| dbpprop:abstract
|
- An agglutinative language is a language that uses agglutination extensively: most words are formed by joining morphemes together. This term was introduced by Wilhelm von Humboldt in 1836 to classify languages from a morphological point of view. It was derived from the Latin verb agglutinare, which means "to glue together. " An agglutinative language is a form of synthetic language where each affix typically represents one unit of meaning (such as "diminutive," "past tense," "plural," etc. ), and bound morphemes are expressed by affixes (and not by internal changes of the root of the word, or changes in stress or tone). Additionally, and most importantly, in an agglutinative language affixes do not become fused with others, and do not change form conditioned by others. Synthetic languages that are not agglutinative are called fusional languages; they sometimes combine affixes by "squeezing" them together, often changing them drastically in the process, and joining several meanings in one affix (for example, in the Spanish word comí, the suffix -í carries the meanings of indicative mood, active voice, past tense, first person singular subject and perfect aspect). Agglutinative is sometimes used as a synonym for synthetic, although it technically is not. When used in this way, the word embraces fusional languages and inflected languages in general. The distinction between an agglutinative and a fusional language is often not sharp. Rather, one should think of these as two ends of a continuum, with various languages falling more toward one end or the other. In fact, a synthetic language may present agglutinative features in its open lexicon but not in its case system: for example, German, Dutch. Agglutinative languages tend to have a high rate of affixes/morphemes per word, and to be very regular. For example, Japanese has only two irregular verbs (and not very irregular), Luganda has only one (or two, depending on how 'irregular' is defined), Turkish has only one and in Quechua all the verbs are regular. Georgian is an exception; not only is it highly agglutinative (there can be simultaneously up to 8 morphemes per word), but there is also a significant number of irregular verbs, varying in degrees of irregularity.
- Ein agglutinierender Sprachbau ist in der Sprachtypologie Wilhelm von Humboldts und August Wilhelm Schlegels eine Unterart des synthetischen Sprachbaus. In einer agglutinierenden Sprache wird die grammatische Funktion durch das Anbringen einzelner Affixe kenntlich gemacht. Der Name stammt von dem lateinischen Verb agglutinare, „zusammenkleben“. In einer agglutinierenden Sprache wird eine Bedeutungseinheit, beispielsweise Person, Zeit, Kasus, durch ein einzelnes Affix ausgedrückt. Darin liegt der Unterschied zu den fusionalen Sprachen, welche verschiedene grammatische Kategorien in einem Affix fusionieren oder im Laufe ihrer Entwicklung mehrere Affixe durch teilweise drastische Änderung zusammengequetscht haben. Auch ist es wichtig, dass sich die einzelnen Morpheme nicht gegenseitig beeinflussen. Beispiele: Die finnische Wortform taloissani „in meinen Häusern“ kann folgendermaßen zerlegt werden: talo („Haus“) + i (Plural) + ssa + ni (zeigt Besitz durch eine 1. Person Singular an, „mein“). (Aber der Plural wird nicht immer mit dem Infix -i- gebildet. Z. B. talo → talot . ) Die ungarische folgt dem gleichen Prinzip: ház („Haus“) → házam („mein Haus“) → házaim („meine Häuser“) → házaimban („in meinen Häusern“). (Auch hier wird der Plural nicht immer mit dem Infix -i- gebildet. Siehe ház → házak → házakban . ) Im Türkischen ist es ebenso: göz („Auge“) → gözler („Augen“) → gözleri („Augen“ 3. Person singular) → gözlerim („meine Augen“) → gözlerimi („meine Augen“ auf etwas richten) → gözlerimin („meiner Augen“ Bsp. gözlerimin rengi → „Die Farbe meiner Augen“) → gözleriminse („falls es meinen Augen gehört“) Während die meisten agglutinierenden Sprachen Suffixe einsetzen, verwendet etwa Khasi, eine Mon-Khmer-Sprache, ausschließlich Präfixe und Präpositionen. Vergleiche: nga leit „ich gehe“, nga la leit „ich ging“ nga la lah leit „ich war gegangen“. Die Hattische Sprache, die Sumerische Sprache, das Burushaski und die Maya-Sprachen setzen Präfixe, Suffixe und sogar Infixe ein. Der Unterschied zwischen agglutinierenden und fusionalen Sprachen ist oftmals weniger scharf als vielmehr kontinuierlich fließend. Verschiedene Sprachen tendieren in die eine oder die andere Richtung, rein agglutinierende oder rein fusionale sind selten. Manchmal wird der Begriff „agglutinierende Sprachen“ auch als Synonym für synthetische Sprachen verwendet, wodurch auch flektierende Sprachen und fusionale einbezogen werden, obwohl dies technisch inkorrekt ist. Gute Beispiele für agglutinierende Sprachen sind Baskisch, Tatarisch, Türkisch, Tschetschenisch, die dravidischen Sprachen, die uralischen Sprachen, Quechua, Aymara, Inuktitut, Swahili, Malaiisch. Auch Esperanto und eine Reihe anderer Plansprachen gehören in diese Kategorie. Weitere Beispiele aus der früheren Geschichte sind auch die meisten Sprachen des Nahen Ostens, wie Elamitisch, Hurritisch, Urartäisch, Guti, Lullubi, Kassitisch sowie Sumerisch. Die agglutinierenden Sprachen sind bisher nicht vollständig nach Sprachfamilien gruppiert, wenn auch z. B. Finnisch und Ungarisch miteinander verwandt sind. Vielmehr hat sich diese Eigenschaft bei einer Vielzahl separater Sprachen durch konvergente Evolution entwickelt. Agglutinative Sprachen neigen zu einer hohen Zahl an Affixen/Morphemen pro Wort und zu großer Regularität. Beispielsweise kennt das Japanische nur 2 irreguläre Verben.
- Una llengua aglutinant és aquella que forma els seus mots per encadenat o combinació de morfemes. El terme aglutinant (derivat del llatí agglutinare 'enganxar, adherir') el va introduir el filòsof i lingüista alemany Wilhelm von Humboldt l'any 1836, per tal de classificar les llengües des d'un punt de vista morfològic. Els altres grups que establí són el de llengües analítiques i el de llengües flexives. Les llengües aglutinants són un tipus de llengua sintètica en què cada afix representa una unitat de significat (com ara diminutiu, pretèrit, plural,...). La distinció entre llengua aglutinant i llengua fusional, de tota manera, no és sempre clara. Hom podria parlar d'un continu en el qual, entre ambdós extrems (aglutinació i fusió), hi ha llengües diverses que tendeixen a l'un o a l'altre. Exemples de llengües aglutinants són les llengües uràliques, les llengües altaiques, el japonès, el coreà, les llengües dravídiques, l'inuktitut o esquimal, el suahili, l'esperanto i algunes llengües mesoamericanes com ara el nàhuatl, l'huastec i el totonac. També eren aglutinants, a l'Edat Antiga, llengües com el sumeri o l'elamita.
- Aglutinační jazyk používá pro vyjádření gramatických funkcí afixy, které se přidávají ke kořenovému slovu. To je i rysem flektivních jazyků, ale na rozdíl od nich označuje jeden aglutinační afix většinou právě jednu gramatickou funkci. Například v češtině (flektivní jazyk) ve slově kozlů označuje přípona -ů současně množné číslo a 2. pád. Naproti tomu v maďarštině (aglutinační jazyk) ve slově szomszédokra („na sousedy“) přípona -ok označuje množné číslo a další přípona -ra označuje pád odpovídající české předložce „na“. Typologie jazyků je zřídkakdy stoprocentní, a tak i v jazycích, které se nepovažují za aglutinační, můžeme najít aglutinační rysy. Např. v češtině lze za aglutinační prohlásit předpony třetího stupně nej- a záporu ne-. Aglutinační jazyky patří do skupiny syntetických jazyků. Výraz „aglutinační“ pochází z latinského agglutinare, což znamená slepit. Typicky aglutinační jsou jazyky ugrofinské, turkické, drávidské, korejština, japonština a další. Ukázka skládání morfémů ve svahilské větě Anamwona. („On ji vidí“) Ukázka skládání morfémů v korejské větě Kasidžiman… („Jde, ale…“) Ukázka skládání morfémů ve finském slově taloissammekinko? („také v našich domech?“)
- Una lengua aglutinante es una lengua en la que las palabras se forman uniendo morfemas independientes. Las palabras de éste tipo de idiomas están constituidas por masas de lexemas y afijos, cada uno con un significado referencial o gramatical bien definido. Este término fue creado por Wilhelm von Humboldt en 1836 para clasificar las lenguas teniendo en cuenta su morfología. La palabra procede del verbo latino agglutinare, que significa «pegar una cosa con otra». En los lenguajes aglutinantes, los afijos deben ir en un lugar determinado, según el sentido que se le quiere añadir o modificar a la raíz. La posición del afijo, respecto a otros afijos y a la propia raíz, debe tener una posición determinada para así poder darle el sentido deseado a la palabra que compone. Es decir, una palabra puede tener dos sufijos, pero eso no significa que dicha palabra pueda escribirse con dos teminaciones diferentes; ambos sufijos deben estar en una posición clave, según el sentido que se le desea adjudicar de la palabra.
- Agglutinatiiviset eli agglutinoivat kielet ovat kielitieteessä sellaisten kielien luokka, joissa sanan vartaloon liittyy (useita) päätteitä ja muita affikseja. Tyypillisimpiä esimerkkejä agglutinoivista kieliryhmistä ovat uralilaiset kielet, kuten suomi, ja altailaiset kielet, kuten turkki. Äärimmäistapauksessa kaikilla kielen affikseilla olisi vain yksi muoto ja näitä voitaisiin liimata mekaanisesti peräkkäin muodostaen toisiaan vastaavia merkityksiä. Käytännössä yksikään tuntemamme luonnollinen kieli ei kuitenkaan ole täysin agglutinoiva, sillä niin sanavartaloissa kuin päätteissäkin tapahtuu monenlaista assimilaatiota ja muita äännevaihteluita. Esimerkiksi suomen kielessä kantaan talo voidaan mekaanisesti liittää monikon tunnus [i] sekä inessiivin sijapääte [ssa], jolloin saadaan sanan muoto taloissa. Mikäli saman periaatteen mukaisesti voitaisiin muodostaa kaikki vastaavat sanat, kieltä voisi kutsua puhtaasti agglutinoivaksi. Esimerkikkinä epätäydellisestä agglutinaatiosta suomen kielessä muoto kannasta kissa on äännevaihtelusta johtuen kissoissa eikä *kissa|i|ssa.
- Une langue agglutinante est, en typologie morphologique, une langue dans laquelle les traits grammaticaux sont marqués par l'assemblage d'éléments basiques ou morphèmes, chaque morphème correspondant à un trait et chaque trait étant noté par un morphème (dont la forme est quasiment invariable). La typologie morphologiques agglutinant est un sous groupe des langues flexionelles Parmi les langues agglutinantes figurent notamment : le basque, le coréen, l'estonien, le finnois, le hongrois, le japonais, le nahuatl, le géorgien, l'abkhaze, le swahili, le tamazight, les langues turques, le zoulou, le copte ancien. L'inuit est aussi une langue agglutinante, mais appartient à un type de langue agglutinante particulier : les langues polysynthétiques. L'espéranto, comme certaines langues construites à visée internationale, possède également des mécanismes d'agglutination. L'agglutination est une caractéristique dominante de certaines familles linguistiques; ainsi les langues altaïques et les langues ouraliennes.
- Az agglutináló nyelv a nyelvek egyik alaptípusa a flektáló, izoláló és inkorporáló nyelvek mellett. Wilhelm von Humboldt és August Wilhelm Schlegel tipológiája szerint a szintetikus nyelvek egyik típusa. Az agglutináló nyelv a szavak jelentését elsősorban a szóalakok megváltoztatásával állítja elő úgy, hogy azokhoz toldalékokat kapcsol. A név a latin agglutino, agglutinare igéből származik. Számunkra legismertebb példája nyelvünk, a magyar nyelv.
- Una lingua agglutinante è un idioma in cui le parole sono costituite dall'unione di più morfemi. Questo termine fu introdotto da Wilhelm von Humboldt nel 1836 per classificare le lingue da un punto di vista morfologico. Il suo nome deriva dal verbo latino agglutinare, che significa "incollare insieme".
- 膠着語（こうちゃくご）は、言語の形態論上の分類のひとつ。膠着語に分類される言語は、ある単語に接頭辞や接尾辞のような形態素を付着させることで、その単語の文の中での文法関係を示す特徴を持つ。ヴィルヘルム・フォン・フンボルトによって1836年に提唱された。 膠着語に分類される言語は、トルコ語、ウイグル語、ウズベク語、カザフ語等のテュルク諸語、日本語、朝鮮語、満州語、モンゴル語、フィンランド語、ハンガリー語、タミル語などである。 エスキモー・アリュート語族なども膠着語的だが、膠着の長さが極端（文全体が膠着する）なので、抱合語（正確には複統合的言語）とすることが多い。
- Agglutinatie is een morfologisch verschijnsel waarbij affixen zoals achtervoegsels aan een woord worden toegevoegd, die de betekenis ervan verder specificeren. Talen waarin gebruik wordt gemaakt van agglutinatie - hetgeen wil zeggen dat woorden in morfemen met elk een eigen betekenis kunnen worden opgesplitst - heten agglutinerende talen. Een voorbeeld hiervan is het Turks. Het begrip agglutinatie werd in 1836 door Wilhelm von Humboldt geïntroduceerd om talen uit morfologisch oogpunt te classificeren. Het is afgeleid van het Latijnse werkwoord agglutinare, dat samenlijmen betekent.
- Agglutinerende språk brukes i språktypologien om syntetiske språk der de grammatiske morfene føyes til de semantiske morfene på en slik måte at grensa mellom morfene er noenlunde tydelig. Termen ble introdusert av Wilhelm von Humboldt i 1836 for å klassifisere språk morfologisk. I agglutinerende språk har hver av de grammatiske morfene en identifiserbar mening, de grammatiske morfene føyes til uten at det skjer en indre bøying i rotmorfemet, og uten at de enkelte morfene blander seg med hverandre eller påvirker hverandre. I tyrkisk står -ler for flertall, -den er ablativ (frastedskasus), -im er eieform i første person entall. Rotmorfemet ev («hus») kan da forbindes med disse til evlerimden, «fra mine hus». Syntetiske språk som ikke er agglutinerende kalles flekterende eller fusjonerende språk. Det er ikke et skarpt skille mellom agglutinerende og flekterende språk, men glidende overganger. For eksempel har norsk preg av begge systemer, idet vi både har svake verb med en tempusending tilføyd den uforandra rota, og sterke verb med indre bøying.
- Uma lingua aglutinante ou aglutinativa é uma língua que faz uso extensivo de aglutinação: a maioria das palavras são formados pela união de morfemas. O termo foi introduzido por Wilhelm von Humboldt em 1836 para classificar línguas de um ponto de vista morfológico. O nome é derivado do verbo latino “agglutinare”, que significa “grudar” (uma coisa a outra). Uma língua aglutinante é uma forma de língua sintética onde cada afixo tipicamente representa uma unidade significante (tal qual diminutivo, tempo pretérito, plural, etc. ), e morfemas aglutinados são expressos por afixos (e não por mudanças internas do radical, ou mudanças de acentuação ou entonação). Adicionalmente, e principalmente, afixos de uma língua aglutinante, geralmente são, por sua vez, morfemas, e não são fundidos com outros. Também não sofrem mudanças morfológicas condicionadas por outros afixos. Línguas sintéticas que não são aglutinantes são chamadas fusionais, elas por vezes combinam afixos “espremendo-os” juntos, com freqüência mudando-os drasticamente nesse processo, e associando vários significados a um afixo (por exemplo, na palavra portuguesa “comi”, o sufixo “i” carrega os significados de modo gramatical, voz ativa, pretérito, sujeito da primeira pessoa do singular e aspecto gramatical. “Aglutinante” é às vezes usado como sinônimo de sintético, embora tecnicamente não seja. Quando usada deste modo, a palavra abarca línguas fusionais e flexivas em geral. O contraste entre línguas fusionais e aglutinantes freqüentemente não é forte. Ao invés disso, pode-se até pensar nesses tipos como pontas de um continuum, com várias línguas, cada qual pendendo mais para uma ponta ou para outra. Línguas aglutinantes tendem a ter uma alta taxa de afixos/morfemas por palavra, a serem bastante regulares. Por exemplo, o japonês possui apenas dois verbos irregulares, a língua náuatle também apenas dois e o turco apenas um. A língua georgiana é uma exceção; é não somente altamente aglutinada, como também possui um significativo número de verbos irregulares, variando em graus de irregularidade.
- O limbă aglutinantă este o limbă în care cuvintele mai complexe decât o rădăcină se formează alipindu-se la aceasta diferite afixe, astfel încât limitele dintre morfeme să rămână clare şi ca fiecare morfem să corespundă unei singure trăsături semantice sau funcţionale. Exemple: În finlandeză, cuvântul taloissani "în casele mele" se poate segmenta în felul următor: rădăcina talo "casă" + i (sufixul marcă a pluralului) + ssa (sufix echivalent cu prepoziţia "în") + ni care indică posesorul de persoana I singular (echivalent cu adjectivele posesive "meu/mea"). Cuvântul uidessani "în timp ce înot" este constituit din uida "a înota" + ssa + ni de mai sus. În limba turcă construcţia este similară: de la ev "casă" se formează evler "case", apoi evlerim "casele mele", în sfârşit evlerimde "în casele mele". În japoneză, samukunakattadeshōka "Nu era aşa de frig, aşa-i?" se descompune în: samui "frig" + "kunai" pentru negaţie + katta pentru trecut + "deshō", un fel de condiţional care îl atenuează pe ka, aceasta fiind marca interogaţiei. Termenul de "limbă aglutinantă" a fost creat în 1836 de lingvistul german Wilhelm von Humboldt pornind de la verbul latinesc agglutinare "a lipi laolaltă". Limbile aglutinante se deosebesc de limbile flexionare, de limbile izolante şi de limbile sintetice. Dintre limbile aglutinante fac parte finlandeza, maghiara, turca, japoneza, coreeana, swahili, nahuatl, basca, esperanto şi germana. Limba inuit este de asemenea aglutinantă, dar de un tip aparte, făcând parde din limbile polisintetice.
- Агглютинативный язык — языки, имеющие строй, при котором доминирующим типом словоизменения является агглютинация («приклеивание») различных формантов, причём каждый из них несёт только одно значение. Агглютинативный строй противопоставлен флективному, в котором каждый формант несёт сразу несколько неразделимых значений. Более важно то, что в агглютинативных языках форманты не образуют неделимых структур и не изменяются под влиянием других формантов. Синтетические языки, в которых словоизменение происходит не агглютинативным способом, называются флективными. Их особенностью является свойство формантов «склеиваться» в неделимое целое с определённым набором разных значений, часто существенно видоизменяясь. Например, «Я обедал» — здесь -л несет значения изъявительного наклонения, прошедшего времени, несовершенного вида, 1 лица, единственного числа, мужского рода. Иногда понятие агглютинации распространяется на все синтетические языки, что некорректно. При таком употреблении, данный термин будет включать флективные языки, и в целом все языки, в которых имеется словоизменение. Вообще, зачастую бывает сложно определить господствующий принцип словоизменения в языке. Синтетические языки, например, могут включать некоторые агглютинативные элементы, оставаясь в целом флективными. Обычно агглютинативные языки содержат много суффиксов/морфем в одном слове. При этом исключения, как правило, минимальны. Например, в японском языке имеется всего два неправильных глагола (которые «не сильно» неправильные), а в турецком языке — один. Исключением является грузинский язык. Несмотря на то, что он в высокой степени агглютинативный (в слове может содержаться до 8 морфем), в нем имеется большое число неправильных глаголов разной степени «неправильности». Агглютинативные языки — тюркские, финно-угорские, монгольские, тунгусо-маньчжурские, корейский, японский, часть индейских и некоторые африканские языки. К агглютинативным языкам относился также и шумерский язык. Многие языки развились в условиях конвергентной эволюции. Полагается, что существует общая тенденция к переходу агглютинативных языков во флективные, которые затем переходят в несинтетические языки, развивающиеся далее в изолирующие, возвращающиеся со временем в агглютинативные. Однако это только предположения, описанные в теории грамматикализации и общими лингвистическими процессами. Подробнее см. language drift. Например: киргизский: «моим друзьям» досторума (дос «друг», -тор- формант множественного числа, -ум- притяжательный формант «мой», -а формант дательного падежа); венгерский: «в моих садах» kertjeimben (kert «сад», -m- притяжательный формант"мой", -i- формант множественного числа, -ben формант местного падежа). иврит: «в его мыслях» מחשבה) במחשבותיו «мысль», -ות- формант множественного числа, -יו- притяжательный формант «его», -ב предлог «в»); финский: «в моём доме тоже» talossanikin (talo «дом», -ssa- обозначает нахождение внутри чего-либо, -ni- притяжательный суффикс «мой», -kin «тоже») татарский: «в его письмах» хатларында (хат «письмо», -лар- формант множественного числа, -ын- притяжательный формант, -да- предлог «в»);
- De agglutinerande språken är en undertyp av de syntetiska språken, det vill säga språk där enskilda ord ändrar form för att kunna användas i olika grammatiska sammanhang. I agglutinerande språk fogas (agglutineras) en mängd affix till en ordstam, och varje enskilt affix kan vanligtvis associeras med en enskild grammatisk funktion. Detta till skillnad från exempelvis flekterande språk där en mängd relaterade ordformer används för att uttrycka grammatiska roller, men där varje given form representerar ett helt komplex av grammatiska särdrag. Begreppet härrör från det latinska verbet agglutinare, som betyder "att klistra ihop" eller "att sätta samman". Termen användes först av Wilhelm von Humboldt och August Wilhelm Schlegel i deras morfologiska indelning av olika språk. Några exempel på språk som är agglutinerande är finska, ungerska, japanska, turkiska, swahili, maltesiska, esperanto och somaliska.
- Eklemeli diller, kelime köklerinin değişmeyip sonlarına veya başlarına ekler konarak farklı kelimelerin türetebildiği diller. Bu tür dillerde her bir hece, kelime anlamını değiştiren bir görev görebilmektedir. Türkçe, Fince, Japonca, Korece, Macarca gibi diller morfolojik olarak bu gruba dahildir. Dillerin morfolojik bakımdan sınıflandırılmasında bu terim, 1836 yılında Wilhelm von Humboldt tarafından tanıtılmıştır. Eklemeli dillerde kelime köklerinin çekimi olmadığı için düzensiz fiiller ve kelimelerde istisnalar çok nadirdir. Türkçe'de göz-gözlük-gözlükçü-gözlükçülük farklı anlamdadırlar ancak kelime yapısında değişim olmaz.
- Аглютинативні мови (лат. agglutino — приклеюю) — мови, в яких граматичні форми й похідні слова утворюються додаванням однозначних афіксів до незмінюваних основ слів. Афікси розташовані переважно після основи або кореня слова, вони і характеризують окремі відмінки іменників або час, спосіб, особу дієслова. До аглютинативних мов належать тюркські, фінно-угорські, монгольські, іберійсько-кавказькі та окремі мови народів Азії, Африки, Океанії.
- 黏着语為综合语的一種，具有词形变化的一种语言类型。通过在名詞、动词等的词尾粘贴不同的词尾来实现语法功能。一般而言、黏着语的所有詞綴都只表達一種意思或只具有一種語法功能。若某語言的一個詞綴同時表達多種意思，則該語言一般視之為屈折語。一種語言不能同時是黏着语和屈折語。根據於威廉·馮·洪堡1836年的論說。日语、韓語、芬蘭語、滿語、蒙古語、土耳其語、匈牙利語、泰米爾語等為典型的黏着语。斯瓦希里語、德語、世界語和緬甸語等也部分地被認為有膠著語的性質。 爱斯基摩-阿留申语系等也具膠著語性質、不過因為其一語詞長度的緣故，故常常被歸類為相抱語（或謂之多式综合语）。
|
![[RDF Data]](/statics/sw-cube.png)
