jaderných zbraní. Slojka se stala první vodíkovou bombou, úspěšně otestována byla 12. 8. 1953. Téhož roku se stal členem Sovětské akademie věd a získal první ze tří medailí Hrdiny socialistické práce, a dále získal Stalinovu cenu a chatu na Moskevském předměstí. S vývojem vodíkové bomby Sacharov a Igor Tamm navrhli reaktor s řízenou termonukleární fúzí označovaný jako „TOKAMAK“, což byl původně tajný projekt. Roku 1956 při návštěvě britského Harwellu Igor Kurčatov některé myšlenky týkající se projektu prozradil. Výzkum jaderné fúze byl poté odtajněn a stal se otevřenou oblastí pro mezinárodní soutěž. Po testu vodíkové bomby se Igor Tamm vrátil do Moskvy ke své práci ve Fyzikálním ústavu sovětské akademie. Sacharov zůstal v městečku, kde se s ostatními věnoval vývoji další vodíkové bomby testované roku 1955, a na takzvané Car-bombě testované roku 1961. Tato bomba byla nejsilnější zbraní testovanou pokusným výbuchem. Významně se zasadil o podepsání smlouvy o omezení jaderných testů a ve Washingtonu se zúčastnil podepsání protokolu o ratifikaci této smlouvy. Téhož roku se mu podařilo přesvědčit sovětské vedení, aby přistoupilo na americký návrh o zastavení jaderných testů, která byla podepsána v Moskvě mezi Spojenými státy, Sovětským svazem a Velkou Británií. Smlouva zakazovala testy pod vodou, v kosmickém prostoru a v atmosféře. Sacharov uvedl, že tato smlouva byla prvním krokem ke snížení nebezpečí nukleární a termonukleární války. Roku 1963 se rozhodl že se bude opět zabývat čistou vědou. Od roku 1951 se též podílel na podpoře obětí politické diskriminace a pronásledování. V té době stále pracoval na vývoji nových zbraní a pokoušel se ovlivňovat politická a strategická rozhodnutí. V roce 1967 připravil tajné memorandum o strategické rovnováze a závodech v jaderném zbrojení, kde doporučil sovětskému vedení přijmout americký návrh moratoria na obranu proti balistickým střelám. Roku 1970 Sacharov spoluzaložil Moskevský výbor pro lidská práva. Stal se předním obráncem lidských práv v celém komunistickém Východním bloku. Roku 1973 byl na návrh Alexandra Solženicyna nominován na Nobelovu cenu míru a v roce 1975 ji jako první Rus získal. Sovětský svaz mu však cenu převzít nedovolil, proto ji převzala jeho žena. V roce 1979 ostře veřejně protestoval proti intervenci sovětských vojsk v občanské válce v Afghánistánu. Sacharov o tom později napsal, že 22. ledna 1980 byl zatčen na ulici a násilně převezen do Úřadu prokurátora SSSR. Alexandr Rekunkov ho informoval, že Presidium Nejvyššího sovětu SSSR mu odňalo titul Hrdiny socialistické práce a všechna ostatní ocenění a vyznamenání. Ještě týž den byl Sacharov s manželkou deportován do města Gorkij. Zde byl zadržován téměř sedm let. Během svého vyhnanství v Gorkém Andrej Sacharov psal knihu autobiografických vzpomínek. Přestože KGB třikrát zabavila jeho rukopis o více než tisíci stránkách, Sacharov knihu vždy začal psát znovu zpaměti. Sacharov také neohroženě pokračoval v psaní dopisů a výzev na obranu pronásledovaných aktivistů za lidská práva. Až v prosinci roku 1986 se Sacharov mohl vrátit do Moskvy a pokračovat ve své veřejné aktivitě. V letech 1987 a 1988 pomáhal založit první legální organizace sovětské inteligence a stal se hlavním mluvčím politické opozice Sovětského svazu. V dubnu roku 1989 byl Andrej Sacharov zvolen do nového parlamentu Sovětského svazu – Všesvazového sjezdu lidových poslanců a stal se jedním z vůdců demokratické opozice. Sacharov začal psát novou ústavu. Tvrdil, že pouze rychlá a radikální reforma může zaručit nenásilný vývoj v zemi. Sacharov se stal duchovním vůdcem změn Ruska v demokratický stát. V prosinci 1989 na zasedání demokratické opozice Sacharov zemřel na srdeční záchvat. V v prosinci 1988 byla založena Evropským parlamentem Sacharovova cena za svobodu myšlení, který oceňuje osoby a organizace, zasazující se za lidská práva a svobody. Jejími nositeli jsou např. Nelson Mandela, Alexander Dubček, Kofi Annan, Ibrahim Rugova.
- Andréi Dmítrievich Sájarov fue un eminente físico nuclear ruso, disidente del régimen soviético y activista en favor de los derechos humanos y las libertades.
- Andrei Dmitrijevitš Saharov oli neuvostoliittolainen ydinfyysikko sekä demokratia- ja ihmisoikeusaktivisti. Saharov tuli ensin tunnetuksi Neuvostoliiton ydinaseen kehittäjänä, mutta myöhemmin hänestä tuli maansa tunnetuin toisinajattelija. Andrei Saharoville myönnettiin ensimmäisenä venäläisenä Nobelin rauhanpalkinto 1975. Saharov työskenteli opiskelijana fyysikko Igor Tammin kanssa ja hänet värvättiin 1948 Neuvostoliiton ydinpommia kehittävään ryhmään. Neuvostoliiton ensimmäinen ydinpommi räjäytettiin 29. elokuuta 1949. Saharovin osuus oli ratkaiseva seuraavassa vaiheessa, vetypommin kehittämisessä. Ensimmäinen vetypommi räjäytettiin 1953. Samana vuonna Saharov valmistui tohtoriksi ja hänelle myönnettiin maan korkein arvonimi "sosialistisen työn sankari". Saharov uskoi Neuvostoliiton ydinaseen olevan välttämätön voimatasapainon saavuttamiseksi ja rauhan säilyttämiseksi. Hän puhui kuitenkin ydinkokeiden aiheuttamia ympäristötuhoja ja kilpavarustelua vastaan ja ydinvoiman rauhanomaisen käytön puolesta, jonka toivoi helpottavan riippuvuutta öljystä ja kaasusta. Saharov tuomitsi 1968 Prahan kevään murskaamisen ja Tšekkoslovakian miehityksen sekä kirjoitti esseen Pohdintoja edistyksestä, rauhanomaisesta rinnakkainelosta ja henkisestä vapaudesta («Размышления о прогрессе, мирном сосуществовании и интеллектуальной свободе», engl. "Reflections on Progress, Peaceful Coexistence and Intellectual Freedom"), joka levisi samizdatina ja ulkomailla. Saharovista tuli Neuvostoliiton ihmisoikeusliikkeen keskeisiä vaikuttajia. Vuonna 1975 hänelle myönnettiin Nobelin rauhanpalkinto. Häntä ei päästetty palkintoa noutamaan, joten hänen vaimonsa luki palkintopuheen, jossa sanottiin mm. rauhan, edistyksen ja ihmisoikeuksien olevan riippuvaisia toisistaan. Neljä vuotta myöhemmin Andrei Saharov asettui vastustamaan Afganistanin sotaa, mikä johti lopulta hänen leimaamiseensa toisinajattelijaksi ja sisäiseen karkotukseen Gorkiin vuonna 1980. Neuvostoliiton viimeinen johtaja Mihail Gorbatšov kumosi karkotuksen 1986. Saharov valittiin maaliskuussa 1989 uuteen yleisliittolaiseen kansanedustajien kongressiin, jossa hän toimi muutaman kuukauden ennen äkillistä kuolemaansa sydänkohtaukseen 68-vuotiaana. Euroopan parlamentti perusti vuonna 1988 hänen nimeään kantavan Saharov-palkinnon, joka myönnetään vuosittain ihmisoikeuksia ja sananvapautta edistävälle henkilölle tai järjestölle.
- Andreï Dmitrievitch Sakharov, né à Moscou le 21 mai 1921 et mort à Moscou le 14 décembre 1989, est un physicien nucléaire russe, militant pour les droits de l'Homme, les libertés civiles et la réforme de l'Union soviétique. Il a obtenu le Prix Nobel de la paix en 1975.
- Andrej Dmitrijevics Szaharov, szovjet-orosz magfizikus, politikai menekült, az 1975. évi Nobel-békedíj kitüntetettje. – Róla kapta nevét az Európai Parlament 1988-ban alapított emberi jogi kitüntetése, a Szaharov-díj a Gondolatszabadságért. Andrej Szaharov 1921-ben, értelmiségi családban született. Fizikus apja nyomdokaiba lépve 1938-ban a moszkvai egyetem fizika szakára iratkozott be. Felmentették a II. világháborús katonai szolgálat alól, így 1942-ben lediplomázott, és a háború végéig egy hadianyaggyárban dolgozott. Itt ismerkedett meg Klavgyija Vikirevával, egy technikussal; hamarosan összeházasodtak. A háború után Szaharov Igor Tamm laboratóriumában kezdett dolgozni. Az 1940-es évek második felében a hidrogénbomba előállításán dolgozott. A bomba 1953-ban készült el; Szaharovot még ebben az évben beválasztották a Tudományos Akadémiába. 32 évesen ő volt a legfiatalabb tag az akadémia történetében. Szaharov már 1951-ben támogatta a politikai elnyomás áldozatait: egy zsidó matematikust bevett a hidrogénbomba-programba. 1958-ban kiadott két cikket a nukleáris robbanás hatásairól. 1968-ban a New York Timesban publikált egy esszét Megjegyzések a békéről, a békés együttélésről és a szellemi szabadságról címmel. Ezzel "tettem egy határozott lépést", írta memoárjaiban, "hogy disszidens legyek.". Az esszében a fegyverek leszerelése és a Nyugattal való együttműködés mellett foglalt állást. Felesége nemsokára meghalt, és Szaharov visszatért Moszkvába fizikát tanítani. 1970-ben lett a szerveződő emberi jogi mozgalom tagja. Cikkekben, petíciókban követelték a cenzúra eltörlését, a független bíróságokat, és az általános választások bevezetését. Szaharov 1972-ben feleségül vette Jelena Bonnert, aki szintén a mozgalomban dolgozott. Bonner helyettesítette férjét 1975-ben, a Nobel-díj kiosztásakor. A bizottság indoklásában hangsúlyozta Szaharov küzdelmeit az emberi jogokért. Mivel 1979-ben helytelenítette a szovjet csapatok bevonulását Afganisztánba, 1980 elején Gorkijba száműzték. Feleségén keresztül tartotta a kapcsolatot Moszkvával és a Nyugattal, Bonner 1984-es száműzetéséig. 1986-ban Mihail Gorbacsov pártfőtitkár hívására visszatért Moszkvába. Szaharov azonnal a demokratikus mozgalom egyik legfontosabb alakja lett. 1989-ben a kongresszus tagjává választották. Amnesztiát kért a politikai foglyoknak, támogatta a leszerelést, az etnikai konfliktusok békés megoldását. 1989 decemberében halt meg.
- Conseguì il dottorato in matematica e fisica nel 1947 ed intraprese ricerche sull'astrofisica applicata e sulla fusione nucleare. Fra il 1948 e il 1953 partecipò al progetto e alla sperimentazione delle prime bombe termonucleari di fabbricazione sovietica. Intuì inoltre nel 1967 l'asimmetria tra materia ed antimateria nella composizione dell'universo, quindi propose alcune correzioni alla Teoria della relatività di Albert Einstein. Membro dell'Accademia delle Scienze dell'Unione Sovietica, contestò negli anni 1957-1958 gli esperimenti nucleari a scopo bellico e successivamente si mostrò critico negli anni '70 riguardo gli aspetti repressivi del regime sovietico, tanto da fondare nel 1970 il Comitato per i diritti civili e prendere le difese dei dissidenti e dei perseguitati. Nel 1975 ricevette il Premio Nobel per la pace ma non poté ritirarlo. Convinto sostenitore di una manifestazione contro l'entrata delle truppe sovietiche in Afghanistan, fu arrestato e nel 1980 fu confinato a Gor'kij da dove la moglie Elena Bonner costituì il suo unico contatto con il mondo esterno. Riabilitato da Mikhail Gorbačëv nel 1986, rientrò a Mosca e fu eletto deputato nel 1989. Morì nella capitale russa nel dicembre dello stesso anno. Dal 1988, ogni anno il Parlamento europeo assegna il "Premio Sakharov per la libertà di pensiero" a personalità e organizzazioni distintesi nell'attività in favore dei diritti umani e nella lotta contro l'intolleranza, il fanatismo e l'oppressione.
- アンドレイ・ドミトリエヴィッチ・サハロフ（Андре́й Дми́триевич Са́харов、Andrei Dmitrievich Sakharov、1921年5月21日 - 1989年12月14日） は、ソビエト連邦の理論物理学者。物理学博士。
- Andrej Dmitrievitsj Sacharov was een Russisch atoomgeleerde en later dissident.
- Andrej Dmitrijevitsj Sakharov, var en sovjetisk vitenskapsmann som ble tildelt Nobels fredspris i 1975. Fredsprisen ble overrakt til hans hustru Jelena Bonner da han selv ikke fikk utreisetillatelse. Han ble forvist til Gorkij i 1980 og politisk rehabilitert av Mikhail Gorbatsjov i 1986. Han blir regnet som sovjetiske hydrogenbombens far. Forståelsen for hvor mye ødeleggelse denne bomben kunne gjøre, la grunnlaget for hans kamp for fred og frihet.
- Andriej Dmitriewicz Sacharow – radziecki fizyk jądrowy, twórca m. in. teorii indukowanej grawitacji, działacz polityczny, laureat pokojowej nagrody Nobla. Członek Rosyjskiej Akademii Nauk. Długoletni szef radzieckiego programu nuklearnego którego przewodnictwo objął po swoim szefie i Mentorze Igorze Kurczatowie, współtwórca tamtejszej bomby wodorowej. Widząc skutki dokonywanych prób odmówił dalszych badań stając się dysydentem. Pozbawiony wszelkich tytułów przez cały czas aktywnie działał na rzecz rozbrojenia, ograniczenia potencjałów nuklearnych, demokracji i poszanowania praw człowieka. Słynne stało się jego powiedzenie z 24 sierpnia 1974 r, które jak pokazuje teraźniejszość stało się prawdziwe: "Przewiduję powstanie uniwersalnego systemu informacji który umożliwi każdemu dostęp w każdym momencie do zawartości każdej książki, magazynu lub jakiegokolwiek faktu. System ten będzie miał osobne mikrokomputery jako terminale, główne punkty kontrolne przepływu informacji, i kanały komunikacyjne na tysiące różnych sposobów od satelitów przez kable aż po linie laserowe. Nawet częściowa realizacja tego systemu częściowo będzie oddziaływała na każdego człowieka, na jego rozrywkę oraz jego intelektualny i emocjonalny rozwój. Ale prawdziwie historyczną rolą tego systemu będzie złamanie granic w wymianie informacji między krajami i ludźmi. " Źródła odnośnik do cytatu strona biograficzna
- Andrei Dmitrievich Sakharov foi um físico nuclear da extinta União Soviética. Recebeu o Nobel da Paz em 1975, pela defesa dos direitos humanos na União Soviética. Filho de um professor de física e de uma pianista. Frequentou a Universidade de Moscovo a partir de 1938. Estudou os raios cósmicos. Desempenhou com Igor Kurchatov um papel de primeiro plano na preparação da primeira bomba de hidrogênio, que foi desenvolvida na União Soviética e cujos primeiros ensaios se realizaram em 1953. Este feito valeu-lhe a entrada na Academia das Ciências da União Soviética no mesmo ano; todavia, não tardou a pedir a limitação dos armamentos nucleares. Sakharov propôs a ideia de gravidade induzida como teoria alternativa à da gravitação quântica. Em 1965 reclamou a desestalinização efectiva do país e do partido; a sua obra "A Liberdade Intelectual na URSS e a Coexistência Pacífica", publicada no estrangeiro em 1967, deu-lhe um lugar destacado na oposição ao regime. Tal como Aleksandr Solzhenitsyn, a quem apoiou sem esconder o seu desacordo com o romantismo místico do escritor, denunciou os gulags, os internamentos arbitrários e outras violações da Constituição Soviética e dos Direitos Humanos. Casa com a activista dos direitos humanos Yelena Bonner em 1972. Galardoado com o Nobel da Paz em 1975, não foi autorizado a ir receber a sua distinção em Oslo. Com residência fixa a partir de 1980, só conseguiu a liberdade de movimentos após a chegada ao poder de Mikhail Gorbachev e a implementação da perestroika e da glasnost, apesar da pressão da opinião pública internacional e de uma greve de fome em 1984. Na sequência da revisão constitucional de 1989 o académico foi candidato ao Congresso, obteve a investidura da Academia das ciências, mau grado uma forte obstrução processual, e chegou a deputado. Morreu em 14 de Dezembro de 1989 por enfarte do miocárdio. Em sua memória a União Europeia instituiu o Prémio Sakharov para destacar pessoas que lutam pela defesa dos direitos humanos e liberdade de expressão. Este prémio é atribuído desde 1988.
- Fişier:Sakharov 1943. jpg Andrei Saharov, 1943 Andrei Dmitrievici Saharov (Андрей Дмитриевич Сахаров), a fost un strălucit fizician, membru al Academiei de ştiinţe a URSS, de 3 ori erou al Muncii Socialiste, Laureat al premiilor Lenin şi Stalin (lipsit în 1980 de autorităţi), Laureat al premiului Nobel pentru pace, disident şi militant pentru drepturile omului.
- Андре́й Дми́триевич Са́харов — советский физик, академик АН СССР и политический деятель, диссидент и правозащитник, один из создателей советской водородной бомбы. Лауреат Нобелевской премии мира за 1975 год.
- Andrej Dmitrievitj Sacharov, född 21 maj 1921 i Moskva, Ryssland, död 14 december 1989 i Moskva, Ryssland (i dåv. Sovjetunionen), var en rysk kärnfysiker och medborgarrättskämpe. Sacharov framförde tidigt sin åsikt, att förutsättningen för att världen skulle undgå fullständig undergång var att det rådde en teknisk jämvikt mellan öst och väst. Hans huvudsakliga arbete var inom forskningen om vätebomben och den kontrollerade kärnfusionen, men han ägnade också en stor del av sin tid åt att arbeta för en förbättring av de oliktänkandes situation. För detta arbete belönades Sacharov med Nobels fredspris 1975. Eftersom han också starkt kritiserade statsledningen för kriget i Afghanistan blev han förvisad från Moskva och sitt arbete där till Gorkij. Först 1986 hävdes hans förvisning av Michail Gorbatjov.
- Andrey Dmitriyeviç Saharov (Rusça; Андре́й Дми́триевич Са́харов), insan haklarının önde gelen savunucularından SSCB'li nükleer fizikçi. SSCB'de reformların yapılmasını ve komünist olmayan ülkelerle iyi ilişkiler kurulmasını desteklemiş, 1975'te Nobel Barış Ödülü'nü kazanmış, ama yönetimin baskısıyla karşılaşarak 1986'ya değin ülke içinde sürgünde yaşamıştır. Babası gibi fizik öğrenimi gören Saharov, doktora çalışmasını 1947'de tamamladı ve 32 yaşında SSCB Bilimler Akademisi tam üyeliğine seçildi. Bu dönemde İgor Tamm ile birlikte SSCB'nin ilk hidrojen bombasının yapım çalışmalarını gerçekleştirdi ve denetimli çekirdek kaynaşmasının (füzyon) kuramsal temellerini attı. Saharov, 1961'de Başbakan Nikita Kruşçev'in 100 megatonluk bir hidrojen bombasının atmosferde denenmesi yolundaki planına, deney sonucu oluşacak radyoaktif serpintinin yaygın hastalıklara yol açabileceği kaygısıyla karşı çıktı. Üç yıl sonra, Stalin dönemi biyologlarından T.D. Lısenko'nun egemen öğretilerine karşı bir muhalefet grubu oluşturmayı başardı. 1968'de Batı ülkelerinde yayımlanan İlerleme, Birlikte Yaşama ve Düşünce Özgürlüğü adlı yapıtında nükleer silahların azaltılması gerektiğini savundu ve komünist ve kapitalist sistemlerin sonunda demokratik sosyalizm temelinde birleşeceğini öne sürdü. 1971'de insan hakları savunucularından Yelena G. Bonner ile evlendi. Saharov'un bu etkinlikleri ve daha sonraki yazıları, Sovyet yönetiminin tepkisini çekti. Yönetimi, ülke içinde çeşitli baskılar uygulamak, ülke dışında da düşmanca bir politika izlemekle suçlaması üzerine resmi sansür kuruluşunun hedefi haline geldi. 1980'de Gorki kentine sürüldü. 1984'te Sovyet aleyhtarı etkinliklerde bulunmakla suçlanan karısı da Gorki'ye sürüldü. Sovyet yönetiminin kendisine verdiği nişanları geri almasına karşın Saharov, Bilimler Akademisi üyesi olarak kaldı. 1986'da Mihail Gorbaçov'un sürgün cezasını kaldırması üzerine Moskova'ya döndü. Nisan 1989'da Halk Temsilcileri Meclisi'ne seçilen ve itibarı iade edilen Saharov, yıllarca uğruna mücadele ettiği pek çok amacın Gorbaçov döneminde gerçekleştiğine ve resmi politika haline geldiğine tanık oldu. Karşı değerlendirme.
- Файл:Nobel prize medal. svg Сáхаров Андрíй Дм́итрович - радянський фізик, лауреат Нобелівської премії миру (1975 р. ), діючий член АН СРСР (з 1953), співтворець водневої бомби, активний борець за права людини.
- 安德烈·德米特里耶维奇·萨哈罗夫（俄语：Андре́й Дми́триевич Са́харов，姓氏也譯作沙卡洛夫；1921年5月21日－1989年12月14日），苏联原子物理学家，闻名于核聚变、宇宙射线和基本粒子等领域的研究，并曾主导苏联第一枚氢弹的研发，被称为“苏联氢弹之父”。萨哈罗夫也是人权運動家，是公民自由的拥护者，支持苏联改革。他在1975年获得诺贝尔和平奖。 为了纪念他，欧洲议会把设立的欧洲最高人权奖命名为萨哈罗夫奖。
|
| rdfs:comment
|
- Andrei Dmitrievich Sakharov (May 21, 1921 – December 14, 1989) was an eminent Soviet nuclear physicist, dissident and human rights activist. Sakharov was an advocate of civil liberties and reforms in the Soviet Union. He was awarded the Nobel Peace Prize in 1975.
- Andrei Dmitrijewitsch Sacharow war ein russischer Kernphysiker, Dissident und Nobelpreisträger. Er verteidigte die Menschenrechte und unterstützte die Zivilgesellschaft.
- Andrei Dmítrievitx Sàkharov, en rus: Андре́й Дми́триевич Са́харов, fou un eminent físic nuclear soviètic, dissident per determinats aspectes de la política soviètica, i activista pels drets humans i les llibertats guardonat amb el Premi Nobel de la Pau l'any 1975.
- Andrej Dmitrijevič Sacharov byl přední sovětský fyzik, disident a obránce lidských práv. Držitel Nobelovy ceny míru Narodil se v Moskvě v rodině ruské inteligence. Jeho otec, Dmitrij Sacharov, přednášel fyziku na vysoké škole a psal učebnice a populárně vědecké knihy. Jeho matka, Jekaterina Sacharovova, se plně věnovala rodině. Do školy nastoupil až v sedmé třídě. Když mu bylo 14 let, rozhodl se, že bude stejně jako jeho otec ateistou.
- Andréi Dmítrievich Sájarov fue un eminente físico nuclear ruso, disidente del régimen soviético y activista en favor de los derechos humanos y las libertades.
- Andrei Dmitrijevitš Saharov oli neuvostoliittolainen ydinfyysikko sekä demokratia- ja ihmisoikeusaktivisti. Saharov tuli ensin tunnetuksi Neuvostoliiton ydinaseen kehittäjänä, mutta myöhemmin hänestä tuli maansa tunnetuin toisinajattelija. Andrei Saharoville myönnettiin ensimmäisenä venäläisenä Nobelin rauhanpalkinto 1975. Saharov työskenteli opiskelijana fyysikko Igor Tammin kanssa ja hänet värvättiin 1948 Neuvostoliiton ydinpommia kehittävään ryhmään.
- Andreï Dmitrievitch Sakharov, né à Moscou le 21 mai 1921 et mort à Moscou le 14 décembre 1989, est un physicien nucléaire russe, militant pour les droits de l'Homme, les libertés civiles et la réforme de l'Union soviétique. Il a obtenu le Prix Nobel de la paix en 1975.
- Andrej Dmitrijevics Szaharov, szovjet-orosz magfizikus, politikai menekült, az 1975. évi Nobel-békedíj kitüntetettje. – Róla kapta nevét az Európai Parlament 1988-ban alapított emberi jogi kitüntetése, a Szaharov-díj a Gondolatszabadságért. Andrej Szaharov 1921-ben, értelmiségi családban született. Fizikus apja nyomdokaiba lépve 1938-ban a moszkvai egyetem fizika szakára iratkozott be. Felmentették a II.
- Conseguì il dottorato in matematica e fisica nel 1947 ed intraprese ricerche sull'astrofisica applicata e sulla fusione nucleare. Fra il 1948 e il 1953 partecipò al progetto e alla sperimentazione delle prime bombe termonucleari di fabbricazione sovietica. Intuì inoltre nel 1967 l'asimmetria tra materia ed antimateria nella composizione dell'universo, quindi propose alcune correzioni alla Teoria della relatività di Albert Einstein.
- アンドレイ・ドミトリエヴィッチ・サハロフ（Андре́й Дми́триевич Са́харов、Andrei Dmitrievich Sakharov、1921年5月21日 - 1989年12月14日） は、ソビエト連邦の理論物理学者。物理学博士。
- Andrej Dmitrievitsj Sacharov was een Russisch atoomgeleerde en later dissident.
- Andrej Dmitrijevitsj Sakharov, var en sovjetisk vitenskapsmann som ble tildelt Nobels fredspris i 1975. Fredsprisen ble overrakt til hans hustru Jelena Bonner da han selv ikke fikk utreisetillatelse. Han ble forvist til Gorkij i 1980 og politisk rehabilitert av Mikhail Gorbatsjov i 1986. Han blir regnet som sovjetiske hydrogenbombens far. Forståelsen for hvor mye ødeleggelse denne bomben kunne gjøre, la grunnlaget for hans kamp for fred og frihet.
- Andriej Dmitriewicz Sacharow – radziecki fizyk jądrowy, twórca m. in. teorii indukowanej grawitacji, działacz polityczny, laureat pokojowej nagrody Nobla. Członek Rosyjskiej Akademii Nauk. Długoletni szef radzieckiego programu nuklearnego którego przewodnictwo objął po swoim szefie i Mentorze Igorze Kurczatowie, współtwórca tamtejszej bomby wodorowej. Widząc skutki dokonywanych prób odmówił dalszych badań stając się dysydentem.
- Andrei Dmitrievich Sakharov foi um físico nuclear da extinta União Soviética. Recebeu o Nobel da Paz em 1975, pela defesa dos direitos humanos na União Soviética. Filho de um professor de física e de uma pianista. Frequentou a Universidade de Moscovo a partir de 1938. Estudou os raios cósmicos.
- Fişier:Sakharov 1943. jpg Andrei Saharov, 1943 Andrei Dmitrievici Saharov (Андрей Дмитриевич Сахаров), a fost un strălucit fizician, membru al Academiei de ştiinţe a URSS, de 3 ori erou al Muncii Socialiste, Laureat al premiilor Lenin şi Stalin (lipsit în 1980 de autorităţi), Laureat al premiului Nobel pentru pace, disident şi militant pentru drepturile omului.
- Андре́й Дми́триевич Са́харов — советский физик, академик АН СССР и политический деятель, диссидент и правозащитник, один из создателей советской водородной бомбы. Лауреат Нобелевской премии мира за 1975 год.
- Andrej Dmitrievitj Sacharov, född 21 maj 1921 i Moskva, Ryssland, död 14 december 1989 i Moskva, Ryssland (i dåv. Sovjetunionen), var en rysk kärnfysiker och medborgarrättskämpe. Sacharov framförde tidigt sin åsikt, att förutsättningen för att världen skulle undgå fullständig undergång var att det rådde en teknisk jämvikt mellan öst och väst.
- Andrey Dmitriyeviç Saharov (Rusça; Андре́й Дми́триевич Са́харов), insan haklarının önde gelen savunucularından SSCB'li nükleer fizikçi. SSCB'de reformların yapılmasını ve komünist olmayan ülkelerle iyi ilişkiler kurulmasını desteklemiş, 1975'te Nobel Barış Ödülü'nü kazanmış, ama yönetimin baskısıyla karşılaşarak 1986'ya değin ülke içinde sürgünde yaşamıştır.
- Файл:Nobel prize medal. svg Сáхаров Андрíй Дм́итрович - радянський фізик, лауреат Нобелівської премії миру (1975 р. ), діючий член АН СРСР (з 1953), співтворець водневої бомби, активний борець за права людини.
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
