rdfs:comment
| - In grammar, a noun adjunct, attributive noun, qualifying noun, noun (pre)modifier, or apposite noun is an optional noun that modifies another noun; functioning similarly to an adjective, it is, more specifically, a noun functioning as a pre-modifier in a noun phrase. For example, in the phrase "chicken soup" the noun adjunct "chicken" modifies the noun "soup". It is irrelevant whether the resulting compound noun is spelled in one or two parts. "Field" is a noun adjunct in both "field player" and "fieldhouse". (en)
- 修飾語(しゅうしょくご)、(英: modifier)あるいは修飾語句(しゅうしょくごく)とは、言語学の用語の一つである。 (ja)
- Przydawka (zwana również atrybutem) – część zdania określająca rzeczownik lub zaimek rzeczowny. Może być wyrażona przymiotnikiem (np. ładny kwiatek), zaimkiem przymiotnym (np. mój kwiatek), imiesłowem przymiotnikowym czynnym (np. rosnący kwiatek), imiesłowem przymiotnikowym biernym (np. podlany kwiatek), liczebnikiem (np. podlałem już trzeci kwiatek), wyrażeniem przyimkowym (np. sweter z wełny). Przydawka odpowiada na pytania: jaki?, jaka?, jakie?, który?, która?, które?, czyj?, czyja?, czyje?, ile?, ilu?, czego?, z czego?, od czego?. (pl)
- Определе́ние — второстепенный член предложения, обозначающий признак, качество, свойство предмета. Отвечает на вопросы: какой? который? чей? При разборе предложения подчёркивается волнистой линией. (ru)
- Attribut har inom grammatiken två funktioner: dels används attribut som bestämningar i fraser, dels som satsdelar. (sv)
- Озна́чення (лат. atributum) — другорядний член речення, що вказує на ознаку предмета. Воно відповідає на питання чий? (чия, чиє, чиї) який? (яка, яке, які) котрий? (котра, котре, котрі). Підкреслюється хвилястою лінією. Означення буває поширене або непоширене. Види означень:
* узгоджені — означення, виражене словом, що має такий самий рід (в однині), число й відмінок, що й означуване слово.
* неузгоджені — форми різних частин мови, що вказують на ознаку або належність предмета.
* прикладки — означення, що виражене іменником. (uk)
- Přívlastek (atribut) je větný člen, který rozvíjí jiný jmenný větný člen. Rozvíjeným členem bývá nejčastěji podstatné jméno, ale může jím být i zájmeno (např. my vedoucí), jmenná konstrukce, zpodstatnělé přídavné jméno nebo jmenná číslovka. Přívlastek bývá nejčastěji vyjádřen přídavným jménem (moudrý člověk), méně často zájmenem (náš domov), číslovkou (druhá šance), podstatným jménem (úpravy textu, úpravy v textu), zřídka i infinitivem (přání zdokonalit) nebo příslovcem (cesta domů). Přívlastek shodný vyjádřený holým nebo rozvinutým podstatným jménem se zpravidla nazývá přístavek. (cs)
- Attribut, deutsch auch Beifügung oder Satzgliedteil, ist ein Begriff aus der Grammatik und bezeichnet im engen Sinn einen Ausdruck, der von einem Substantiv grammatisch abhängt. In diesem Sinn nennt man das Adjektiv schnell in schnelles Auto ein attributives Adjektiv, im Gegensatz zum prädikativen Gebrauch in dem Satz Das Auto ist schnell. (de)
- Le nom épithète est un nom qui suit directement un autre nom sans marque de détachement. Il est dépourvu de déterminant et n'est donc employé que pour ses propriétés sémantiques.En effet, il arrive souvent qu’un nom caractérise un autre nom à la manière d’un adjectif. Voici quelques exemples : date limite, jupe ballon, roman-fleuve, carte réseau, chandail mode, sauce pesto. Des enfants rois, des exemples types, des livres témoignages, des murs écrans, des opérations coups de poing, des restaurants bars, des talons aiguilles, des vaisseaux fantômes, un café crème, le style Picasso, des légumes vapeurs, etc. (fr)
- L'attributo (dal latino attributu(m), 'ciò che è attribuito', dal verbo attribuere, 'attribuire') è una categoria sintattica. L'attributo è costituito da un qualsiasi elemento aggettivale che determini un sostantivo (o sintagma nominale in genere) per precisarlo, attribuendogli specifiche qualificazioni o determinazioni. Sintatticamente, l'attributo dipende dal sostantivo che determina. Morfologicamente, concorda con esso. (it)
- Een bepalend woord (Engels: modifier of soms qualifier) is een bepaling die uit slechts één woord bestaat. De functie komt nagenoeg volledig overeen met die van de bijvoeglijke en de bijwoordelijke bepaling, namelijk het verschaffen van meer informatie met betrekking tot een ander element (woord of zinsdeel) in dezelfde zin. De term "bepalend woord" wordt echter over het algemeen niet gebruikt voor een woordgroep, maar voor een enkel woord. Bijvoeglijk bepalende woorden kunnen gestapeld worden:
* onze twee oudste buren
* een zeer goed werkende aanpak. (nl)
|