| dbpprop:abstract
|
- Alfred Garyevich Schnittke was a Russian and Soviet composer. Schnittke's early music shows the strong influence of Dmitri Shostakovich. He developed a polystylistic technique in works such as the epic First Symphony (1969-1972) and First Concerto Grosso (1977). In the 1980s, Schnittke's music began to become more widely known abroad. In the 1980s, he wrote his Second (1980) and Third (1983) String Quartets and the String Trio (1985); the ballet Peer Gynt (1985-1987); the Third (1981), Fourth (1984) and Fifth (1988) Symphonies; and the Viola (1985) and 1st Cello (1985-1986) Concertos. As his health deteriorated, Schnittke's music started to abandon much of the extroversion of his polystylism and retreated into a more withdrawn, bleak style.
- Alfred Garrijewitsch Schnittke war ein russlanddeutscher Komponist und Pianist.
- Alfred Garrievitch Schnittke fou un important compositor soviètic de la postguerra d'origen alemany. Molt influenciat per Prokófiev i pel seralisme, Schnittke es defineix com a espiritualment compromès. Destacà en la música de cambra, però igualment en els seus concerts.
- Alfred Garijevič Schnittke (v češtině často též Šnitke), rus. Альфред Гарриевич Шнитке byl rusko-německý židovský skladatel. V 60. letech 20. století vytvářel alternativní linii k hlavnímu proudu sovětské hudby socialistického realismu. V jeho tvorbě se projevuje touha náležet k celku určité kultury. Je představitelem hudby, která v sobě integruje různé hudební styly a epochy, a proto bývá spojován s myšlenkami postmoderny. Alfred Schnittke se narodil ve městě Engels v Saratovské oblasti autonomní Sovětské socialistické republiky Povolžských Němců. Otec narozený ve Frankfurtu v židovské rodině s ruskými kořeny, se v roce 1926 přestěhoval do Sovětského svazu, matka byla volžská Němka narozená v Rusku. Svá hudební studia započal v roce 1946 ve Vídni, kam byl otec vyslán jako novinář a překladatel. V roce 1948 se rodina přestěhovala do Moskvy. Ve studiích pokračoval v roce 1961 na Moskevské konzervatoři, kde mezi jeho učitele skladby patřil Jevgenij Golubjev, a studiu se věnoval prakticky do roku 1972. Vydělával si převážně jako skladatel filmové hudby. Po konverzi ke křesťanství ovlivnilo jeho tvorbu hluboké, až mystické prožívání víry. Skladatelům sovětské porevoluční éry chyběla perspektiva avantgard západu. Byli izolováni od zkušenosti, jež prožívali Boulez nebo Stockhausen a nuceni přijímat optimistické hudební formy konzervované romantismem Rimského-Korsakova. Teprve v 50. a 60. letech docházelo k určitému uvolnění, a mladí skladatelé nacházeli alternativní hudební vyjádření pod vlivem západu. Stejně tak raná Schnittkeho hudba, zpočátku silně ovlivněná Dmitrijem Šostakovičem, se po návštěvě italského skladatele Luigi Nona v Sovětském svazu vydala cestou serialistické techniky (Skladby pro piano a komorní orchestr z r. 1964). Skladatel později prošel různými kompozičními systémy, až nakonec opustil racionální hudební struktury, které jej neuspokojovaly, a přešel k vlastnímu hudebnímu způsobu vyjadřování, které neslo název polystylismus. Ačkoliv i zde lze vnímat avantgardní experimentování, neboť v polystylových skladbách se mísily styly minulé i současné ve velmi těsném sousedství, zdůrazňuje Schnittke sounáležitost s hudební tradicí, která žije v nás. Cílem polystylismu je sjednotit hudební prostor a překročit hranice jednotlivých stylů a epoch, ponechat vedle sebe citace různých skladatelů, poukázat na svár elementů a ve všech přeryvech a dramatech nechat zaznít pasáže smíření, klidu a syntézy. Tomuto snažení, podle svých slov, podřídil veškeré své úsilí. První koncert využívající polystylovou techniku byla Druhá houslová sonáta, „Quasi una sonata“, ale v plné míře dosahuje tohoto efektu ve své 1. symfonii, v níž hráči volně improvizují nebo ve skladbě Concerto grosso pro dvoje housle, cembalo a preparovaný klavír. Polystylovost uplatnil ve svém angažmá jako skladatel filmové hudby, kde hudební forma vázaná na obrazovou zpětně ovlivňovala pole vážné hudby . V souvislosti s hudebními citacemi, používáním vzorců těchto citací nebo jemnými narážkami na ně v podobě aluzí se mnohdy hovoří o Schnittkem jako o postmoderním skladateli. Vedle toho komponoval také stylově jednotné práce jako např. Piano kvintet, napsaný na památku předčasně zemřelé matky. Schnittkeho hudební jazyk akcentuje smysl pro aktuální duchovní konflikt, vnímá rozporuplný a chaotický svět na pozadí mystické zbožnosti. Ačkoliv ve svých skladbách jde až na samu hranici hudební desintegrace, neukazuje chaos přímo, ale usmiřuje varovné elementy ve všeobjímající syntéze. V Koncertu pro chór z let 1984 - 1985 se projevuje jemnější duch Schnittkeho hudby záměrně čerpající z pravoslavného zpěvu, aniž by skladba postrádala moderní styl. Skladba je založena na Knize nářku – mystickém hymnu arménského teologa a básníka z 10. století Řehoře z Nareka (Grigor Narekaci). Stejně působivé je i hudební připomenutí tisícileté historie křesťanství na Rusi ztvárněním jedenácti anonymních duchovních poém z 15. století pod názvem Kajícné písně (Stichy pokajanie) z roku 1988. Cestu vedoucí ke zniternění jeho hudby umocňovaly pocity odcizení a odvrat od každodenního života, snaha překročit hudebními prostředky horizont banality a propracovat se k dokonalosti vnitřního světa a absolutní hudby. Tyto autorovy prožitky zrcadlí především jeho symfonie. Schnittke byl často terčem represí sovětského režimu. Jeho 1. symfonie byla zakázána svazem umělců, a po těchto obstrukcích mu bylo v roce 1980 znemožněno cestování mimo Sovětský svaz. Po roce 1980 se stala Schnittkeho hudba světově známá zásluhou sovětských emigrantů, zejména houslistů Gidona Kremera, Marka Lubotského a cellisty Mstislava Rostropoviče. Navzdory ohlašující se nemoci napsal celou řadu zásadních skladeb mezi něž vedle několika symfonií patří Druhé a Třetí smyčcové kvarteto, Houslové trio; Faust-kantáta Sied nüchtern und wachet, později začleněná do opery Historie Doktora Johanna Fausta a za pozornost stojí balet Peer Gynt. V roce 1985 utrpěl Schnittke mozkovou mrtvici a setrval dlouhou dobu v kómatu. Byl prohlášen na základě řady indicií za klinicky mrtvého, ale zotavil se a opět komponoval. V roce 1990 opustil Rusko a usídlil se v Hamburku. Jeho zdraví bylo trvale podlomeno a do své smrti prožil ještě několik ataků. Jak se zhoršovalo Schnittkeho zdraví, jeho hudba postupně ztrácela extrovertní rysy, odvracela se od polystylismu, uzavírala se do bezútěšnosti a potkáme v ní všeobjímající lítost nad ztracenou minulostí smíchanou s prudkou ironií. Čtvrtý kvartet a 6. , 7. a 8. symfonie jsou toho příkladem, přičemž někteří Schnittkeho žáci (např. Gerald McBurney) tvrdí, že poslední díla ohlašují konec autorova života. Po záchvatu mrtvice v roce 1994 zůstal Schnittke ochrnutý, což silně omezilo jeho komponování. V roce 1997 přidal několik krátkých prací, avšak 9. symfonie zůstala jeho smrtí nedokončená. Zemřel 3. srpna 1998 v Hamburku.
- Alfred Gárievich Shnitke, fue un prolífico compositor ruso, que vivió sus últimos años en Alemania. Es considerado uno de los más importantes músicos tardosoviéticos. Hijo de alemanes del Volga, Shnitke vivió la mayor parte de su vida en la URSS exceptuando dos años en su preadolescencia en que vivió en Viena. Tras varios viajes a Europa y EE. UU. , Shnitke abandonó su tierra natal en 1989. Dos años después, le era concedido uno de los galardones de la última edición de los Premios Lenin, pero Shnitke lo rechazó, renegando por completo de la vida musical soviética. Pocos meses después, la URSS se hundía. Sin embargo, hasta comienzos de los ochenta Shnitke estuvo muy implicado en ella. Ingresó en la Unión de compositores de la URSS en 1961, se convirtió en uno de los más prominentes compositores de bandas sonoras del cine soviético y junto con Rodion Shchedrin sentó las bases de un modernismo aceptable por la política cultural soviética. Aunque hasta mediados de los ochenta su música fue vista con reticencias de la secretaría de la Unión de Compositores, sus obras se estrenaron con puntualidad, y solo el estreno de su excéntrica Sinfonía n. º1 comportó un escándalo. A los ojos de la vanguardia europea, Shnitke pronto se convirtió en el portavoz de la última generación de compositores soviéticos. Sin embargo, se llegó a producir una serie de ataques contra Shnitke a lo largo de los setenta: En 1974 Tichon Jrennikov, secretario general de la Unión de Compositores desde el estalinismo, afirma que Shnitke carece de cualquier talento y debería dejar de componer. Días después se prohíbe una interpretación moscovita de su polémica Sinfonía n. º 1. En 1977 la secretaría de Jrennikov hizo correr el rumor de que Shnitke había desertado. En 1979 Pravda publica un artículo («Planificando una atrocidad») en que se condena una producción de la ópera de Chaikovski La dama de picas en la que Shnitke está implicado. Entre las influencias de Shnitke cabe destacar a Shostakóvich, con quien mantuvo una relación próxima a lo tortuoso, así como a Prokófiev y a la vanguardia europea de la primera mitad del siglo, cuya música pudo estudiar a partir de mediados de los cincuenta. Fruto de ese estudio Shnitke pasa a componer de acuerdo con estructuras seriales, pero a partir de comienzos de los setenta simplificará su estilo, componiendo en un estilizado poliestilismo.
- Alfred Gárievich Shnitke, fue un prolífico compositor ruso, que vivió sus últimos años en Alemania. Es considerado uno de los más importantes músicos tardosoviéticos. Hijo de alemanes del Volga, Shnitke vivió la mayor parte de su vida en la URSS exceptuando dos años en su preadolescencia en que vivió en Viena. Tras varios viajes a Europa y EE. UU. , Shnitke abandonó su tierra natal en 1989. Dos años después, le era concedido uno de los galardones de la última edición de los Premios Lenin, pero Shnitke lo rechazó, renegando por completo de la vida musical soviética. Pocos meses después, la URSS se hundía. Sin embargo, hasta comienzos de los ochenta Shnitke estuvo muy implicado en ella. Ingresó en la Unión de compositores de la URSS en 1961, se convirtió en uno de los más prominentes compositores de bandas sonoras del cine soviético y junto con Rodion Shchedrin sentó las bases de un modernismo aceptable por la política cultural soviética. Aunque hasta mediados de los ochenta su música fue vista con reticencias de la secretaría de la Unión de Compositores, sus obras se estrenaron con puntualidad, y solo el estreno de su excéntrica Sinfonía nº1 comportó un escándalo. A los ojos de la vanguardia europea, Shnitke pronto se convirtió en el portavoz de la última generación de compositores soviéticos. Sin embargo, se llegó a producir una serie de ataques contra Shnitke a lo largo de los setenta: En 1974 Tichon Jrennikov, secretario general de la Unión de Compositores desde el estalinismo, afirma que Shnitke carece de cualquier talento y debería dejar de componer. Días después se prohíbe una interpretación moscovita de su polémica Sinfonía nº 1. En 1977 la secretaría de Jrennikov hizo correr el rumor de que Shnitke había desertado. En 1979 Pravda publica un artículo («Planificando una atrocidad») en que se condena una producción de la ópera de Chaikovski La dama de picas en la que Shnitke está implicado. Entre las influencias de Shnitke cabe destacar a Shostakóvich, con quien mantuvo una relación próxima a lo tortuoso, así como a Prokófiev y a la vanguardia europea de la primera mitad del siglo, cuya música pudo estudiar a partir de mediados de los cincuenta. Fruto de ese estudio Shnitke pasa a componer de acuerdo con estructuras seriales, pero a partir de comienzos de los setenta simplificará su estilo, componiendo en un estilizado poliestilismo.
- Alfred Schnittke (ven. Альфред Гарриевич Шнитке, Alfred Garrijevitš Šnitke oli venäläis-saksalainen säveltäjä. Schnittke aloitti musiikin opiskelun vuonna 1946 Wienissä ja muutti kaksi vuotta myöhemmin perheineen Moskovaan. Vuonna 1961 hän valmistui Moskovan konservatoriosta, jossa toimi myöhemmin myös opettajana. Schnittkellä oli usein ristiriitoja neuvostoliittolaisen byrokratian kanssa ja säveltäjän ensimmäinen sinfonia joutui käytännössä esityskieltoon. Hän sai myös matkustuskiellon ulkomaille vuonna 1980. Vuonna 1985 Schnittke sai aivohalvauksen ja vajosi koomaan. Vastoin lääkärien odotuksia hän kuitenkin toipui, jopa niin että kykeni jatkamaan säveltämistä. Vuonna 1990 Schnittke muutti Hampuriin. Hänen terveytensä ei kohentunut, ja hän kuoli Hampurissa vuonna 1998. Schnittken varhaistuotantossa on paljon vaikutteita Dmitri Šostakovitšilta, mutta tutustuttuaan italialaisen säveltäjän Luigi Nonon tuotantoon hän alkoi käyttää sarjallisuutta sävellyksissään. Pian hän kuitenkin ryhtyi kritisoimaan "sarjallisen itsekieltämisen puberteettisia rituaaleja" ja säveltämään uudella monityylisellä tekniikalla, jossa erilaisia musiikillisia tyylejä sekoitetaan keskenään. Schnittken musiikki nousi esille ulkomailla 1980-luvulla muun muassa Gidon Kremerin vaikutuksesta. Schnittke on säveltänyt muun muassa oopperat Žizn s idiotom, Gesualdo ja Historia von D. Johann Fausten.
- D'origine allemande, Alfred Garrievitch Schnittke est un important compositeur soviétique de l'après-guerre. Né le 24 novembre 1934 à Engels, il décède le 3 août 1998 à Hambourg. Très influencé par Prokofiev et par l'école sérielle, Schnittke se veut spirituellement engagé. Il excellera dans la musique de chambre, mais également dans ses concertos, d'une très grande qualité.
- アルフレット・ガリエヴィチ・シュニトケは旧ソ連のドイツ・ユダヤ系作曲家。日本では上記のように呼ばれているが、これはロシア語読みよりドイツ語読みに近い表記である(シュニトケがドイツ系であることを考えれば誤りではない)。キリル文字では Альфре́д Га́рриевич Шни́тке となり、アリフレート・ガリエヴィチ・シニートケがロシア語読みの近似表記となる。
- Alfred Garrijevitsj Schnittke was een Russische componist en pianist van de Volga-Duitse nationaliteit.
- Alfred Sznitke – kompozytor, pianista, teoretyk muzyki i pedagog pochodzenia rosyjsko-niemiecko-żydowskiego. Jego muzyka wywodzi się z tradycji rosyjskich, niemieckich oraz amerykańskich. Skomponował m. in. dziewięć symfonii (ostatnia niedokończona), sześć concerti grossi, cztery koncerty skrzypcowe, trzy fortepianowe, dwa wiolonczelowe, koncert potrójny oraz cztery kwartety smyczkowe i trzy opery.
- Esta página precisa ser . Sinta-se livre para para que esta possa atingir um superior. Álfred Garrievitch Schnittke foi o compositor mais importante a surgir na Rússia, logo após a Dmitri Shostakovich. A sua música, nos seus primeiros anos, demonstra uma forte influência de Dmitri Shostakovich. Desenvolveu uma técnica poli-estilística em trabalhos como a sua épica Sinfonia nº1 e o seu Primeiro Concerto Grosso. Nos anos 80, a sua música começou a ter o seu reconhecimento no estrangeiro. Escreveu então o Segundo e o Terceiro Quartetos para Cordas e também um Trio para Cordas; o Ballet Peer Gynt; a Terceira a Quarta e a Quinta Sinfonias; e os Concertos para Viola e o seu primeiro para Violoncelo. Com a sua saúde deteriorada, a sua música começou por abandonar a maior parte da extroversão do seu Poli-Estilismo, retraindo-se num estilo mais retirado e deserto.
- Альфре́д Га́рриевич Шни́тке — советский и российский композитор, теоретик музыки и педагог (автор статей о русских и советских композиторах), один из наиболее значительных музыкальных деятелей второй половины XX века, Заслуженный деятель искусств РСФСР.
- Alfred Garrijevitj Schnittke (ryska Альфред Гарриевич Шнитке, mycket ovanlig svensk stavning Alfred Garrijevitj Sjnitke), född 24 november 1934 i Engels av Volga-tyska föräldrar, Sovjetunionen, död 3 augusti 1998 i Hamburg, var en sovjetisk kompositör av modern klassisk musik. Schnittke studerade musik privat i Wien, sedan vid Oktoberrevolutionens musikskola och Moskvakonservatoriet. Hans första komposition från cirka 1969 var en symfoni som var ett slags musikalisk variant av William S. Burroughs litterära skapelser där skönhetsvärdet med kraft är underställt det personliga uttrycket. Kännetecknande för Schnittke är interkompositionella sammansättningar, med inlån från andras verk, som han kallade ”polystilism” och är utpräglat postmodernistisk. Åtminstone en opera har satts upp i Sverige: Livet med en idiot, ett verk som skrevs vid Berlinmurens fall, men som hade sin kritikerrosade urpremiär först 1992 i Amsterdam. Av många anses han som den störste ryske tonsättaren sedan Sjostakovitj. Schnittke drabbades av en hjärnblödning 1985, och skulle drabbas av ytterligare fyra. Han flyttade 1991 till Hamburg där han undervisade i Musikhochschule. Sista åren var han delvis paralyserad och hans sista verk, den nionde symfonin, skrev han med vänster hand. Schnittke är begraven i Moskva.
- Файл:Alfred Schnittke April 6 1989 Moscow. jpg 200px Альфред Гаррійович Шнітке — радянський і російський композитор, піаніст, теоретик музики і педагог, один з найбільш значних музичних діячів кінця XX століття.
- 阿尔弗雷德·加里耶维奇·施尼特凯（俄文：Альфре́д Га́рриевич Шни́тке，1934年10月24日－1998年8月3日），犹太血统的苏联-俄罗斯作曲家，音乐理论家。
|
| rdfs:comment
|
- Alfred Garyevich Schnittke was a Russian and Soviet composer. Schnittke's early music shows the strong influence of Dmitri Shostakovich. He developed a polystylistic technique in works such as the epic First Symphony (1969-1972) and First Concerto Grosso (1977). In the 1980s, Schnittke's music began to become more widely known abroad.
- Alfred Garrijewitsch Schnittke war ein russlanddeutscher Komponist und Pianist.
- Alfred Garrievitch Schnittke fou un important compositor soviètic de la postguerra d'origen alemany. Molt influenciat per Prokófiev i pel seralisme, Schnittke es defineix com a espiritualment compromès. Destacà en la música de cambra, però igualment en els seus concerts.
- Alfred Garijevič Schnittke (v češtině často též Šnitke), rus. Альфред Гарриевич Шнитке byl rusko-německý židovský skladatel. V 60. letech 20. století vytvářel alternativní linii k hlavnímu proudu sovětské hudby socialistického realismu. V jeho tvorbě se projevuje touha náležet k celku určité kultury. Je představitelem hudby, která v sobě integruje různé hudební styly a epochy, a proto bývá spojován s myšlenkami postmoderny.
- Alfred Gárievich Shnitke, fue un prolífico compositor ruso, que vivió sus últimos años en Alemania. Es considerado uno de los más importantes músicos tardosoviéticos. Hijo de alemanes del Volga, Shnitke vivió la mayor parte de su vida en la URSS exceptuando dos años en su preadolescencia en que vivió en Viena. Tras varios viajes a Europa y EE. UU. , Shnitke abandonó su tierra natal en 1989.
- Alfred Schnittke (ven. Альфред Гарриевич Шнитке, Alfred Garrijevitš Šnitke oli venäläis-saksalainen säveltäjä. Schnittke aloitti musiikin opiskelun vuonna 1946 Wienissä ja muutti kaksi vuotta myöhemmin perheineen Moskovaan. Vuonna 1961 hän valmistui Moskovan konservatoriosta, jossa toimi myöhemmin myös opettajana.
- D'origine allemande, Alfred Garrievitch Schnittke est un important compositeur soviétique de l'après-guerre. Né le 24 novembre 1934 à Engels, il décède le 3 août 1998 à Hambourg. Très influencé par Prokofiev et par l'école sérielle, Schnittke se veut spirituellement engagé. Il excellera dans la musique de chambre, mais également dans ses concertos, d'une très grande qualité.
- Alfred Garrijevitsj Schnittke was een Russische componist en pianist van de Volga-Duitse nationaliteit.
- Alfred Sznitke – kompozytor, pianista, teoretyk muzyki i pedagog pochodzenia rosyjsko-niemiecko-żydowskiego. Jego muzyka wywodzi się z tradycji rosyjskich, niemieckich oraz amerykańskich. Skomponował m. in. dziewięć symfonii (ostatnia niedokończona), sześć concerti grossi, cztery koncerty skrzypcowe, trzy fortepianowe, dwa wiolonczelowe, koncert potrójny oraz cztery kwartety smyczkowe i trzy opery.
- Esta página precisa ser . Sinta-se livre para para que esta possa atingir um superior. Álfred Garrievitch Schnittke foi o compositor mais importante a surgir na Rússia, logo após a Dmitri Shostakovich. A sua música, nos seus primeiros anos, demonstra uma forte influência de Dmitri Shostakovich. Desenvolveu uma técnica poli-estilística em trabalhos como a sua épica Sinfonia nº1 e o seu Primeiro Concerto Grosso.
- Альфре́д Га́рриевич Шни́тке — советский и российский композитор, теоретик музыки и педагог (автор статей о русских и советских композиторах), один из наиболее значительных музыкальных деятелей второй половины XX века, Заслуженный деятель искусств РСФСР.
- Alfred Garrijevitj Schnittke (ryska Альфред Гарриевич Шнитке, mycket ovanlig svensk stavning Alfred Garrijevitj Sjnitke), född 24 november 1934 i Engels av Volga-tyska föräldrar, Sovjetunionen, död 3 augusti 1998 i Hamburg, var en sovjetisk kompositör av modern klassisk musik. Schnittke studerade musik privat i Wien, sedan vid Oktoberrevolutionens musikskola och Moskvakonservatoriet.
- Файл:Alfred Schnittke April 6 1989 Moscow. jpg 200px Альфред Гаррійович Шнітке — радянський і російський композитор, піаніст, теоретик музики і педагог, один з найбільш значних музичних діячів кінця XX століття.
- 阿尔弗雷德·加里耶维奇·施尼特凯（俄文：Альфре́д Га́рриевич Шни́тке，1934年10月24日－1998年8月3日），犹太血统的苏联-俄罗斯作曲家，音乐理论家。
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
